Rváčův deník

Basketbalistov denník mal v mojich očiach hneď od začiatku dva výrazné mínusy. Odpudzujú ma nielen feťáci, ale aj filmy o ich "osudoch" a u filmov nakrútených "podľa skutočnosti" viem, že musia skončiť happy endom, inak by nebol dôvod pre ich nakrútenie. Napriek obom negatívam sa podarilo mladému Leonardovi vytiahnuť to v mojich očiach aspoň na tie obligátne tri hviezdičky. Na viac ani náhodou. (09.11.2013)

Zfilmované memoáry jednoho literárně nadaného newyorského narkomana. Nevěřím, že hlavní role v podání DiCapria vyžadovala vrcholné herecké umění. Domnívám se naopak, že komplexní charaktery, civilnější, pracující s bohatější škálou pocitů a nálad, jsou mnohem náročnější. Pan herec je ten, kdo pouhou intonací, postojem, nepatrným pohybem nebo mimikou dořekne vše, co do skriptu nešlo napsat. V tomto příběhu pro takové jemnůstky moc prostoru není. --- To ale vůbec nevadí. Tohle je agitka proti drogám a jako taková je velmi působivá, snad jedna z nejlepších. (26.02.2011)

DiCaprio, dlouho před Titanicem, a ještě lepší. Jeho feťácká postava (Jim Carroll skutečně existuje) byla zahrána tak dokonale, že jsem se spolu s ním propadal do naprosté extáze, a posléze i zatracení a nekonečných depresí. Leonardo je jednou z nejzářivějších hvězd moderního hollywoodu, i kdyby jsme tak mohli usuzovat z nepřeberného množství různorodých rolí, jež si (jeho agent?) vybírá. Tento snímek je pak mírně šokujícím, spíše však takovým hodně upřímným obrázkem tehdejší newyorkské mladé společnosti, která neměla k životu zrovna ty nejideálnější podmínky. Mark Wahlberg v roli drsňáka byl také jednoduše "cool" - nad jeho šíleným amokem, který ho čas od času ve snímku postihnul, jsem se dobře bavil. Mezi nejsilnější scény pak patří samozřejmě odvykací kůra, ke které se váže ochota jednoho moc milého, obětavého člověka, který Carrollovi pomohl, aby tímto způsobem splatil svůj dluh... Otevřený, drzý, upřímný a pěkný film. (27.07.2009)

Raný Leonardo mně vyráží dech víc a víc, i když zůstává skvělým hercem s množícími se zkušenostmi, něco se vytratilo - něco, jako čistá živočišná radost a dychtivost, která z mladého Lea přímo prýštila, zrovna, jako ve Rváčově deníku - který se přes dobrý scénář a skvělou kameru stává nezapomenutelným právě díky jeho výkonu, kdy umožňuje vnímat každičké hnutí mysli, odehrávající se v jeho filmové postavě. (01.12.2010)

Jim se s kámoši poflakuje v newyorských ulicích, popíjejí, občas si čichnou ředidla, občas vyvedou nějakou klukovinu, ale hlavně je baví basketbal. A potom jednou zkusí heroin „Nejdřív, to byla záležitost sobotní noci a ty se cítíš fajn, jako gangster nebo rocková hvězda. Je to jenom něco na zahnání nudy. Říká se tomu kocovina, malý zlozvyk. Je ti tak dobře, že to začneš dělat i každý úterý pak čtvrtek a jsi v pasti. Každý začátečník tvrdí, že on nepodlehne, ale podlehne.“ Předlohou byl deník básníka Jima Carolla, kam si, v době svého bouřlivého dospívání, zapisoval své zážitky a zkušenosti. „Z nosu vám teče, v břiše máte křeče, nohy ztěžknou jako po šesti utkáních odehraných za sebou. Ten hlas vám někde v koutku hlavy říká: Ještě jednou, pak přestaň.“ Místo domova, školy, místo milovaného basketu mu zbyla už jenom ta ulice. A k tomu krádeže aut, přepadání, loupeže. Rváčův deník je dostatečně odstrašujícím varováním, kam až může člověk spadnout a co všechno je schopen udělat. A to nejenom díky skvělému DiCaprio v hlavní roli. Víc takových filmů. Svět drog a narkomanů. Svět „v nádherných úryvcích nebo příšerných snech“. (28.06.2006)