Cesta do tmy

Nechápu to rozdílné hodnocení a už vůbec ne odpady a jednohvězdy i u těch kolegů s nimiž jsem jinak max +/- * za jedno. Jasně mělo mouchy, ale na méně než 3* bych to nehodnotil. Vidím to na 3,5* a protože mne film zaujal a pustil jsem si ho ještě druhý den znovu zaokrouhluji na 4*. Nemůžu dát 3 něčemu co mne baví víc než nějaká průměrná detektivka, které se ani moc nevěnuji, nudné pak dám za 2* a lituji ztraceného času. Po druhém shlédnutí Cesty do tmy už to nízké hodnocení u některých nechápu vůbec, když jsem hledal ty mouchy, našel, ale skoro jsem přestával hledat, protože mne to bavilo a spíše jsem se věnoval než chybám pohnůtkám hl. hrdiny, kterého tedy M. Hádek zvládl vělmi dobře. Neříkám, že vše v reálu by bylo tak, jako ve filmu, ale bohužel tyhle osudy tu jsou a někdy si říkám, že je vlastně lépe, že děti nemám. Tohle bych nedal. (20.12.2023)

Podobně jako celá aktuální česká televizní tvorba je i Jiří Svoboda uvězněn v soustavné produkci kriminálních celovečerních snímků, jen s tím rozdílem, že u té televize je vidět alespoň nějaká snaha o to zkoušet to i na jiné strany. Tvůrce známý především pro svůj film Sametoví vrazi, který za tu dobu nějak zkultovněl, i když nikoli díky jeho pochybným kvalitám nýbrž hlavně kvůli atraktivitě celého tématu.. Cesta do tmy je návrat k lepšímu prvnímu dojmu, který mě v tomhle případě skutečně donutil po čase usednout k televizní obrazovce. Přece jen téma přerodu spořádaného a uznávaného vědce ve zločince žádajícího výkupné za držící rukojmí dává prostor nejen pro solidní psychologii postav, ale vůbec k polemice nad morálním podtextem všech jinak nezákoných a obecně ohrožujících činů. A nechybí mnoho a Cesta do tmy několikrát dá vzpomenout třeba na Johnyho Q, i když podobně jako on, tak ani tohle úplně nevyužívá svůj potenciál, a co především vůbec se nepotkává s očekáváním diváctva.. Máte možnost ukázat vyostřenou akci sršící napětím v podání muže, kterého pár nešťastných příhod uneslo až do zoufalé situace, ze které už není bez následků úniku. Namísto toho přichází příběh s dalším paralelním vyprávěním, pro které je původně stěžejní motiv přepadení banky potlačen na pouhý jeden krok v jinak spletitě šíleném plánu, jaký když představí svoje rozuzlení neubránil jsem se smíchu, jak hloupě celá Cesta do tmy působí a skutečně, jak se jí povedlo uvést celý pokus o morálně-kriminální polemiku kamsi "do tmy".. Nakonec docela vtipný snímek, jenž nepřehledným způsobem rozvádí životní traumata titulního hrdiny, který by si přece jen v závěru zasloužil mnohem důmyslnější dovětek. A přitom za takovou "vraždu" nikdo souzen nebude a vše skončí jen jako záznam v policejním spisu o tom kam zmizela kulka č. 4.. Ambice České televizi nechybí, ale příště bych od thrilleru tolik nečekal. P.S. Je až s podivem, kolik názorových a politicky vyhraněných komentářů tvůrci zvládli do příběhu zakomponovat. A třeba je právě tohle cesta jak pochopit záměr. Že by frustrovaná zpověď tradičního voliče upadajících levicových, či pravicových stran?.. 25% (21.04.2024)

Tohle dílo se nepovedlo a velkým viníkem čistě z mého pohledu, který nikomu nenutím, je ta příšerná rozklepaná nazoomovaná nahypovaná nekoukatelná kamera, často jsem zavíral oči a poslouchal jen zvuk. Hodnotím jednou hvězdičkou za pokus o drama, které tu mohlo být hodnoceno hodně vysoko, pokud by bylo dobře technicky zpracováno. (20.11.2023)

Jiří Svoboda se svými thrillery skrz atraktivní zápletku snaží vyjadřovat ke společenským jevům současnosti, na čemž by nebylo nic špatného. Většinou si vybere nějakou literární předlohu, ovšem sám si ji zpracuje do scénáře a výsledky jsou všelijaké. Nevím, jestli je to zrovna tímhle, ale Cesta do tmy je zatím to nejhorší, co cca za dvacet let natočil. Bez napětí, šťávy, plné klišé a jednorozměrných postav (pomalu až karikatur), s vizuálními hrátkami á la devadesátá léta, neustále se opakujícími scénami, které divák znovu vidět nepotřebuje, ale kterými ho lze mučit. Jiří Svoboda je bez debat legenda, ale pokud natočí ještě dva, tři podobné snímky otřesné úrovně, nepůjde to k duhu vůbec nikomu. (23.11.2023)

Na počátku všeho bylo rozmazlování jedináčka. Pak už jen řetězec událostí. V tom sklepě měla být hned na začátku. To by pan inženýr jako vzdělaný člověk měl vědět, že jiná cesta, než cesta bolesti, není. Mám známého, taky shodou okolností inženýra, který to tím sklepem ze syna dostal. Na jedné straně je třeba ocenit, že se do takovéhoto žánru u nás vůbec někdo pustil, na druhé straně spousta klišé a až příliš velký gender rozměr, který takovýto žánr přirozeně degraduje. Závěrečné rozuzlení to ale přece jen vylepšilo. (01.04.2024)