Epizody(13)
-
Epizoda 1 (E01)
-
Epizoda 2 (E02)
-
Epizoda 3 (E03)
-
Epizoda 4 (E04)
-
Epizoda 5 (E05)
-
Epizoda 6 (E06)
-
Epizoda 7 (E07)
-
Epizoda 8 (E08)
-
Epizoda 9 (E09)
-
Epizoda 10 (E10)
-
Epizoda 11 (E11)
-
Epizoda 12 (E12)
-
Epizoda 13 (E13)
Obsahy(2)
Přežili válku a teď někteří nevědí, jak naložit se svým životem. Válečné i poválečné osudy lidí v malém jihomoravském městečku podle románů Jaroslava Matějky. Mladý Petr Vitásek z jihomoravského městečka Radeč je prostořeký idealista, který má rád pití a děvčata. Po konfliktu s kolaborantským profesorem je vyloučen z gymnázia a přidá se k partyzánům. V přestřelce je raněný. Po válce se stane v Brně redaktorem komunistických novin... Seriál sleduje společenské proměny malebného jihomoravského maloměsta v období 1942 - 1948. Mapuje dobu a lidi v jejich proměnách, v jejich občanských postojích a činech a v jejich charakteristické mnohotvárnosti. Rozsáhlý seriálový projekt podle románů Jaroslava Matějky "Rodáci a odrodilci" a "Kam jdete, rodáci" natočil Jiří Adamec v roce 1988 na politickou objednávku KSČ k 40. výročí Vítězného února. (TV JOJ)
(více)Videa (1)
Recenze (143)
Skutečnost, že se tento seriál dočkal takového zaslepeného odsouzení je pochopitelné. Primitivní antikomunismus se totiž stal po převratu normou. Jenže tento seriál si rozhodně žádné velké odsouzení natož pak odpadové hodnocení nezaslouží. Po filmařské stránce se jedná o slušně zvládnutou záležitost. Velmi podařená kamera i režie, která dokáže vyvolat skutečně silné emoce. Seriál má silnou atmosféru a charaktery postav jsou velice dobře napsané. Rozhodně to nejsou žádné šablonovité karikatury, jak by si někdo mohl myslet, ale skutečně normální lidé, kteří mají své problémy, které musí řešit. Abych byl upřímný zatím jsem si žádné velké politické agitky nevšiml, pár zmínek o komunistech v prvním dílu sice bylo ale to bylo vše, určitě si další díly nenechám ujít. Je dobře, že seriál Rodáci byl opět uveden na naše obrazovky. Seriál není ani trochu černobílý. Je sice pravda, že komunisté jsou zde vyobrazení v lepším světle, ale vzhledem k době vzniku je to pochopitelné. Ovšem i přesto se i zde mezi nimi nachází lidé, kteří se nechovají zrovna ideálně. Sám hlavní hrdina postupně pochybuje o svých činech a nejedná se o žádného zaslepeného fanatika. Dobové vyobrazení poválečného období ukazuje, jaka to byla bouřlivá doba plná konfliktů. Skutečnost, že se řada lidí dívala na budoucí vývoj naivně je pochopitelné. Ve srovnání s dnešní domácí serislovou a filmovou produkcí jsou Rodáci kvalitativně někde úplně jinde. Samozřejmě seriál obsahuje řadu chyb, ale celkově si tak tvrdý odsudek nezasloužil. ()
Vitásek zbědovaně: "Kurva, píča, dělej, vymrdej mě tou mojí hůlkou, když se štítíš do mě zabořit čuráka. Já vím, není se co divit, když mě v lese vymrdala celá banda odbojářů, a já z toho churavím. Nevíš, do prdele, co to je?! Proč mám najednou šedivé skráně, kulhám, z prdele mám výtok, a ještě před nedávnem jsem fidlal na LŠU Humoresku a nic mně nebylo?!" "Ty se teď sebereš, pojedeš do města, vyhledáš felčara, sesbíráš všechny lékařský knihy a pokusíme se zjistit, co mám za neznámou chorobu!!!" Teprve až s pádem režimu se všichni dozvěděli, že hrdina a vzor tehdejšího socialistického lidu Vitásek měl AIDS. Soudruzi to úzkostlivě tajili a neustále přicházely zprávy, že Vitásek má neštovice. Stačil nakazit nejen všechny v lese, ale i všechny obyvatele přilehlé hájovny. Ani Jirka Adamec na chorobu nenašel lék, a ten už národ nejednou vyléčil svými zábavnými estrádami. A tak jsme dlouhých 22 dílů sledovali, jak Vitásek a jeho banda zmírají na zákeřnou chorobu, kterou tady tehdy nikdo neznal. Vitásek se po syfilitikovi Gottwaldovi stal dalším významným mužem komunistické éry, který trpěl sexuálně přenosnou a smrtelnou chorobou. Čest soudruzi, že jste to tak dlouho drželi pod rudou pokličkou. Avšak pozor! Z vašeho seriálu se totiž mohl nakazit i nic netušící divák! 20% ()
Prednovembrovy serial Rodaci som videl malo /1 - 3 diely, viac urcite nie/, ale nebolo to az take hrozne, ako sa to tu s odpadmi rozbehlo. Malo to vsak iba mdly dej a prilis vela propagandy. A aj tak si myslim, ze pravy hnoj priklusal az po novembri 1989 /VKV, ordinace, Pojistovna....../ Takze preto aspon tych 5 % ()
Ideologicky to samozrejme je, jaky je. Od zacatku to schytavaj presne ti podle predpokladu, moralne padla a zbabela inteligence, kolaborujici kler, dekadentni aristokracie (Boticelli na pude potesil jak svin:o))), cetnictvo jako relikt "starejch" dob, zatimco delnej lid ma srdicko na dlani, resp. na pravym miste, zadny prekvapeni. Ale formalne docela zajimavy. Zapletka kolem jednotlivejch frakci bojujicich o staryho Vitaska je relativne promyslena a postava Pikoly, nebo jak se jmenuje, i po druhym dile zajimave nepruhledna. Docela necekana je i prace se Sokolem a sem tam se dokonce mihne i naznak prace s individualni, nikoli tridni vinou. Zatim jsem u tretiho dilu a rozhodne to je pozoruhodnej studijni material. Vsjo na ulozto.cz. UPDATE: Ty povalecny dily jsou teda fakt sila, cista agitka, ale ultracista. A hraje tam i Landa:o)))))))) ()
Galerie (37)
Zajímavosti (6)
- Součástí soundtracku je také jeden z pozdních duetů Anny Ondry a Hans Söhnkera. (NinadeL)
- Železniční most, na který útočí partyzáni, se nachází mezi obcemi Střelice u Brna a Radostice na trati mezi Brnem a Znojmem. Filmovalo se i na zámku Benátky nad Jizerou. (offlineman)
- Filmovalo se také v lipové aleji v Rosicích, železniční stanici Tatranská Polianka, zámku Mníšek pod Brdy, zámku Tochovice, Brně, městském soudu v Praze, Miroslavy, Mahenově divadle v Brně, Praze na Malé Straně. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Odpad nedám, protože to je skvělý studijní materiál, cosi jako nacistický Žid Süss z roku 1940. V současné době (2024) vytáhla tohle veledílo slovenská Markíza International (hahaha!!!), protože opakovat pořád dokola majora Zemana, Okres na severu nebo Ženu za pultem už asi nebylo únosné. Autorem scénáře byl asi především tvůrce románové předlohy Jaroslav Matějka, který patřil k těm režimním spisovatelům typu Pilaře, Pluhaře nebo Kalčíka. Ve Vitáskovi se asi viděl sám, nakonec jeho osud byl trochu vzdáleně podobný jeho hlavnímu románovému hrdinovi. Tento celoživotní pracovník ústavu marxismu-leninismu KSČ a celoživotní člen komunistické strany nemohl vysmahnout nic jiného, než romány Rodáci a odrodilci a Kam kráčíte rodáci? A ne pokyn své strany tedy ke čtyřicátému výročí jejího vítezství vzniklo tohle veledílo. Zajímavé je, jak bez zábran předvedli (přes manipulativní dehonestaci svých politických protivníků – především národních socialistů, méně lidovců a nejméně sociálních demokratů) brutalitu a pohrdání zákony při převzetí moci, i třeba fakt, jak jim už od první chvíle sloužila Státní bezpečnost k likvidaci potencionálních i skutečných nepřátel. Matějkovi a jemu podobným asi nedošlo, že vlastně ukazují (po příslušném odfiltrování) něco, na co sice byli v době své vlády hrdí, ale co se ve skutečnosti příčí všem atributům toho, čím se sami tak rádi oháněli a chvástali – humanismem, spravedlností, láskou k lidem i vlasti. Seriál končí krátce po únoru 1948. Už tehdy jsem litoval Jana Šťastného, protože svým Vitáskem se naprosto zesměšnil a to dohromady mnohem víc, než celá ta záplava ostatních herců dohromady. Se seriálem mám ale spojené jiné jméno. Seriál totiž vyvolal ve své době bouřlivé a nutno říct že i posměšné a odsuzující reakce. Ve Svobodném Slově patřila k nejhlasitějším kritikům právě mladá Mirka Spáčilová, která se nebála seriál patřičně „ohodnotit“. Svobodné Slovo šlo tehdy v létě 1988 na dračku, protože se zde otiskovaly dopisy diváků, vesměs stejně peprné, jako její umělecká kritika. Adamec, a především Matějka se zase bránili díky čs. Televizi a Rudému právu. Adamec argumentoval úplně stejně, jako tvůrci vlastně svým způsobem podobných dnešních sraček, že prý diváci nejsou dost vyspělí a mají špatný vkus. Paradoxem je, že přitom v době, kdy Rodáci běželi v televizi dotáčel naopak skvělý seriál ze sportovní prostředí Dlouhá míle. To byla reálná ukázka a hlavně kritika tehdejšího režimu (i když zabalená do sportovního hávu) a jako kdyby předznamenávala to, co přišlo dřív, než si onen Matějka, ale možná i Adamec představovali. Dlouhou míli ale napsal jistý Ivan Hejna, syn Jiřího Hubače, který měl kvalitní scenáristiku na rozdíl od režimního pisálka Matějky v krvi. Matějka svůj opus zase hájil tím, že chtěl mládeži předvést ono období války a let po ní jako – dobrodružství a ne jako učebnici. Diváky měla ke sledování asi taky přitáhnout na svoji dobu docela slušná záplava nahotinek, Ljubou Krbovou počínaje a Nelou Boudovou konče, Žáková a Bartůňková se držely zpátky. Jinak z retro pohledu byl seriál udělán velmi pečlivě, poněkud směšně vypadaly „bojové“ scény, Adamcovi měl někdo vysvětlit, že za druhé světové války se vojáci už nestavěli do hustých řad nebo chumlů jako za Marie Terezie. Vůbec akčnost (s výjimkou nakládačky, kterou dostal Vitásek v posledním díle) byla slabou stránkou celého veledíla a vrcholem byla komunistická parafráze na zapomenutý pochod studentů na Hrad, kdy v čele davu odpůrců komunistů vyváděl s americkou vlajkou a šíleným výrazem v obličeji Karel Roden (bývalý kolaborant a syn národního socialisty Petra Kostky) podporovaný Danielem Landou. Tady se mladí reakcionáři stáhli před pevným krokem postupujících příslušníků SNB, v tom skutečném případu v Praze dostala mládež nakládačku, proti které byla ona dobře zorganizovaná akce na Národní Třídě selanka… () (méně) (více)