Venkovský učitel

V české 'konkurenci' je Sláma někde úplně jinde. Přirozenost je mu vlastní, což vlastně dokazuje i trochu cílenou scénou porodu. Ale nechci kritizovat. Venkovský učitel na mne dolehl vší svou silou, od Lišky jsem nečekal nic jiného než vynikající výkon, od Zuzany Bydžovské vlastně taky, ale.. ten její byl životní. Emoce jí zmítají způsobem její postavě vlastní - pro mne nebyl hlavní postavou příběhu homosexuální učitel z velkoměsta - hlavní dějovou linkou pro mne byl osud Marie, venkovské hospodářky, která se musí vypořádat jak s obtěžováním svého syna, tak se svou samotou.. (29.10.2008)

Docela dlouhou dobu jsem bádala, v jakém období se to odehrává. Oblečení napovídalo něco o roku cca 1994, celkové ladění prostředí mířilo ještě dál do minulosti. Pak jsem podle nějakých znaků usoudila, že se jedná o současnost a musela to přijmout a stejně tak i fakt, že venkovský život je zde hodně přeidealizovaný. Vesnické tancovačky za zvuku dechovky, polorozpadlé domečky s pecí a neustálé zdůrazňování toho, že lidé na vesnici jsou jiní než ti z města. Možná trochu primitivnější, ale rozhodně čistší a upřímnější. Lehce otravné, ale pokud člověk přistoupí na tuhle hru, tak dostane vynikající film. V podstatě jednoduchý, dost naivní, ale zároveň okouzlující. Geniální práce s kamerou, se zvukem a hudbou. Nakonec to o homosexualitě tak docela není a je to fajn. (05.07.2009)

Možná to bude znít divně, ale co podle mě tomuto snímku chybí, je opravdovost. A to prosím jako sůl. Film se tak zatvrzele tváří, že je ze života, až mi v něm nepřijde přirozené vůbec nic, od reprodukce Známky punku na večerní chlastačce až po závěrečnou zlomenou nohu rozervaného Chlapce. O citech, dilematech, vášních a tak už vůbec nemluvím. Nemám nic proti komorním pomalým snímkům, spíš by se dalo říct, že je vyhledávám, ale na první podívání byl Venkovský učitel tak roztahaný, aniž bych v dlouhých záběrech na vlnící se vodu nebo belhajícího anarchistu měla nad čím přemýšlet, že už se to ke konci skoro nedalo vydržet. Jenomže i slabší scénář (Lev? Za co?) a nudná režie by se daly vydržet, kdyby se člověku dostalo těch výborných hereckých výkonů. Jenomže jak jsem docela alergická na afektované teatrální výkony, tak mě ani ukňouraná Bydžovská (Lev? Za co?), ani apatický Liška nedokázali přesvědčit o životnosti svých postav. Velkou chybou také podle mě bylo obsazení neherce do poměrně důležité role Mariina syna, protože jenom to, že ho každá náctiletá dívka, kterou znám, považuje za neuvěřitelně až dokonale krásného muže, na dramatický požitek z hereckého výkonu nestačí. Naopak musím uznat, že Tereza Voříšková předvedla velmi procítěný a uvěřitelný výkon, jenomže se zase na plátně pohybovala jenom chvilku a potom odkotkovala do dáli. Ve výsledku jediná scéna, která se mi ve filmu opravdu byla líbila, byl úvodní coming out před maminkou a následné pokuřování na balkóně. A to je na dvě hodiny zoufale málo. (12.05.2009)

Snímky, od kterých dostanu zhruba to co si představuju, mám rád. A Venkovský učitel se k nim řadí. Není to žádná bomba, ale i když to na první pohled možná není tak zřejmé, kvalitní film to je. V trochu hořkém příběhu je skryto mnoho niterných emocí, které postupně divákovi vystupují z plátna, ale možná je potřeba být dobře naladěn. Z vesnice sice nejsem, každopádně ta atmosféra mi příjde dost přesná (jen mě trochu zaráželo, že tam měli tak velkou školu, tolik dětí a také hodně učitelů). No a pak to bylo hlavně o herectví Zuzany Bydžovské a Pavla Lišky. Hlavně druhý jmenovaný mě moc potěšil a po tomto filmu si ho jako herce ještě víc vážím, protože jsem mu jeho roli opravdu věřil a třeba ta inkriminovaná scéna byla z jeho pozice dokonale procítěně zahraná. Ale i ve vedlejších rolích, třeba Marek Daniel nebo Tereza Voříšková také nebyli vůbec špatní. To závěrečné odpouštění nemusí každému připadat uvěřitelné, jak od matky, tak ze strany syna, ale myslím, že režisér Bohdan Sláma to ukočíroval, aby konec nevyzněl příliš sentimentálně a nereálně (můj názor, netvrdím, že správný). Viděl bych to na slušné 4*. (17.01.2012)

Asi jsem po Štěstí čekal moc. Ono to vlastně do půlky bylo dobré velice - ale po "postelové" scéně, kterážto je podle mě vrcholem filmu, se příběh jaksi rozmělní, zploští a znevěrohodní. Jednozáběrovky občas fungují, občas člověka sere, že je ksicht, na který by se chtěl zrovna podívat (protože mluví), v neostrosti. A taky jakoby si film nemohl pořád vybrat, jestli je vážný nebo trochu nadsazený. Nevim. (27.03.2008)