Vřískot

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)

Craven tvoří "něco" bez tvaru, zápachu a výsledného efektu. Vřískot není ani hororem (kvůli komediálním prvkům), ani parodií/komedií (kvůli hororovým prvkům) a oboje dohromady věru fungovat nemůže. Vše je napůl cesty, tudíž se výsledek ztrácí v přeplácanosti a průměrnosti celkové výslednice. Úvodní scéna s telefonem je povedená, stejně jako nejasnost maskovaného zabijáka, ovšem jinak je to typická teen vyvražďovačka. A to pomrkávání režiséra na diváky jsem taky jaksi příliš často neregistroval. Buď jsem totální filmový negramot, nebo tam jednoduše není moc co vidět. Průměr, aneb oproti dalším dílům ještě solidní porce zábavy. (16.02.2007)

Nikdy jsem neskrýval, že horory nejsou zrovna moje parketa. U hororových komedií to je tudíž asi podobný. Vřískot je v mnoha ohledech filmem přelomovým. Získal si řadu pokračování přímých i nepřímých. S Vřískotem stejně jako s mnoha podobnými filmy mám trochu problém. Přijde mi to všechno strašně laciný. Příběh jako z nejbrakovějšího komiksu, trapné chování postav. Samozřejmě, že jde o nadsázku, ne skutečný svět. Přesto mi přijde ujetý smát se tomu, jak se lidi kuchají nožema a všude cáká krev. To vše bez jakéhokoli důvodu nebo motivu, kdy jediný motiv je zabavit diváka. Já se prostě moc nebavil a nic vtipného v tom neviděl. Fakt, že se podle týhlé šablony udělalo x dalších filmů a lidi na ně chodí, je spíš smutný. 40% (10.07.2011)

Dnes už klasika, na ktorú je potrebné sa pozrieť už len preto, aby človek pochopil odkazy na tento snímok v iných filmoch. Vcelku zaujímavý dej, resp. scenár a rozuzlenie bolo tiež celkom fajn avšak za príšerný český dabing by mal prinajmenšom niekto visieť. I keď bol hlas vraha skreslený, pri prvom hlasovom prejave som zistil už na začiatku filmu, kto sa skrýva pod maskou. Sadlo mi obsadenie, tá slabá linka humoru v podtexte bola veľmi dráždivá. Tiež ma milo prekvapila Courtney Cox. (22.01.2015)

"M𝘰𝘷𝘪𝘦𝘴 𝘥𝘰𝘯’𝘵 𝘤𝘳𝘦𝘢𝘵𝘦 𝘱𝘴𝘺𝘤𝘩𝘰𝘴. 𝘔𝘰𝘷𝘪𝘦𝘴 𝘮𝘢𝘬𝘦 𝘱𝘴𝘺𝘤𝘩𝘰𝘴 𝘮𝘰𝘳𝘦 𝘤𝘳𝘦𝘢𝘵𝘪𝘷𝘦." ____________ Asi jsem viděl málo kvalitních slasherů, ale nevím, co mě na Scream dostalo víc: jestli ta napínavá a nepředvídatelná zápletka, ona mysteriózní rovina, pojetí jednotlivých vražd, finální pointa, ta kýčovitá devadesátková pachuť, famózní hudební doprovod Marca Beltramiho, anebo to jak tenhle film naprosto geniálně a přitom satiricky ohýbá svůj meta-hororový rozměr, který celému subžánru slasher vzdává poctu [viz. popkulturní odkazy a reference], ale zároveň si z něj dělá nehoráznou prdel [ten goofy slapstick výsměch žánrovým klišé fakt nemá chybu] a vráží mu tak kudlu do zad. Zcela právem opěvovaná kultovka. Co dodat? Top tier Craven.... PS: ano, Shaggy je psychopat. (21.10.2022)