Dreamgirls

Na Dreamgirls jsem se dost těšila, protože mě zaujaly hned, když jsem o nich poprvé četla. Pak jsem ale trochu upustila od horlivého očekávání, protože soudě podle reakcí okolí, to zase tak úžasné nebude. A když jsem se dneska na film podívala, musím říct, že je tam sice hezký (ale taky provařený) příběh, ale celkově mě tento muzikál nechytil za srdce, jako se to stalo třeba u Chicaga a Moulin Rouge. Tohle mi připadalo spíše takové chladné, i když se všichni snažili. Hudba a kostýmy, vše co patří k muzikálu, se nesmírně povedly. Herecké a hlavně pěvecké výkony taky super. Překvapí všichni, ale nejvíce Eddie Murphy v naprosto nové poloze, která mu sluší, a pak taky nováček Jennifer Hudson, která má pěveckého talentu na rozdávání. Nemůžu říct, že by se mi Dreamgirls nelíbily, ale čekala jsem, že mě více vtáhnou do děje a zažehnou ve mně emoce... (17.06.2013)

Mám černý babský hlasy moc ráda. Supremes, Dianu Ross, Arethu, Tinu ..... i novou generaci a neni tedy divu, že na Dreamgirls jsem byla hodně natěšená. Představovala jsem si trochu něco ve stylu životopisného filmu o Tině - vzlety, pády, katarze a vše prudké a ryzí s nárokem na pocitový rejštřík diváka. Dreamgirls byly taky šťastné, smutné, zhrzené, manipulované i odbojné ale bez oněch hrotů, díky nimž máte v očích buď slzy nebo zatínáte pěsti. Kromě fantastických kostýmů ale ještě jednu velkou přednost měly: úžasně interpretované písně. Listen v podání Beyonce - to byl pro mě ohromný zážitek. (01.03.2007)

Co na to říct. Příběh je prosťoučký, jak se na muzikál sluší, ale kulisa 60.-80. let, na jejímž pozadí se odehrává, mu dodává půvabu. Nicméně přednosti filmu jsou všehovšudy dvě: stárnoucí excentrická, ale smutná hvězdička v podání Eddieho Murphyho (nemyslel jsem si, že bych mohl někdy něco takového vypustit z klávesnice:)) a hlavně silné songy se skvělými texty ve výborném aranžmá. (08.12.2008)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)

Zase jednou muzikál, který mě dostal po všech stránkách - jednak miluju r'n'b a vůbec ten černý styl hudby, který tady je a z poloviny písniček mrazí, jak jsou skvělé. Dreamgirls jsou ale pastvou i pro oči - kostýmy, kulisy, kamera, choreografie a vůbec celá výprava stojí za to, navíc i herci nejsou vůbec k zahození, dokonce většina je jich hodně dobrých a naprosto září po právu Oscarem oceněná Jennifer Hudson. Očekávala jsem průměr, ale jsem tímhle muzikálem nadšená. Sice bych byla ochotná některé pomalejší písně oželet, ale nikdo není dokonalý... A pro ty, kdo si stěžují na prostinký děj - je to MUZIKÁL, tady jde o tanec, zpěv, show, emoce, ne o geniální dialogy a komplikovaný děj! (29.07.2007)