Režie:
Maria ProcházkováScénář:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Oldřich Kaiser, Jana Krausová, Jiří Lábus, Vlasta Žehrová, Kristýna Leichtová, Petra Nesvačilová, Ludmila Šafářová, David Máj, Kristina Kloubková (více)Obsahy(1)
Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nezastaví. Příběh, který by se mohl zdát i vám. Film se natáčel v dubnu a v květnu 2004 v Praze na Letné, v bytě Oldřicha Kaisera. Celý film se odehrává v malém přízemním bytě a na ulici před jeho oknem, nalezení přesného místa natáčení bylo tedy pro vznik filmu stěžejní. Z počátku se zdálo, že se nepodaří najít odpovídající lokaci, až se jako ideální ukázal byt představitele hlavní role Oldřicha Kaisera. Ten nakonec souhlasil a zapůjčil svůj byt filmařům na dobu natáčení. "Byla to poměrně neobvyklá situace, trochu záměrně jsme ji tedy zdůraznili v naší tiskové zprávě. To ale byla chyba", říká producent filmu Vratislav Šlajer. Krátce poté, co se v tisku objevila informace o natáčení, začali se kolem motat zvědavci. Totální katastrofa ovšem nastala, když byla v denním tisku uveřejněna přesná adresa natáčení a bytu O. Kaisera. Natáčení pak muselo být dokonce na čas přerušeno. "Je to opravdu peklo", řekla tehdy režisérka Maria Procházková, "denně se tady objeví cca 30 až 40 lidí, fotí si našeho hlavního herce i nás, nedá se vůbec pracovat." Oldřich Kaiser to tehdy komentoval: "Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí. Byt prodám." Natáčení bylo nakonec úspěšně dokončeno a O. Kaiser byt poté skutečně opustil. Dokončovací práce filmu proběhly už naštěstí bez problémů. Film se natáčel na širokoúhlý formát, používaly se tři různé kamery. Ve filmu bude celá řada obrazových triků - od klasických kamerových až po ty digitální. Některých si ale divák ani nevšimne, protože jsou přímo podřízeny ději. Část filmu bude upravena digitálně v počítači a posléze opět "vypálena" do negativu 35mm. "Žralok ale není film plný velkolepých efektů a vybuchujících aut, je to jednoduchý příběh. Ale určitě je to film do kina, velmi vizuální - zkrátka bude na co koukat." říká producent "Největším "efektem" filmu je ale jednoznačně Oldřich Kaiser", směje se.
Žralok v hlavě by měl být pozitivní, zábavný a dojemný film. "Na testovacích projekcích postava, kterou hraje pan Kaiser, diváky dojala a rozesmála. Mám radost, tohle je přesně, co jsme chtěli - působivý emotivní film, který diváky potěší." říká režisérka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Švankmajerovsky laděný experimentální film coby celovečerní debut mladé animátorky Marie Procházkové. Absence epické složky (film je vlastně jen volné pásmo výjevů spojených postavou hlavního hrdiny) a patrné surreálné ukotvení dělá tenhle snímek hůře stravitelným pro mainstreamového diváka, ale nic nemění na zjevném talentu a osobitém tvůrčím pohledu mladé režisérky. Velmi originální je citlivá práce s ruchy - veškeré postsynchrony jsou gradované a často přebírají dominantní vjemovou úlohu (občas jde až o jakousi industriální hudbu - stavba lešení například, oživlé animace a kresby...). Příznačná je také práce s velikostí záběrů - převládají detaily, často řetězené ve sledu záběrů (ústa, oči...), mající silnou expresivní funkci. Nesporná je i důležitá úloha animací. Celý film ale stojí na hereckém výkonu Oldřicha Kaisera, který potvrzuje, že dozrál do velikosti výjimečného herce, jeho herecký projev je vyzrálý a charismatický. Kaiserova bezejmenná postava má lehce identifikovatelné pábitelské rysy, čímž je v korelaci s postavami Hrabalovými, zvláště pak s jeho strýcem Pepinem. Za touhle typologií je ale ukryt nelehký osud - diagnóza psychicky nemocného člověka, v tomto případě schizofrenika. Marii Procházkové se jejím citlivým a poetickým přístupem podařilo metaforu této pro obyčejného zdravého člověka nepochopitelné nemoci postihnout přijatelně a uchopitelně, což je mimo nesporných uměleckých kvalit a Oldřicha Kaisera asi největší devizou tohoto neotřelého snímku... ()
Jeden z mála snímků, na který mi skutečně sedí celá škála hodnocení. Žralok v hlavě rozhodně nepatří do škatulky tradiční film, na druhou stranu jej stále beru "jen" jako studentský snímek, neboť právě takové znaky on vykazuje. Každopádně svůj účel tenhle debut splnil, o Mariu Procházkovou se budu zajímat dál, její cit pro látku je ze Žraloka velmi dobře cítit. Bravo... ()
Oldřich Kaiser předvádí ve své one man show precizní a soustředěný herecký výkon. Maria Procházková je nejspíš lepší animátorka než režisérka hraného filmu, ale největší mínus tohohle filmu pramení z natahování směrem k běžné stopáži celovečerního díla, které se zde ukázalo naprosto kontraproduktivním. ()
Zajímavý a hodně netradiční film. Nemá vlastně děj jako takový, spíše je složen z výjevů. Ač je snímek docela smutný, některé situace ho odlehčují (viz kachničky). Ano, takových lidí, jako je hlavní hrdina, najdeme rozhodně více. A když dám, jak se říká ruku na srdce, taky je ignoruju, ale ani navenek, ani sám pro sebe se jim nesměji, protože vím, že tak jednou můžu skončit i já sám. Myslím, že role Kaiserovi sedla přímo na tělo a hlavně jsem mu ji věřil. Dále animace a hra barev a zvuků film příjemně zpestřovaly. Závěr zůstal otevřený a myslím, že paní režisérka odvedla slušnou a na debut docela odvážnou práci. ()
Nechceš kachničku? Pojďte si vzít kachničku:-) Pivo je lepší než léky, člověk po něm usne ani neví jak a nebolí ho aspoň hlava:-) Velice pozoruhodný, nápaditý a působivý film, výborný především po vizuální stránce, špatný nebyl ale ani po zvukové a obrazové stránce, i kamera Martina Štěpánka byla velice dobrá. Hlavní punc tomuto filmu však dal výborný výkon Oldřicha Kaisera (mimochodem točilo se v jeho skutečném bytě, kde před časem sám bydlel) v roli osamělého a nemocného člověka-podivína, jakých denně vídáme desítky, ale ne každý si s někým takovým pokecá, většinou se jim člověk vyhne..Můžou však oni za to? Také jednoho takového znám, říkáme mu Otík, nosí krátké kalhoty na kšandy, které stále šponuje, každé ráno stepuje na zastávce a prosí o cigarety, když je dostane, tak tisíckrát děkuje a klaní se...Nikdy nevíš... ()
Galerie (8)
Zajímavosti (4)
- Producent Vratislav Šlajer řekl o obsazení Oldřicha Kaisera do hlavní role: "Bylo to klíčové pro umělecký i divácký úspěch filmu. Nebylo pochyb o tom, že Maria dokáže obrazy, které napsala do scénáře, působivě převést na plátno, ale zásadní bylo dát hlavní postavě tvář. Potřebovali jsme herce, kterému diváci uvěří a kterého budou mít rádi od první chvíle. Scénář nevznikal s představou Oldřicha Kaisera, ale velmi brzy bylo jasné, že to nemůže být nikdo jiný. Herců jako on je na světě málo - je to hvězda evropského formátu. Pouště jsem film ve Francii zahraničním agentům a Kaiser všechny okouzlil. Ženám se podlamovala kolena, jen když viděly jeho fotky, muži se přidali po projekci. Byl to úspěch, film fungoval na cizince stejně dobře jako na české publikum." (NIRO)
- V skutočnosti sa film nenatáčal v pravom byte Oldřicha Kaisera, ako tvrdili niektoré média. V byte sa natáčalo od rána do večera, a preto dal Kaiser svoju menovku na dvere. Celé to bol fór, na ktorý obyvatelia domu jednoducho skočili. (Raccoon.city)
- Na počesť postavy, ktorú vo filme hral Oldřich Kaiser, sa na dome, kde sa natáčalo, odhalila busta s cigarou. (Raccoon.city)
Reklama