Nevěrná

Lyneovi vždycky náramně šlo vykreslení intimity a citové vazby ať už rodiny, či milenecké dvojice. Zde opět potvrdil v čem je jeho síla a v čem je opět jeho slabost - a to jest režie jako taková. Snímek je velmi nevýrazný a Herci ne vždy úplně přesvědčiví. Fantastická je klavírní hudba, která dodává mnoha scénám patřičnou sílu a osobitost. Erotika se sem zas až tak nehodí, ale to by nebyl Lyne aby to nějak patřičně neopepřil. Stejně tak motiv Connie (Diane Lane) je tak nějak mimo, protože v reálu by se tohle mohlo stát asi jen těžko přetěžko vzhledem k zázemí a finanční situaci, ve které se nacházela. Nicméně ve filmu je možné všechno. V tomhle případě je však výsledek jen okolo průměru. (29.05.2007)

Jak už bylo řečeno, o nevěře byla natočena spousta lepších filmů. V žádném z nich (z těch co jsem dosud viděla) ale nebyly lépe popsány pocity nevěrné ženy. První hodinu jsem to s ní opravdu šíleně prožívala. A i kdybych neměla pochválit nic jiného, herecký výkon Diane Lane pochválit musím. Je obrovská škoda, že druhá polovina ztratila smysl a dopadla tak, jak dopadla. Je to téměř jako dva rozdílné filmy. 3* (24.08.2012)

Chabrolovu klasiku z roku 1968 mám hodně rád, byl jsem proto zvědavý, jak moc ji Američani zprasili. V tomto ohledu jsem byl příjemně překvapený, Lynův remake je nečekaně skvělý. Film má skvělou psychologii postav a krásnou kameru, ale nejvíc se mi tam asi líbila fantastická Diane Lane, která zde ztvárnila velmi podobnou postavu nevěrnice jako o 3 roky dříve v dalším skvělém snímku Procházka po Měsíci - tyto role záletných žen zmítaných pochybnostmi jí vyloženě sedly. Její herecký protějšek, Richard Gere, mě ale moc nebavil, on podle mě nikdy neuměl moc hrát (btw. s Diane Lane si společně zahrál už v r. 1984 v Coppolově snímku Cotton Club). Chabrolova původní verze se mi ale asi přece jen líbila trochu víc - jednak má svižnější tempo (Lynova verze je téměř o půl hodiny delší, mj. kvůli tomu, že věnuje tolik pozornosti seznámení obou milenců, a celkově si v posouvání děje dává dost na čas) a jednak se nějak vyjadřovala k tehdejší době (pro Chabrola typická skrytá kritika buržoazie), což když se přeneslo do amerických reálií roku 2002, už tam žádný takový přesah bohužel nebyl, a možná o to více vynikla banálnost námětu o manželské nevěře, citelná už tenkrát u Chabrola. A nelíbil se mi ani Lynův relativně otevřený závěr, který nechává finální zakončení příběhu na divákovi, zatímco v Chabrolovi měl manželův čin jasný následek. Btw. potěšily mě tam dvě nepřímé narážky na původní Nevěrnou ženu - postava podváděného manžela má stejně jako ve starší verzi vůz Mercedes (konkrétně Mercedes-Benz 420 SEL [W126], který byl btw. v r. 2002 už zastaralý, neboť jeho výroba skončila v r. 1992) a Connie a Paul si vyrazí do kina na Festival francouzského filmu (a sice konkrétně na snímek Jacquesa Tatiho Prázdniny pana Hulota z r. 1953). (03.05.2020)

NOVA HD (4:3) - Průměrný thriller, který ničím zvláštním neoslní. Na dvojici Lane&Gere jsem se těšil, protože Noci v Rodanthe byl fakt pěknej film, ale tohle bylo nic moc. Závěr nebyl nikterak vygradovaný, čili s hodnocením určitě nepůjdu moc vysoko, tedy 55%. // NOVA (8.6.2014) - Zvedám na 60% (with J.) (27.02.2011)

Při hledání originálního filmu od Chabrola jsem narazil i na tento americkej remake a jelikož je poměrně pozitivně hodnocen, tak jsem ho zkouknul taky. Srovnávat oba filmy je zbytečný, protože tento remake nesahá originálu ani po kotníky. Tam, kde si Chabrol vystačil s pár náznakama a určitym tajemnem, se v remaku všechno polopatisticky vysvětluje. Atmosféra veškerá žádná a hlavně místo Michela Bouqueta, kterýmu stačil jeden pohled a běhal z toho mráz po zádech, je tady hysterka Richard Gere. Ještě klika, že tu jeho manželku nehrála Julia Roberts. Pokud originál neznáte, můžete si k mýmu hodnocení 1 hvězdu přidat. (02.01.2013)