Harry Potter a Fénixův řád

Inu to máte tak, osazenstvo Harryho Pottera stárne či dospívá, a spolu s ním i jeho publikum. A filmově je samozřejmě třeba držet krok nejenom s tím druhým faktem (aby nám to pokud možno co nejvíc zarobilo), ale i s definitivním přelomením "hlavního příběhu" do druhé poloviny. A na to si zjednáme zase nového Režiséra... jehož styl se nám zalíbí, protože umí tak coolově snímat lesklé černé povrchy (což je kdovíproč dominantní architektonický prvek příšerně kýčovitého Ministerstva kouzel), takže si ho necháme a opustíme střídavé oblačno vyvolávající experimenty na hlavní filmařské sesli...ale to už předbíhám. Nicméně tenhle nový Režisér dostane scénář obsahující značně vyměklý výtah z rozvlekle demoralizující a depresivní předlohy, takže natočí film, jehož hlavní přímá záporačka (to jako Imelda Staunton, ne rozkošně zlá Helena B. Lestrange;)) je sice nesnesitelná, ale v podstatě neškodná blbka s "autoritou typu mít", a jehož hlavní hrdina není většinu času diskreditovaný a opovrhovaný "psychopat", ale starý dobrý inspirující Harry, který má trochu problémů s mediálním obrazem a nepochopitelně ovcovitými spolužáky. Naštěstí má (jak Harry, tak Režisér) k ruce nového pomocníka, respektive pomocnici - herecky i vyzněním své postavy naprosto snovou Evannu Lynch/Lunu Lovegood, a taky konečně dojde na jakkoliv zcela nevinnou (to Harryho líbačka s vy víte kým je méně nevinná, což je plus) a nekrvavou, přesto epicky vypadající bitvu bandy čarodějů, takže co sakra ještě chcete, když to všechno jako film sedí dohromady a nic nenaděláte s tím, že je celý ten svět na zelené louce postavená polodomyšlenost z hlavy v jádru hodné ambiciózní maminy od jednoho až tří děcek?:) Dost šťourání, 80%...a samozřejmě jsem ani za tenhle díl nezaplatil byť jediný halíř;) (02.10.2010)

Už pri štvrtom pokračovaní bolo cítiť, že režisér pojal spracovanie príbehu o Harry Potterovi netradičným svojským spôsobom, čím sa dosť líšilo od predchádzajúcich dielov. David Yates sa rozhodol ísť v šľapajach Mikea Newella a týmto rozhodnutím stráca snímka poslednú štipku kúzla, ktorým bezprostredne disponovali prvé tri diely. Síce boli pojaté tak trochu "detsky" a určené viac pre menšiu vekovú kategóriu, rozhodne nepostrádali autenticitu a čarovnosť príbehu, ktorá vyžarovala z predchádzajúcich dielov rovnako ako z pútavých knižiek J. K. Rowlingovej. Hoci z piateho Pottera sála perfektne udržované napätie a depresívna atmosféra, ústrední herci, ktorí dopomáhali predchádzajúcim dielom k plnohodnotnému zážitku, sa tentoraz v snímke paradoxne strácajú. Výhodou piateho Pottera je dôveryhodnejšie a temnejšie spracovanie (nad týmto tvrdením by sa dalo taktiež polemizovať, pretože tretí diel určite neprekoná), no rozhodne nemá tendencie k tomu, aby chabou réžiou nahradil Cuarónovho Väzňa z Azkabanu. 4* za unikátnu poslednú polhodinku a Dolores Umbridgeovú. :-) (23.12.2007)

Pátý ročník je kouzelně podaný, přesto s jistou temnou atmosférou. Konečně jde do tuhého, Harry zjištuje, jak důležité v boji bude mít přátele. Fénixův řád je jeden z nejlepších dílů, ne-li ten nejlepší. Postava Umbridge zde neskutečně brnká na nervy, ale představitelce nelze nic vyčíst, snad jen to, že byla až mrazivě uvěřitelná. Opravdovou výtku mám snad jen k představitelce Cho, ale asi to nebude takové herecké prkno, jak to vypadá, jen je její postava neuvěřitelně plochá. Ale jinak kouzelný díl s doposud nejdojemnější scénou. (20.09.2011)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)