Režie:
Benedek FliegaufScénář:
Benedek FliegaufHrají:
Felícián Keresztes, Barbara Thurzó, Lajos Szakács, Anikó Szigeti, Edina Balogh, Emmanuel Bonami, Dusán Vitanovics, Katalin Mészáros, István Lénárt (více)Obsahy(1)
Typický den ze života drogového dealera. Nejdřív musí sehnat kokain pro vůdce jakési sekty. Pak navštíví přítele, který se vážně spálil v soláriu a prosí ho o poslední dávku. Bývalá spolužačka, u které ukrývá drogy, mu oznámí, že už to pro něj nebude dále dělat. Bývalá milenka, ze které se také stala feťačka, se mu svěří s tím, že je otcem její dcerky. Pak hledá dealer dalšího klienta, místo něho se však setká pouze s jeho naštvanou sestrou. Nato ho o pomoc požádá jistá studentka: její spolubydlící snědla příliš mnoho halucinogenních houbiček. Dealerův starý přítel má jiný problém. Jeho matka přišla o práci, začala vyvolávat duchy a používá ho jako médium Temný a depresivní příběh, odehrávající se v hypnotické atmosféře velkoměsta, připomínajícího město duchů. Extrémně náročný, ale také totálně moderní film. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (62)
Nejlepší film o drogové závislosti a beznaděje prázdného žití. Benedek Fliegauf mistrně s chirurgickou přesností pracuje s výrazovými prostředky a stává se nezaujatým analitikem děje. Kamera je rovněž prvotřídní, svojí metodou snímání obrazu vyjadřuje bezútěsně zoufalé, vyprahlé stavy postav v bytí na drogách. ()
Rozdíl mezi českou a maďarskou kinematografií spočívá především v tom, že v Maďarsku dělají filmy umělci - u nás řemeslníci. A stejně jako sádrové trpaslíky nelze vystavovat jinde než jen podél cest a v zahradách, na český film lze koukat jen s lahváčem a brambůrkama s co nejšustivějšími sáčky. A já děkuji Benedeku Fliegaufovi, že u mne zase oživil zájem o artový film. Dealer je průvodcem ponurým vyprázdněným světem, mrazivým peklem, zpovědníkem, důvěrníkem, mlčenlivým soudcem, vazalem, mučedníkem i poslední instancí, dokud neustálá rotace, nedostatek pevné perspektivy, stísněnost záběru a těkavost fokalizace stejně jako nejasné, stísněné a unikavé konfrontace po čtyřiadvaceti hodinách nakonec neobkreslí i prázdnotu a bezvýchodnost jeho vlastního života s trajektorií vortexu. Čekání na proměnu. Na událost, na které stejně nesejde. Čekání na nadpozemský zásah. Ducha ve stroji, který je nakonec objeven jako efektivní nástroj změny: "Bůh slunce. To je frajer. Ne jako ten, kterejmu tady stavěli všecky ty chrámy - to byl jenom nějakéj malej démon. ... Jednou jsem tam byl a byl tam i bůh slunce. ... Jen musíme být potichu, jinak bůh slunce nepříjde a příjdou jen ti zasraní malí démoni." Ad Marigold: Scéna, v níž se snaží přesvědčit otce, svědčí o nedůvěře v duchovno, které nicméně hlavní hrdina s otcem zvláštním způsobem sdílí. Kamera si dává na počátku filmu záležet na tom, aby zachytila, že dealer pečlivě objede všechny kaluže ... Rozpad (jakéhokoliv) duchovního světa, stejně jako absence víry v sebe a v jiné, a následná sociální atomizace, je psychologickým leitmotivem celé kompozice. Dealer je bývalý narkoman, který jakoby procházel očistcem, který sestává z neustálého horror equi - v tomto případě strachu z podobnosti mezi jím a postavami, s nimiž je konfrontován a s nimiž nechce navázat žádný lidský kontakt. Mimoto se domnívám, že bychom film mohli chápat i mnohem šířeji, v rámci generační výpovědi. Existenciální nejistota, v níž se lidé uchylují k sektářství (duchovní vůdce), esoterice (Bůh slunce) a náboženskému primitivismu (louže) totiž svědší o krizi celé společnosti, v níž droga je jen jednou z možností úniku. ()
Autentické, ťaživé, vyčerpávajúce. Z každej snímky a minipríbehu s jednotlivými postavami, s ktorými sa postupne díler cez deň stretáva cítiť hnilobu a špinu. Špinu, ktorá po chvíli preniká aj do vás a postupne sa usídli v každej jednej bunke vášho tela. Bezduché rozhovory trosiek s minimálnou šancou na zvrátenie osudu. Zvuky, čo privádzajú do šialenstva. Díler, ktorý len vykonáva svoju prácu a životné príbehy svojich klientov prijíma bez akejkoľvek emócie, sú mu úplne ukradnuté. Pocity sa postupne z tela vytratili spolu s heroínom. Otec, ktorý sa denodenne prihovára odtlačku v betóne. A to všetko podchytené skvelou kamerou. ()
Já nevím. Není úplně nejhorší, když je film přesně takový, jako když ho čekáte? A když se řekne "ambientní film Benedeka Fliegaufa o drogovém dealerovi", vybaví se mi naprosto přesně tohle. Já jsem rád překvapován a jsem rád, když mi filmař dokáže, o kolik dál je jeho imaginace před tou mojí. A to mi Fliegauf nedokazuje, naopak mě neustále utvrzuje v tom, že ho mám přečteného a že nemá čím překvapit. Film je to samozřejmě dobře natočený a dosahuje toho, čeho dosáhnout chce. (Stejně jako u Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli táááklhe táááhlé vyprávění odpovídá realitě popisované situace. A stejně jako v Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli není Benedikt tak trochu kýčař, když se tam uchyluje k holčičkám, co v bílých šatičkách sbírají na poli květiny a zde k ohranému příběhu "dealera, co je v jádru dobrý a raněný člověk, který jen hledá lásku".) Mnoho hypnotizujících scén mě na okamžik strhlo, proto nemůžu a nechci jít s hodnocením nízko, ale k nějaké orgastické spokojenosti mně to prostě nestačí, protože po zhlédnutí nejsem v ničem dál nebo jinde, než jsem byl před ním. 3 a 1/2 ()
To je přesně ten případ filmu, kterému dávám 3 hvězdy ne za to, že by byl špatný, ale za to že mě nudil a já nechtěl aby mě nudil. Já chtěl aby mě sakra bavil, obzvlášť když hned na začátku vytáhl nejlepší scénu s tím podivným církevním papalášem. Jenže 132 min je zatraceně hodně, a i když s tím, jak Fliegauf svého Dealera pojal a vytvořil, nemám nejmenší problém, tak je to prostě dlouhé a bohužel i nudné. Je mi líto. 5/10 ()
Galerie (39)
Photo © Mokép
Reklama