Max Payne

Hloupé, nudné, dlouhé (100 minut je na tohle moc). Naprosto bez nápadu. Payne má možná dobrou atmosféru, ale stupidní děj bez jakéhokoliv nového nápadu nebo náznaku originality a neuvěřitelně pitomí herci (až na Wahlberga, který se konečně našel) film kazí, kde jen můžou. Příběh je bez akce (nebo čehokoli) a pořád tam mluví postavy, které se nikdo ani neobtěžuje představit. Hitmana, který má podobné problémy, obhajuju, ale tohle je vážně ostuda. Film, který má jediný účel - ukrást vám 100 minut vašeho života. Nedopřejte mu to. John Moore dokonale promarnil, z čeho mohlo být něco víc. (12.12.2009)

Původně jsem tomu vrazil odpad, protože dvojka Maxe Paynea patří k mým nejoblíbenějším hrám a natočit podle střílečky podprůměrný akčňák, kde se v první hodině vystřelí jen symbolicky, je na trest smrti. S odstupem - Mooreův Payne fakt nefunguje. Scénář je i přes haluze s drogou tuctový a kdo je skutečný padouch jsem věděl od chvíle, kdy se ta postava objevila na scéně. Herci mi neseděli typově a hlavně hrají mizerně - Wahlberga mám jinak rád, ale tady je za nesympatické dřevo a Kunis je krásná baba, ale drsňačku jsem jí nežral ani náhodou. A i když se ve finále střílení dočkáme a nevypadá zle, není tu akční scéna, kterou bych si pouštěl opakovaně. Ale uznávám, že vizuál si Moore pohlídal a má tam hromadu pěkných záběrů i nějakou tu atmosféru, byť to střídání deště a sněžení mi přišlo na sílu. Svým způsobem je paynovštější Raid, který se stejně jako hra odehrává v jednom pochmurném baráku a je opravdu temný a fyzický, jen přestřelky byly nahrazeny fighty. (26.03.2009)

Zřejmě největší zklamání roku. Payne je dokonale nezvládnutá adaptace hry. Moore se tak vyrýsoval přesně podle mých předpokladů. Akce je nádherná. Syrová, úderná, dynamická a mohutná. Atmosféra není špatná, ač ten sníh není zrovna podle mých představ, ovšem co se absolutně nepovedlo je to co vlastně film chce říci. Chvíli se to tváří jako krvavá noir jízda (pozitivum) a o minutu později zde máme Akta X křížené Matrixem (negativum). Moore se v tom dost plácá a koncept hry mu jaksi uniká. Nabízí se zde přímo otázka jestli hru vůbec hrál. Celý příběh je dost brutálně poupravený. Jako vášnivého fanouška gamesy mne potěšily různé drobnosti a odkazy na hru (Alex, klub Ragnarock, scéna s rodinou). Na druhou stranu jsou to bohužel pouze jen odkazy, které ve výsledné kompozici nehrají prim. Především Ragnarock zůstal trestuhodně nevyužit, stejně tak jako scény na konci filmu odehrávající se v mrakodrapu, čemuž je ve hře věnovaná v podstatě celá třetí část. Některé počítačové finesy byly naprosto zbytečné a absolutně neseděly do filmu a více než dost mi chyběl bullet time a dvě Berrety v rukou Maxe (nepřesvědčivého) Wahlberga. Účast Olgy Kurylenko jsem doteď nepochopil, takže za co to ještě solidní lehce podprůměrné hodnocení ? Za již zmiňovanou akci, kterou Moore umí ! Za to, že to mohlo dopadnout ještě mnohem hůře, za fakt, že ač Moore nevěděl s jakou látkou má tu čest, popral se s tím solidně a nastrčil do filmu alespoň pár odkazů a asi hlavně a především za Milu Kunis a její Maserati. (10.01.2009)

Zoufalost, jejíž tvůrci vsadili na vypiplané repliky herních lokací a slušivě stylizovaný vizuál a scénář odbyli nesoudržnou patlaninou osazenou hromadou herních postav, jimž však není věnován žádný prostor. Nejhůř ovšem nesu totální selhání Johna Moora, jehož schonost pracovat s moderními kamerovými fintami a stvořit slušné akční scény zde jen lehce probleskuje v hrstce kratičkých scén, ukrytycýh v jedné velké režijní mizérii, jakou by si bez většího úsilí střihnul i Filip Renč. 30% P.S: Největší zklamání je jednoznačně finále - zatímco u toho herního jsem cítil ultimátní pocit satisfakce, tady jsem si málem nevšimnul, že detektiv Payne vytouženou pomstu nalezl... (15.11.2008)

Doslovné peklo. Celý film čekáte na něco, co nakonec nepřijde. Není to ovšem vaše chyba, protože v tomhle snímku není absolutně nic co by bylo hodno vaší pozornosti. Celou stopáž se líně táhneme po více či méně digitálních interiérech, čekáme na jakoukoliv akci a ukájíme se tak alespoň občasnými homoerotickými motivy (to pocení je slast). Příšerné finále se nese v duchu nejtvrdšího devadesátkového CGI a vypadá tak strašně, že z toho nakonec vážně může být metafora pro to, že drogy jsou zlé, špatné a způsobují hrozné stavy. Naštěstí je čemu se smát. Marky Mark jede na sto procent a kolem je spousta ksichtů, ke kterým si dosadíte jméno až podle databázového záznamu. Jako třeba mix Aleca Baldwina a Jeffa Bridgiese – Beau Bridges, který hraje onu těžce vypolohovatelnou figuru, jež je napřed hodná, potom zlá a i ten nejpomalejší divák v tom má už od dobré půlky jasno. Nebo ten chlápek, ze kterého teče pot, hrál v Prison Breaku a Homer Simpson by o něm prohlásil, že mluví mexicky. A ne, není to Chris O´Donnell, ten hrál totiž Robina v Batmanovi a Robinovi! V půlce filmu si nejspíš přestanete kousat nehty nudou, protože Marky Mark vypálí šest kulí do šesti dveří (četl jsem tě až potom Civale!) a rozbuší naše srdíčka chtivá násilné estetiky. Pak je zase chvíli ticho, aby se následně v samotném závěru ukázalo, že absence akce byla vlastně požehnáním. Kdybych to viděl v roce 91 na videokazetě, moc by se mi to líbilo a udělal bych si z toho malou legendu. // Interní komentář: Jakoby se na plátně dvě hodiny proháněl AGO s POMOvým kabátem. (30.03.2010)