carl.oesch

Až legrační detektivka, kde se ukazuje, že Miroslav Horníček byl sice skvělý komentátor a moderátor, spisovatel, ale herec byl slabý. Svým projevem mi připomíná cimrmanovce, ale tam je to záměr. Zajímavé ale je, že už tady autoři filmu věděli, va jakém balení se pašuje heroin (opravdu ne v ampulích, jako to ukázali soudruzi v předposledním díle majora Zemana) a také jejich podání drogové závislosti je mnohem realističtější, než třeba v mnohem mladším filmu Mravenci nesou smrt. Zajímavá je i sekvence v NDR, pochybuji, že by někdo v zemi, kde měli ostrahu hranic zmáklou ještě lépe než SSSR, dokázal s replikou východoněmeckého strážního člunu pravidelně připlouvat k bójím, aby tam nechal "bonbonieru". Zábavné (a pravdivé) je i to, jak se výchopdoněmečtí policajti baví o onom zadrženém místním zadrženém článku dodavatelského řetězce mezi bójí a G. Vránovou (jako vždy nesympatickou). Jak konstatují, dostane deset let, na kontě má už teď tučný balík a ještě mu naskočí úroky. Co se herců týká, Satoranský je jako ve všech svých mladých rolích trochu bulík, onen východoněmecký soudruh Hannjo Hasse hraje většinou v českých filmech esesáky, jako vždy mi vadil Matuška (byl asi obsazován hlavně kvůli něžnějšímu pohlaví - tady obtěžoval zpěvem pouze jednou a to zprostředkovaně) a potěšila mě Radka Fišerová. Ale na nějaké časté opakované sledování ten film opravdu není. Jednou za dlouhý čas stačí.

Bohdalku nesnáším od mlada, ale do téhle role se hodila naprosto dokonale. Ta uslintaná falešnost, to vystupování na veřejnosti a ješitnost i radost z falešné popularity a především "benefitů". Skvělý komentář sem napsal (zdaleka ne poprvé Big Bear), stojí skutečně za přečtení. Problém je skutečně ne v tom, co tvrdila hlavní hrdinka, vydávající se za někoho jiného, ale onen morální imperativ. Je možné používat lži pro dobrou věc? A omluvit to? Já si myslím, že ne. Tady to schválně zůstalo otevřené, mám rád, když to autoři nechají na nás. A každý na to bude mít názor jiný. Když budete prosazovat dobré věci pomocí lží (v politice je to zcela běžné), automaticky deformujete to, co chcete prosadit. A dost často i prosazujete pomocí lží a manipulací špatné věci. A nejhorší je, když se to provalí. Protože ta malá lež nakonec stejně strhne lavinu a smete i to, co správné a dobré možná i je. O tom je podle mě tahle skvělá Strachova inscenace, sice ne bez chybiček a s poněkud slabším závěrem, ale stejně. Až vám někdo podobný bude něco tak naléhavě a vlezle líčit, buďte opatrní. Nakonec, vždycky tam někde je nějaký ten Vondráček, ketrý tu "pravdu" prodává ne z lásky k ní a už vůbec ne z přesvědčení, ale protože z toho mám slušný profit...pravda nepotřebuje přídomky, stejně jako demokracie a nepotřebuje ani vysvětlování nebo omlouvání. Protože většina těch přívlastků je ještě navrch privativních.

Prý je to průhledné. Sleduji na ani nevím na kterém kanálu detektivní případy zpracované jako dokumenty a je to plus minus stejné. Příjemné, má to atmosférua Praha je opravdu fotogenická a neomrzí se ani ve stovkách dílů, podobné to má u mě Ostrava. Taky se taky neokouká.

Jeden z těch příběhů, kdy ona "obět" dostala jenom to, co si zasloužila. Bohužel, soud by asi Krušinova syna poslal do basy na pěkných pár let. Inu, i ten nejslabší stát nedovolí, aby někdo prováděl krevní mstu, i když by k ní měl morální oprávnění.

Moc pěknej díl. Perfektně vykreslené charaktery oněch "vlků z Wall Streetu", překvapivý je závěr a kromě Zuzi, která zde zlikvidovala vraha a poté se domáhala velké tmavé čokolády mě potěšily Kristýny Ryška a Nováková (momentálně Badinková) ve vedlejších rolích.

Na jednu stranu zdánlivě jednoduchá komedie, kde gag střídá gag, na druhou stranu i celkem zdařilá a nekorektní satira. Rozhodně ne parodie, ale skutečně satira, jak má být. Kdo zná fotbal (i když jenom zvenku), baví se ještě mnohem víc. Exploze Hanuše (jasného Berbra) v sídle FAČRu jako by byla symbolem dobíhající aféry, ve které shodou okolností Vyšehrad figuruje taky. Skvělé výkony herců na čele se Štáfkem, který se filmem (a předtím seriálem, tedy vlastně seryálem) řítí jako nezastavitelná rozbouřená řeka, na druhou stranu obdivuji i další, kteří se tady nestyděli tady předvést všechny ty hajzly a zmrdy, co na fotbale parazitují a vychovávají si mimo jiné svoje "děvky" - fotbalisty, o které se tak dojímavě starají (asi jako pasáci o svoje děvenky), aby si ale nahrabali z řady jiných koryt, tím státním počínaje a televizními a jinými právy konče. Nakonec to "malej" řekne Laviho agentovi Prachařovi tak jasně, že z toho až zamrazí. Pokud je někdo tak naivní (a blbej k tomu), jistě se bude stydět za to, jak to je u nás hrozné i v tom fotbalu. A kdo se umí kouknout trochu víc kolem sebe, ví že je to tak všude a čím víc na západ, tím hůř. Jenom dvě jména - Švýcar Sepp Blatter a Francouz Michel Platini. A kdo nezná, ať si najde. Berbr je opravdu jenom malá rybička v evropském a světovém rybníce, jenom opravdový dělník světového sportu č.1. Pár naprosto debilních komentů - jistý Rimsy a xxmartinxx taky nezklame.

Slabší průměrná detektivka, kde není nic zajímavého. Ale logiku to má a shlédnout to s nepříliš velkou pozorností lze. Překvapivý je (osobou herce) vrah, kdyby to udělal oné Rázlové opravdu, ihned bych ho amnestoval. Ale v jeho osobě to v českých filmech není ojedinělé. Skvělý je Lábus, společně s roličkou čutálisty v Noci klavíristy docela dobrá studie. Jeden z mála filmů, kde má roličku ve své době nádherná Valerie Chmelová. Ale jednou stačilo. Měl jsem pocit, že se to odehrává v Hradci, ale nic jsme tam nepoznal.

Ano, tak takhle vypadal socialismus ve skutečnosti. Společně s Obžalovaným asi nepravdivější film, který bez okázalosti a povrchnosti ukazuje, jak soudruzi (tedy ti na vedoucích místech) "pracovali" a "žili". Kříž ani Helge si nedovolili ukázat úplně přímo na toho, kdo to řídil (i když je zde zmiňovaný - tedy okresní tajemník), ale i předseda okresního národního výboru byl partajník a to už je taky docela vysoká šajba. Film má svoji nespornou dokumentační hodnotu, ale taky skvělou atmosféru, neméně skvělé režijní vedení a hlavně - Júlia Pántika v hlavní roli. A v epizodách Ludovíta Grešša a Bohuslava Čápa, zde asi ve své životní roli. Zajímavé je, že podobně byl v naprosto odlišné poloze pojat okresní tajemník Pláteník v Dietlově Okresu na severu. Ten ale o sobě nezapochyboval a vše dokázal vyřešit, vědom si svého postavení absolutistického monarchy okresu (kde to o sobě dokonce sám říká). I tam je motiv dcery učitelky nebo ona scénka, kdy okresní šéf SNB přijíždí podat raport na OV KSČ dřív, než papíry předá prokurátorovi. Tady pro změnu ale  soudruh prokurátor přijíždí celý zpocený na ONV, aby seznámil soudruha tajemníka s kauzou, když si předtím vše nechal schválit na OV KSČ od místního nejvyššího. Jenže tenhle film není propaganda, ale snaží se něco skutečného ukázat. Alespoň v takhle syrové podobě. Ti, kterým vadí neustálé soudruhování a tvrdí, že by to mohl být ve svobodné společnosti existencionální drama jsou naprostí idioti. Zase je může uspokojit, že film je "noir". Ve skutečnosti je svázaný jak s oním neslavným obdobím socialismu, tak s obecně povahovými i typicky národními rysy.

Nějak jsme nepochopil, o co tomu Klemovi a Hudečkové vlastně šlo. Jako zcela propagandy prostá detektivka to moc nefungovalo, Doleželová byla nepříjemná a vlezlá, ale líbily se mi scény z nádraží. Všimněme si, jak soudruzi kopírovali SSSR, na nádraží byl staršina (šílený výložky a la Rusáci) a i když kulhal, myslelo mu to perfektně. Ještě trapnější byly uniformy železničářů. V tom dost vyjímečně retro odpovídalo. Soudruzi byli takoví hodní, sociální, pajdající policajt, to se hned tak nevidí. Výjimečně klaďas Fišer, pomáhající vždy nepříjemné Gabriele Vránové a hlavně ta empatická skupina mládeže na nástupišti, co ji na nádraží bránili proti jejímu hulvátskému manželovi, to nemělo chybu.

Světe div se, v zásadě kriminální případ. Sice se tam jedná o Bláhu, abatyše plní funkci představitele církevní reakce, ale nakonec nebohého čestného pana faráře odkrágloval Čáp ze zcela přízemních zištných důvodů. Kdyby se tam neřešila obálka pro Brzobohatého a podzemní činnost v kláštěře, bylo by to jako typická kriminálka ze šedesátek. Hlavně se mi hodně ulevilo, že Martu Vančurovou soudruzi zachránili před tmářstvím a trudným živoetm jeptišky, když venku je přece tak krásně. A zajímalo by mě taky, jestli se Hradec učil už všechny ty jazyky, kterými tak dokonale vládl v následujícíh dílech.