Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Antonín JiráčekKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Václav Vydra nejml., Taťjana Medvecká, Dagmar Havlová, Bořivoj Navrátil, Ladislav Mrkvička, Miroslav Vladyka, Martin Luhan, Jaroslav Satoranský, Oldřich VlachObsahy(1)
Vodníci přece nejsou, na vodníky věří jenom pověrčivé báby a chudák porybný, co mu z hlídání kapříků už drobátko straší ve věži. Tak si to aspoň myslí švec s krejčím, kteří drancují rybník, aby měly jejich povedené ženušky na parádu. A co teprve, když se jim povede kolosální úlovek: vytáhnou obrovského kapra. Hned se jim v hlavě zrodí plán, jak kapra vydávat za vodníka, vystavovat ho po hospodách a vydělat hromady peněz. Jenomže není kapr jako kapr, zvláště pak kapr v pohádce. Jak to s oběma chamtivci dopadlo, se dozvíte v této veselé pohádce, kde si vykutálené pytláky zahráli M. Vladyka a V. Vydra, jejich ženy D. Veškrnová a T. Medvecká a vodníka B. Navrátil. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Docela dobře zahrané, ale námět se příliš nepovedl. Už na začátku, když se pytláci porybnému chlubí, že měli k večeři ryby a hospodský se přidá, že má taky čerstvé, tak je to nesmysl, protože to by museli být hodně hloupí, aby na sebe porybného upozorňovali. Ty skopičiny, které pak provádí vodník jsou taky hodně zvláštní a to šišlání je už vyloženě hloupé. Takže na průměr to dosáhlo pouze zásluhou těch hereckých výkonů, protože herci byli opravdu výborní. ()
Čekání na nedělní poobědový dezert by se dalo vyplnit i duchaplněji, ale s nacpaným pupkem se těžko natahuje pro ovladač. A tak si říkáte, že z toho třeba nakonec něco vyleze. Ale krom hereckých výkonů slušně obsazené taškařice tahle TV produkce opět neměla co nabídnout. Slabá pohádka ze škatulky "jednou a dost". 40% ()
Bylo to vtipné a svým způsobem i ujeté. Ta hodinka utekla jako voda v řece. Bylo mi trošku líto Bořivoje Navrátila. Vůbec jsem mu teda nezáviděla. Pak že tvrdý chleba má jenom řidič. Lidská hloupost nezná mezí, ale když jednou pořádně narazí, tak to rozhodně stojí za to. Totéž platí i o chamtivosti. Tyto dvě lidské vlastnost většinou v pohádkách chodí ruku v ruce. ()
Tomu se nedalo ani vysmát. Nic, čeho bych se v tomto nemotorně provedeném kýči mohl chytit. Jediné, co za něco stálo, byla stylizace do blahobytné doby přelomu 19. a 20. století. (Nebyla to ale doba až tak blahobytná, abych mohl brát vážně v roli sebevytrestavších vykuků dva rybařící pytláky. Snad jsem zaujatý proto, že můj praděda, než se stal hajným, přilepšoval si chalupnickou stravu upytlačenými zajíci a bažanty.) Při sledování jsem považoval tento debilní paskvil, výplod šílence, kravinu na kvadrát za doklad, že už v 80. letech uměla televize produkovat pohádkový aušus a teď koukám, rok 1995. No tak to jsme doma. Kdo Vodnickou čertovinu viděl, jistě bude se mnou souhlasit, že je to svého druhu příspěvek k tehdejším podnikatelským komediím. ()
Pohádku jsem viděla úplnou náhodou, dobrovolně bych se na ni zřejmě nezaměřila. Uznávám, že je vtipná a svým způsobem ujetá, to hodnotím pozitivně, v pohádce to na mě působí jako přidaná hodnota. Herecké obsazení bylo zajímavé, najde se i nějaké to poučení. Pořád je to ale televizní pohádka se všemi svými zápory. ()
Reklama