Tvoje, moje a naše

Jak tohle asi mohlo dopadnout? Jedna rodina vycvičená admirálem vojenské flotily a druhá matkou, co má všechno na háku? Kór když se dají dohromady? Jeden by řekl, že katastrofou, což sice z většiny příběhu vyplývá, ale co se týče mě jako diváka, tak mě ty neustálé roztržky mezi oběma rodinnými klany docela pobavily. Velké plus u mě za jednoho z nejrozkošnějších domácích mazlíčků, co jsem zatím na plátně viděl, a tím mám na mysli to prasátko. (09.09.2010)

Quaid a Russoová jsou v pohodě, ale tenhle film je prostě horor. Nesnáším děti a teď po tolika demonstracích debilních dětí už nechci mít parchanty vůbec, ani kdyby to byl šampion v kulturistice nebo talent na rozmnožování peněz. Hrůza!! Doporučuju film mladým párům, aby se nad sebou zamysleli a neplnili tuhle planetu dalším biologickým odpadem. (28.04.2009)

"Krok za krokom" vo filme ,ale na stereoidoch. Začiatok naznačoval oveľa väčší potenciál  ako z toho dokázali vyraziť.Rodičia OK, ale zostava deciek stojí za milú kedveš.Je ich skrátka veľmi veľa. Zbytočné šialenosti ako  v sám doma film skôr zrážajú ako ho ťahajú vpred či nahor. Napriek tomu rodinné filmy s René či Denisom sú stávka na istotu. (21.06.2021)

Hollywoodský megamagnát si pozve na kobereček šéfy společností Paramount Pictures, Universal, 20th Century fox atd. a začne točit velkým losovacím bubnem. Zastaví buben a vytáhne z něj papírek. "Takže tentokrát je to Paramoun Pictures." Šéf společnosti se zatváří kysele a naštvaně odchází. Megamagnát na něj ještě zavolá: "Ale no tak, Michaeli, víš přece, že to děláme každý rok. Někdo ty rodinné sračky točit musí, tak něco vyblijte..." ____ Mimochodem, otřepaná emerická fráze: "Uvědomili jsme si, že rodina je to nejdůležitější..." nikdy nebyla křečovitější, jak v tomto filmu. (22.12.2015)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)