Rooster Cogburn

Tenhle western prostě potěšil. Je tak trochu srdečnější , díky skvělému obsazení dvou hlavních rolí. Vlastně i ta třetí – hlavní záporák, byla dost dobrá. Starý „dědkovitý“ šerif a pobožná žena do nepohody a divočiny. Z tohoto spojení vypadává spousta zábavné konverzace a suchého humoru. A jízdu na voru peřejemi s nákladem nitroglycerinu také hned tak někde neuvidíte. Krajina a hudba bez chyby. (24.03.2018)

No a nebyla bych to já, kdybych se po Maršálovi, nepodívala na volné pokračování. Západ se sice mění, ale Rooster ne. Je pořád sešlej, pupkatej, přestárlej, impulzivní kořalečník. "Nenapil jsem se od rána." Ano, i stejně výbornej hláškař s výbornými nápady jak přelstít zločince. "Na to bych vsadil svého opilého kocoura." A i když ho chtějí poslat kvůli jeho přílišnému počtu zastřelených zločinců, které nedoručil soudu, do důchodu, nakonec ho stejně pověří úkolem, který by nikdo jiný nezvládl. Pochytat další skupinu banditů. A to by nebyl Cogburn, aby se mu zase nepověsil někdo na krk. Tentokrát to není drzá holka, ale bibli citující stará panna a mladý Vlk (ne zvíře, ale indián). Ale nejsou mu na obtíž, dokonce mu pomáhají...mají totiž taky kuráž. Vlk v Kohoutovi vidí svůj vzor a chtěl by se dokonce stát prvním indiánským maršálem. No a se slečnou Goodnightovou, jejíž věk sama označuje jako "řekněme, že už je po půlnoci", to dokonce jiskří o sto šest. Jenže Rooster je starej samorost, kterej se pořád rád předvádí při střelbě na chleba a rozhodně se nemíní nechat předělávat nějakou pánbíčkářkou. "Chcete mi vzít z ruky láhev a strčit do ní mýdlo. A do druhé nejspíš bibli místo pušky." A i když jde v podstatě jen o lehce okopčenýho Maršála a tenhle western by se dal právem považovat za upovídaný (což někomu může vadit), mě se asi právě kvůli tomu líbil. Bavila sem se! :-) (07.01.2014)

Volné pokračování Maršála, které je hodně jiné (a kupodivu možná i lepší) než slavný originál (překonaný i remakem od Coenů), za nějž Wayne dostal svého jediného hereckého Oscara. I na poměry 70. let, která byla bohatá na revizionistické (anti)westerny (deziluzivní drsňárny od Sama Peckinpaha, Malý velký muž, McCabe a paní Millerová aj.), je Šerif Cogburn nezvykle feministický (mj. skvělá ironická hláška o volebním právu žen). Jádrem snímku není zápletka o honbě za nebezpečnými psanci, ale kultivovaná romanticko-komediální linie sbližování šovinistického bručouna (Wayne) se stárnoucí, ale zatraceně umanutou a sebevědomou dcerou reverenda, odhodlanou potrestat zavraždění svého otce (tradičně výborná Katharine Hepburn). Nejpřekvapivější a nejcennější na filmu je, že obě jeho hlavní roviny, dobrodružná a vztahová, si nejen nepřekážejí, ale naopak se bezvadně doplňují. Snímek tak má svižné tempo, děj rychlý spád a mnoho akčních momentů, a přitom také výrazné výkony dua legendárních charismatických herců, mezi nimiž to náramně jiskří. Podobnost s (mnohem slavnější) Africkou královnou jistě není náhodná. Navíc je to jedinečná příležitost vidět K. Hepburn obsluhovat rotační kulomet! ;-) 75 % (18.08.2022)

Jo, je to obšlehlý syžet z Maršála a nejspíš i s nějakým dozvukem Africké královny. Padouch je nanicovatý a vůbec z něj nejde strach. Nitroglycerin přežije zacházení, při kterém by každému chemikovi zešedivěly vlasy. A chudák ten malý indián slouží jen jako garde, aby se na sebe jednooký Duke a v příšerném staropanenském čepci oděná Kate nevrhli rovnou v lese nebo na prámu. Ale právě proto film stojí za to. Starý Wayne a stará Hepburn v sobě mají ještě pořád tolik ohně, že by zapálili stepní požár pouhým svým dotykem. V tomhle jsou nedostižným vzorem pro většinu nedomrlých romantických dvojic současných zaláskovaných filmů. Wayne a Kate si nedají ani pusu, ale stejně by mohli milostnou vášeň vyučovat nejenom na vyšší dívčí, ale i na Oxfordu. - Odkud by je nejspíš pro přílišné zaujetí pro věc vyhodili. (09.09.2014)

Na sklonku kariéry se John Wayne opět vtělil do jedné ze svých nejslavnějších postav – U.S. Marshala Roostera Cogburna – kterého poprvé ztvárnil v Maršálovi, za kteroužto roli obdržel v roce 1970 oscara. O pět let později se tak jednooký opilec znovu objevil na plátně, kde mu náramně zdařile sekundovala samotná Katharine Hepburn, tedy jedna z nejzářivějších hollywoodských celebrit (v roce 1999 ji dokonce Americký filmový institut (AFI) označil za největší ženskou filmovou legendu všech dob! Jen tak pro zajímavost – Wayne je v mužské kategorii 13.). Setkání těchto velikánů dopadlo takřka na výbornou. Samotný příběh sice již nemá takovou sílu jako True Grit, ale znovu těží z úžasně zahraného Cogburna coby starého křupana a ožraly, který má opět co dělat, aby ukočíroval ohnivý temperament své průvodkyně (rozdíl oproti True Grit je v tom, že mladičkou Mattie Ross vystřídala Eula Goodnight coby starší dáma). Western je to takřka klasický a nechybí v něm několik velmi zdařilých pasáží, především závěr na voru je opravdu bravurní. Dle dobrého zvyku většiny Waynových filmů je zastoupen také humor, byť snaha o napodobení úspěšného Maršála je zřetelná a divák má pocit, že všechno už někde jednou viděl. Ale jak se říká, dobrého není nikdy dost. (11.07.2011)