Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHrají:
Ivana Karbanová, Jitka Cerhová, Marie Češková, Jiřina Myšková, Marcela Březinová, Julius Albert, Oldřich Hora, Jan Klusák, Josef Koníček, Jaromír Vomáčka (více)Obsahy(1)
Kudy chodí, tudy provokují. Slavný film režisérky Věry Chytilové o dvou Mariích a o bludném kruhu pseudohodnot a pseudovztahů.
Dvě mladé ženy, Marie I a Marie II, se rozhodnou být zkažené, protože svět kolem nich je také takový. A tak začnou hledat jakoukoliv legraci. Spolu zamotají hlavu několika postarším pánům, které pak nechají zaplatit velkou útratu a nakonec je posadí do vlaku. Okradou toaletářku, zahrávají si se zamilovaným mladíkem… Ale to všechno jim nestačí, protože chtějí být ještě zkaženější. A také si uvědomují, že si jich lidé okolo nevšímají. Jednoho dne se dostanou do luxusního hotelu, kde je v sále připravena opulentní hostina. To je teprve ta pravá příležitost se vyřádit…
Provokativní moralistní groteska Sedmikrásky byla druhým celovečerním filmem Věry Chytilové (po realistickém dvojportrétu O něčem jiném). Film překvapil publikum, kritiku i oficiální kruhy svou silnou stylizací, která ho odlišovala od všech filmů tehdejší produkce. S podobně radikálním pojetím filmové estetiky přišla autorka i ve svém následujícím dile Ovoce stromů rajských jíme (1969). Pak následoval distanc až do roku 1976, kdy se autorce podařilo natočit hořkou komedii Hra o jablko.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (314)
K nové vlně všeobecně nemám kladný vztah, a k tomuto snímku jsem přistupovala s předsudkem, že budu mít možnost vidět, kterak byl položen základní kámen zhovadilostí v českých filmech, kterým se v posledních letech tolik "daří". Ale opak byl pravdou. Nejen, že po vizuální stránce snímek minimálně zaujal, ale absurdní nápady a výroky obou protagonistek byly natolik zábavné, že jsem se neubránila smíchu. Možná i proto, že se mně bezděky vybavila vlastní telecí léta, kdy jsme si nudnou cestu busem ze školy zpestřovali trháním papírků, které jsme následně umísťovali kudrnatým spolucestujícím do vlasů (v rovných kadeřích se papírky neudržely). Bavili jsme se přinejmenším stejně dobře, jako dvě Marie při svých, pravda, hodně drsných žertících. ()
Sedmikrásky, můj pubertální strašák objevování československých filmů 60. let. No dobře, jdeme na to po čase znovu... Z uměleckého hlediska je film velmi zajímavě natočen, figuruje tu působivá kamera, zajímavá hra s barvami a obrazem. Pokud jde o děj, ten je, jak to už u některých filmů tzv. nové filmové vlny 60.let bývá, hodně chabý a originalita způsobující nadšení upadá do stereotypu a po nějakém čase může i nudit. Film je plný nadsázek, dá se při něm i zasmát, zvlášť scény z nočních podniků považuju za povedené, přítomní pánové u stolu jsou zajímavým osvěžením filmu, v jednom baru zase k tanci zní skvělá skladba Jiřího Šlitra se scatem v podání Evy Pilarové. Ovšem některé pasáže, ve kterých účinkují pouze "ty dvě žáby", jsou k nevydržení a působí až příliš provokativní i po 50ti letech od vzniku. A to jsou obě "žáby" neherečkami zahrané velmi trefně! Tady koukám, se jmenují obě Marie, ve filmu jsou ale oslovovány různými Jinými Jménami, většinou od J (Jarmilka, Jiřina, Julie,...). Z posledních 20ti minut mě zaujala snad jen scéna, jak jedou v malém nákladním výtahu. Velká luxusní hostina by myslím vyzněla lépe, kdyby se aspoň na chvíli v hotelu objevilo víc účinkujících. Pasáž s upratováním haly, kde si obě Marie šeptají, jaké jsou už dobré a hodné a budou konečně pracovat, a při tom servírují rozbité talíře a na to zvyšky pováleného jídla, tohle Chytilové opravdu nezbaštím, byť její myšlenky z tohoto filmu více méně chápu (alespoň myslím :o)). 55% ()
Skutečně je těžké nesrovnávat Marie s Hanou a Hanou (postavy z komiksu zveřejňovaného v Reflexu v době, kdy jsem se jej nestyděl číst), rovněž dvěmi naivními dospívajícími dívkami, jež odposlouchanými frázemi bezelstně komentují podivnost světa a (nevědomky) i svou. Jejich obludná marnivost nechává dospělé netečnými. Kritika tudíž nemíří jenom do řad nihilistické mládeže. Ušetřeni nejsou ani lidé pracující (muž na zahradě, dělníci jedoucí z továrny), vůči okolnímu dění stejně lhostejní jako obě Marie. Film Chytilové, Kučery a Krumbachové zároveň sem tam, nejvíc hned první scénou, připomíná rozhýbaný komiks, jež má rovněž fragmentární strukturu. S jakousi „papírovostí“ hrdinek jsou spjaty opakované snahy o (sebe)vystřižení a vylepení někam na zeď. Zajímavý způsob, jak si pojistit, že po mně něco zůstane. Jako stránky komiksu zploštěné záběry vedou naši pozornost nikoli do hloubky, ale k povrchu a povrchní jsou také lidé, na něž režisérka svým filmem primárně útočí. Nadmíra užitých formálních prostředků přitom není samoúčelným testováním, kolik toho divák snese (tento pocit jsem měl u Ovoce stromů rajských). Prudké střídání barevných filtrů odpovídá roztěkanosti holčin, neschopných dlouhodobějšího soustředění (jejich mantrou by mohlo být „Mě už to nebaví“). Stejnou drzostí jako vizuální stránka vyniká dramaturgie filmu. Namísto lineárně vystavěného dramatu sledujeme diskontinuitní sled epizod. Podobnou strukturou se v éře němého filmu vyznačovaly anarchistické grotesky, k nimž přímo odkazují některá gesta Marií. Zatímco v groteskách to byl zpravidla muž, kdo ničil, v Sedmikráskách jsou naopak ničeni muži. Ať přímo (podvádění nevěrníků), symbolicky (stříhání falických objektů) nebo symptomaticky (vzpoura proti řádu jako vzpoura proti patriarchátu). Řešení hrdinek, proč existují, jak existují a jestli jim náhodou nevadí, že neexistují jinak („nevadí!“), smete coby irelevantní upřímné závěrečné věnování, z něhož číší úsměvně zarputilá mladická naštvanost na svět páprdů, kteří si myslí, že mají v rukou veškerou moc. Bez orgií s apokalyptickým přesahem, bez absolutní negace, by tohle provokativní, obrazově úchvatné zveličení jejich/našich individuálních prohřešků nikdy nebylo kompletní. 80% Zajímavé komentáře: Lavran, Šandík, mortak ()
Tak na tohle nejsem dostatečně umělecky vybaven. Provokativní, ohromně nápadité, šílené, stupidní. Film prakticky neobsahuje jediný dialog, věty navazují buďto volně nebo vůbec. Děj se nedostavil, pochopení nemožné. Ivana Karbanová byla fakt kost! Umím si představit, kolik lidí asi kombinace pražského protahování a až puristicky spisovných koncovek dokáže nasrat. ()
Ak by to nebol akože protest proti režimu, tak je to odpad. Rádoby umelci si aj dnes myslia, že proti režimu treba protestovať neartovou dekadenciou. Za slobodu treba bojovať, ale sloboda nie je anarchia. Žiaľ tento názor zdá sa rezonuje už aj v takzvanej demokratickej spoločnosti dodnes. Slobodu si zamieňajú s tým, že si každý môže robiť, čo len chce. ()
Galerie (31)
Photo © Moscow International Film Festival
Zajímavosti (10)
- Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bergamu. (M.B)
- V roce 1967 interpeloval v Národním shromáždění poslanec Pružinec jménem dvaceti dalších poslanců proti filmům Sedmikrásky a O slavnosti a hostech (1966). Kritizoval, že jmenované filmy "nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného“. Ve své řeči žádal stažení z kin i snímků Mučedníci lásky (1966), Ve znamení raka (1966) a Hotel pro cizince (1966). Vláda sice projev oficiálně odmítla, ale v praxi bylo promítání filmů zakázáno. (Stegman)
- Film byl v roce 2008 digitálně restaurován v projektu Media EU Europe’s Finest. [Zdroj: filmovyprehled.cz] (SONY_)
Reklama