Příští rok ve stejnou dobu

Nejsem člověk, který by zrovna dvakrát vyhledával romantické snímky, ale nebráním se čas od času vydat do vod tohoto žánru. O to víc jsem rád, když se takováhle návštěva vydaří. Konverzační filmy to mají těžké, jak se v nich nesejdou dobří herci, je zle. To ovšem u Same Time, Next Year neplatí, neboť se zde sešla dvojice obzvláště kvalitní. Na herecký koncert Alana Aldy a Ellen Burstyn je radost pohledět. Není mnoho herců, kteří ze sebe umí v jednu chvíli chrlit vtipné hlášky a o minutu později pronášet smutný monolog se slzami v očích, a právě Alan Alda to dokáže. Velmi dobrý snímek, popisující neobyčejný vztah dvou lidí v průběhu let... (09.08.2011)

Na tenhle film mě nalákal hlavně Alan Alda. S nikým jiným jsem u televize nestrávil víc času, než právě s ním. No a překvapilo mě to. A to i přesto, že jsem čekal tradiční slovní přestřelku, kterou Alan prostě zvládá naprosto precizně. Libilo se mi to ale nejenom kvůli ní, líbilo se mi to, a to hlavně, kvůli samotnému nápadu, který je naprosto skvělý, veselý, smutný, radostný a melancholický zároveň. Film plný tolika emocí, kolik člověk od života může jenom čekat. (16.02.2013)

Tento film běžel v r. 1994 v ČST a od té doby nic. Tento týden se dívám, že je v trafice na DVD a ihned jsem po něm sáhnul, protože patří k tomu nejlepšímu, co Alan Alda vedle MASH natočil. Úžasně citlivý i dramatický příběh dvou lidí, kteří se jednou náhodně setkali v penzionu a navázali zajímavý vztah spočívající v opakovaných každoročních setkáních. Na filmu mne zaujalo, jak autor původní divadelní hry propojil vývoj partnerského vztahu s historickými událostmi v USA během 50.-70. let. Na DVD je původní dabing a i když Aldu nedabuje Trávníček, je to skvělé. (04.04.2009)

„Chceš ho zpátky?“ - „Nevím. Ale zeptej se mě zítra znovu a dám ti možná jinou odpověď.“ - „Proč?“ - „Protože zítra nebudu mít tebe.“ Takže si musím zapamatovat, že až budu před někým chtít vypadat méně ženatý, zamlčím jedno z dětí…Před zhlédnutím jsem měl vzhledem k žánru trochu obavy z velkorysé stopáže, ale teď už vím, že zbytečně. Začal jsem se smát hned od úvodního rozpačitého probuzení, ačkoliv to není jen nepřetržitý dialog plný vtipných výměn, poněvadž postupně dojde i na zvážnění. Vývoj vztahu, názorů i osobností to celkem pochopitelně přinese. To však nic neubírá na faktu, že jde o výbornou konverzačku, navíc skvěle zahranou. A míra hořkosti nikdy nepřekročí míru „pohodovosti“, jakože já se u sledování cítil nanejvýš příjemně a smál se dost často. A v závěru, ať už byl jakkoliv „laciný“, jsem už byl emocionálně tam, kde bylo třeba být. Plná palba. „Víš, byla jsem panna, když jsem se vdávala. Tedy, jistým způsobem.“ - „Jistým způsobem?!“ - „No, byla jsem těhotná, ale to se nepočítá.“ - „Doris, to se ale počítá!“ (31.05.2020)

Nadčasové dílo o nadčasovém tématu je vzorově vyvedenou sondou do života doby ne nedávné a dotýká se pozoruhodným způsobem nejvnitřnějších věcí čiověka a jeho života. Toto pokojové divadlo, převedené takřka dokonale do filmové podoby, naznačuje dvojpólovost a vzáemné doplňování se jak "pocitového", tak "dialogového" hraného filmu. Vedle skvělé režie tu musí být herci, dorostlí svých životních šancí. V obou případech - netroufal bych si upřednostňovat brilantního Aldu oproti neméně skvělé Burstynové - to zvládli měrou vrchovatou. (Je jasné, že zvolený model setkávání o výročních víkendech je pro autora výchozí sondou, ne životní normou či dokonce povyražením.) PŘÍŠTÍ ROK dokládá opakovaně potvrzované kritérium: sebenablýskanější forma bez nosného obsahu retarduje do prázdnoty a průměru - v tom stále ještě lepším případě. (01.08.2009)