Perfect Blue

Perfect Blue je dozajista (ne)přiznaným zdrojem té nejlepší tvorby Darrena Aronofského (tj. Requiem za sen a Černá labuť) a celkově velmi podnětným příspěvkem do subžánru paranoidního „schizothrilleru“. Bezbřehá touha po naplnění ambicí bez ohledu na psychické i fyzické důsledky je zde vykreslena bez sebemenších příkras a ty občasné hororové motivy jsou zatraceně husté. [80%] (12.04.2021)

Kdybych na Perfect Blue nenarazil v režijní filmografii Satoshi Kona po shlédnutí Papriky a pustil mi to někdo bez informací, tak si budu myslet, že to je od Lynche... Není a spolu s Paprikou je pro mě Perfect Blue to nejlepší, co Satoshi Kon udělal... Skvěle natočený psychologický thriller, který svou "hrou" s realitou nutí diváka pořád přemýšlet, sledovat děj... Nepustí ho, pořád nabírá na obrátkách, zhušťuje atmosféru a následně finálně vyvrcholí... Divák vydechne až když běží titulky... Takto zapůsobil film na mě... Film s dobře zpracovaným dějem, hrátkami s realitou, atmosférou, napětím a divákem samotným... Plus s příjemným soundtrackem... (06.03.2008)

Moje teprve třetí setkání s japonským anime mi dává znát, že častým hostem nebo-li divákem této tvorby asi nebudu. Perfect Blue nechybí velmi slušná práce s mysteriózním námětem z prostředí hvězdného showbyznysu a ještě lepší práce s vytvářením temné atmosféry z pouhých animací a to, co se zde vybudovalo, funguje velice slušně. Osobité tvůrčí kvality ve jménu stylizace a také zajímavé závěrečné vygradování rozhodlo o 3. hvězdičce. Ale zároveň se celý film velmi brzy proměnil v totální psycho, které graduje do čím dál dusivějších emocí, navrch se snoubí s typicky přehnanou japonskou náturou (která se v rámci neomezených možností animovaného filmu teprve projevuje množstvím bizarního krveprolití), děsivé psycho naplněné afektem není ničím odlehčováno či zjemňováno, psychologie postav spíše kulhající a já už v polovině začal pociťovat neutichající potřebu co nejdřív z téhle šílenosti utéct a čekal na vysvobození. Díkybohu se dostavilo v uspokojivé podobě, přesto si nedovedu představit, žebych chtěl podobný zážitek absolvovat opakovaně, ufff... [60%] (20.10.2022)

Vzít to do ruky nějaký dobrý španělský thrillerový režisér a scénář upravit třeba Jean-Claude Carriére, který by dodal lepší zvraty, mohl by to být majstrštyk. Jako ono to není špatné a dokonce tam, kde jiné filmy tlučou většinou prázdnou slámu - tedy ve své prostřední části - tady to šlape velmi napínavě. Ta myšlenka, kdo je kdo, a co je realita, a co seriál, je tady vážně skvělá a líbila se mi. Jenže není dotažená do konce. Třeba u té poslední scény, která jak polopatická jak sviň, by se mi víc líbilo, kdyby ve zrcátku byl obraz té druhé. Nebo kdyby se ukázalo, že šlo o film ve filmu celou dobu. Fakt by to mělo hned lepší grády. Navíc hlavní postava je nesympatická kráva až na půdu - přehnaně ambiciozní hvězdička (o jejíchž rodičích se jen mluví, ale jejich reakci nikdy nevidíme), která udělá pro kariéru vše, klidně natočí porno film, a o níž víme jen to, že si kupuje kravské mléko a má rybičky? To je dost málo. A proč se ve druhé části už nemluví o její bývalé skupině? Zpočátku se zdá, že by to mohl být nosný dramaturgický prvek, ale je zahozen bez jakéhokoliv vysvětlení pryč. A to vylhání se maskou - sorry, tlustou postavu maskou neukryješ. Ale zase jsem po letech rád viděl ikonku Netscape Navigatoru. :-) (01.04.2020)

Japonský snímek „Pafekuto buru“ je krásnou ukázkou toho, jak vypadá anime pro dospělé, a teď nemyslím hentai nebo něco podobného. Myslím anime, kde jsou dospělá témata, kde se vypráví příběh, který je pořádně drsný, a to i ve chvíli, kdy tu neteče krev. Scéna znásilnění i v téhle animované podobě dokáže s divákem pořádně zamávat, hlavně když si uvědomíte, jak se tím bortí sny. (25.03.2020)