Den díkůvzdání

Eli Roth horory miluje a Den díkůvzdání je tomu důkazem. Ne snad proto, že by si jeho Den díkůvzdání mohl rovnat původnímu Halloweenu nebo Vřískotu. Jde pouze o důstojnou poctu slasheru, která se ani nebrání tomu, že jí točí někdo, kdo má nakoukáno a sází především na to. John Carver má ovšem styl, film se neštítí černého humoru a přiznání své směšnosti. Výsledek je i proto fajn a zatím nejlepší film režírovaný Rothem.... (08.12.2023)

Klasická vyvražďovačka ve znamení pomsty, která sice na žánrovém poli nepůsobí nijak inovativně, ale je dostatečně zábavná a krvavá, takže není třeba hledat si důvody pro kritiku. Co mě asi bavilo nejvíc byla úvodní sekvence s výprodejovým šílenstvím. Tohle téma je vlastně naprosto nevytěžené a když se člověk podívá na záběry z amerických marketů, tak skrývá obrovský potenciál. Gore je celkem vymazlené a vrahoun se ocitá v situacích, které ho nutí zabíjet ne vždy úplně podle představ, ale o to je to větší sranda. Od herců tady divák nic moc nečeká, ale nemůžu říct, že by mi tu někdo vadil. Samotná identita zabijáka mě trošku zklamala a přišla mi jako taková znouzectnost, ale upřímně řečeno sám bych asi lepší nápad neměl. Celkově nejlepší Rothův film a jeden z nejkoukatelnějších slasherů posledních let. 80% (14.05.2024)

5/10. Je to průměrný příběhově až podprůměrný horor, ale sdělení Eliho Rotha mi jsou už od Hostelu sympatická a spočívají v tom, že (někteří) Američani jsou prostě jednodušší křupani co si jsou za zlevněnou mikrovlnku schopní ušlapat ruce a nohy. Ta scénka na začátku je snad to nejlepší na celém filmu, hned na druhém místě je hostina na konci, která ale měla větší potenciál "šokovat", a nakonec působila jako taková sušší jednohubka než plnohodnotný "blood dinner". Milovníci useknutých hlav, končetin a hektolitrů krve si budou libovat. (11.12.2023)

Standardní slasher, který ctí pravidla žánru a s posledním Vřískotem je za letošek nejlepší. Pochybuji, že v současné době je někdo schopen natočit slasher s přelomovým příběhem, protože to ani není možné. Slasher je vybíjená. Masový vrah likviduje jednu oběť za druhou a většinou se jedná o nějakou mstu. Kruh obětí se ztenčuje a pokud někdo přežije, bývá to většinou dívka, do níž by to na začátku řekl málokdo. Vraha těžko odhalit, páč film bývá plný falešných stop a navíc divák nemá určité informace. Nu a v závěru je třeba vraha nedobíjet, aby film neskončil předčasně. Navíc se mnohdy vrah stává nesmrtelným, aby mohl případně udeřit v dalším pokračování. A Rothův film tohle vše má! Navrch výborné gore - dvakrát střeva ven, kladivo, sekera, cirkulárka, rozkošná trampolína, veselé pečení, vtipný odkaz na sociální sítě před spuštěním kladiva a i trocha společenské kritiky. Kdo ví, do čeho jde, nemůže být prostě zklamán. (29.11.2023)

Epic slasher goulash. Sice bez atmosféry a strachu, ale s viditelnou znalostí slasher žánru a scénářem, který ho umí efektně boostnout a místy i překvapit. Máme tady totiž nejenom gore masakry, ale i efektní únos a scény honu na vraha připomínají Mlčení jehňátek či Sedm. Jíž pomrknutí na Halloween v prvním záběru filmu ale dává najevo, že se tady nebude vykrádat, ale pouze přiznávat úcta ke klasikám. Mordy jsou místy sympaticky béčkově přepálené, chrumkavě propečená thanksgiving večeře na hraně nechutnosti. A hlavní čučoriedka Nell Verlaque neokoukaně hezká. (25.12.2023)