Můj otec a ostatní muži

Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) (14.12.2014)

Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. (09.12.2003)

Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. (16.02.2018)

Naprostá absence jakéhokoliv dramatu, jakéhokoliv příběhu, který by směřoval odněkud někam, podráží společně s nudnou režii nohy velice schopným hercům. Možná mělo jít o reflexi tehdejší doby, ale scénář se zaobírá natolik konkrétními skutečnostmi, že jej nelze vnímat v obecnějším měřítku. Zbytečně, křečovitě a ke konci až zoufale – tak na mne působil Můj otec. S horšími herci by mi byl naprosto lhostejný, jenže oni se tolik snažili… . 45% (13.11.2006)

"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..." Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje. Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem. (17.02.2018)