Sněžné bratrstvo

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Keď som prvý krát zazrel tento film, tak som si povedal, že "na čo ďalší film o tejto tragickej udalosti, keď už tu máme Alive?". Ale musím uznať, že táto nová verzia spracovania andskej tragédie z roku 1972, bola naozaj vynikajúca! Úžasný vizuál, skvelé herecké obsadenie, vykreslenie atmosféry (bez)nádeje, dilemy, uvažovania, a všetky esencie, ktoré by survival dráma mala mať. Navyše, Bayona sa silno držal reálnych okolností a od skutočnosti vybočil len ojedinele - čo ešte viac zvýraznilo atmosféru a tento srdcervúci príbeh. Veľmi som prial Bayonovi, aby za toto získal Oscara za Najlepší medzinárodný film, ale kdeže by sa chytal takýto príbeh na holokaust? :( Za mňa jasných 5* (20.03.2024)

O frajerech z Uruguaye, co si uprostřed And uspořádali piknik, slyším skrze tenhle film zcela poprvé, takže to pro mě byla překvapivě čerstvá novinka. Navíc je to celý podáno docela expresivně s důrazem na tíhu situace, o to víc pak jeden docení tu nezměrnou touhu nevzdat se a přežít. Survival horor par excellence. (13.02.2024)

// Už jsem chtěl jít napsat, že tady někdo poctivě vykradl soundtrack ke Ztraceným, ale když se mistr opakuje sám, tak mu to vlastně ani nemůžu mít moc za zlé. Letadlo jako letadlo, žejo. Jinak 140 minut je přepal, v klidu by se to vešlo pod dvě hodiny a stejně tak musím říct, že Nic nás nerozdělí (který jsem okamžitě dostal chuť si pustit) byl daleko intenzivnější a sžíravější zážitek, nicméně Bayonovi ty survivaly jdou, a po velmi explicitní scéně samotné havárie servíruje další silnou podívanou, která testuje divákovy nervy, žaludek a bohužel místy i trpělivost. Mocné finále i parádní kamera to každopádně zpečetily na 7/10 a Netflix si tak zkraje roku připisuje vzácně povedený filmový zářez. (06.01.2024)

Na pomezí 3-4*. Ten příběh je sám o sobě dost zajímavý a viděl jsem o tom super dokument, ale pro zfilmování je to dost těžce uchopitelné. Jakmile totiž kluci ztroskotají, tak je dobrou hodinu jen sledujeme jak zavření v letadle kecají o tom zda sežrat brankáře nebo obránce a zda je to společensky přípustné. Ani jsem tam nemusel být a dostával jsem při sledování dost těžký záchvat ponorkové nemoci. Jen občas vylezou ven, kde pro změnu kecají o tom, zda je Otec při posledním rozsouzení nechá spálit na uhel nebo jim odpustí. Na produkci Netlixu ale nakonec neobvykle dobrý film, jen kdyby to dali Ronu Howardovi a zkrátili to o půl hodiny tak bych byl spokojenější a ta čtvrtá hvězda by nebyla spíš z milosti. (14.01.2024)