Holka jako já - příběh Gwen Araujo

Právě proto, že je to stále pravda a že společnost se stále ještě moc nepohnula...právě proto dávám tu hvězdu navíc do pěti, protože film nefilm, z toho faktu samotnýho se jednomu vaří krev. Každýho, kdo omezuje svobodná práva jiných lidí, bych zavřela do klece jako pokusnýho králíka a píchala do něj injekce, dokud by se nevzpamatoval. Ti, kdo berou svobodu jiným, na svou svobodu totiž nemají právo. (21.04.2013)

Gwen, tedy Edie svou odlišnost tak nesmyslně zdůrazňoval, že to nemohlo vést než k tragedii.Úsměvně na mě působil fakt, že kluk s umělýma prsama a ptákem chodí s příslušníkem námořní pěchoty, kterého vyhodili za chlast. To jí-jemu ani jednou nesáhl mezi nohy? Já jsem byl v jeho věku daleko kreativnější a zejména, když jsem byl příslušníkem pozemní pěchoty varšavské smlouvy. Nejvíc mi bylo líto mámy tohoto chlapce-dívky, ta to odsrala nejvíc jako samoživitelka, navíc hispánka v štědrém prostředí sociální politiky USA. No a kdo svoji roli nejlépe zvládnul? Tato dáma http://www.youtube.com/watch?v=nyBKt7fifqc (20.11.2012)

Zajímavý film o chlapci, který se cítí být dívkou. Jistě, takovéto téma tu už bylo mnohokrát. Za všechny jmenuji např. filmy Transamerika, Kluci nepláčou či Vojákova dívka. Takže tohle téma je už natočeno na několik způsobů a těžko očekávat, že by to někdo natočil nějak jinak. A tak určitě nepřekvapí, že při tomto filmu jsem si vzpomněl i na ostatní výše zmíněné filmy. Ale i přesto paní režisérka Agnieszka Holland přináší do tohoto filmu nový prvek. Příběh o Eddiem (který si začal říkat Gwen) je prokládán soudním jednáním. A tak divák hned od prvních minut ví, že Eddie byl zabit, a tím vlastně končí napětí, protože divák nemusí přemýšlet, jak asi celý příběh dopadne. Film běží stylem, že chvilku sledujeme osudy Eddieho a jeho rodiny a chvilku zase záběry ze soudní síně. A je to prokládáno průběžně, což je nový prvek, který byl do tohoto žánru vnesen. A to je na celém příběhu originální. samotný příběh je triviální a chtělo by se říci stejný jako ostatní filmy o podobné problematice. Pokud bych měl hodnotit příběh samotný, tak ten originalitou neoplývá a je tam ohromně velká podobnost s filmem Kluci nepláčou, prostě kluk žije jako holka, chodí normálně s klukama a neřekne jim, že ve skutečnosti je kluk, a na to také doplatí, stejně jako ve výše zmíněném filmu Kluci nepláčou. A možná paní režisérka Holland tušila, že právě s tímto filmem bude tento její snímek srovnáván, a tak se objevil originální prvek v podobě soudního jednání. Filmu to rozhodně prospívá a právě scény ze soudu jsou oním důvodem, proč dávám čtyři hvězdičky. Koukatelný, ale provařený příběh by sám o osbě na toto hodnocení nestačil. Takže je to za čtyři hvězdičky. (29.10.2008)

Transwoman variácia na Boys Don't Cry, ale po každej stránke v horšom prevedení. Najväčší problém tohto filmu je, že sa snaží obsiahnuť príliš veľký časový úsek. Venuje sa hlavnej postave ešte od jej detských čias a spolu s krátkou stopážou, tým pádom nie je dostatok času na poriadne prekleslenie všetkých vzťahov a situácií. Veľa času sa ešte vyplytvá na vysvetľovanie rôznych stereotypov a klišé ohľadom trasgender menšiny. Takže sa neustále v deji skáče dopredu až príliš rýchlo a na nejaké emócie nie je čas. Čo je škoda, lebo herecké obsadenie je vydarené a fakt sa snažia. Ako niekoľkodielna miniséria by to fungovalo oveľa lepšie. V tomto prevedení film nič nové v tejto tématike neprináša a príbeh sám o sebe nestrhne. 5/10. (08.09.2020)

Tohle téma tu bylo už několikrát a díky tomu je těžké pak diváka zaujmout. Přesto... tady mi byli herci moc sympatičtí díky té barvě pleti a divočejšímu vystupování, plus má slabost pro polské režiséry... a co víc, oproti jiným snímkům na toto téma, se zde více mluvilo o boji mezi transexuály a těmi jež je odsuzují. Kdo z nás plně chápe pocit, že jsme v těle, které není naše? Povedený kousek, kterému ubírám jednu hvězdu za podstatně nižší vlnu emocí jakou jsem cítila při filmu Vojákova dívka.. (28.02.2013)