Muž a jeho pes

V českém znění Jiří Krampol, Lucie Vondráčková, Valerie Zawadská, a asi v deseti postavách Libor Terš! (jen v prvních čtrnácti minutách nadaboval tři různé postavy!). Dokud se tomuhle zlu dabingových studií diváci nepostaví, nic se na tom nezmění! Edit 9.4.2017 A ani dokument z dílny DVD edice o dabingu připraveném pro tenhle film na tom nic nezmění. (25.04.2010)

Dlouho jsem se poslednímu Bébelovu filmu vyhýbal a po zhlédnutí musím bohužel říct, že jsem o nic nepřišel. Pokud o něco, tak o smutný pohled na nemocí zlomeného muže. Ačkoliv tu byla Belmondovi nabídnuta role, kterou byl ve svém rozpoložení schopen zvládnout a de facto tak v ní působil přirozeně, tak to prostě nefungovalo. Příběh starého muže, který se stal nepotřebným, se snaží vyvolat emoce, ale  dlouhou dobu jen tak klouže po povrchu, kde diváka háže od jedné statické scény s mlčenlivým, ale pekelně soustředěným Belmondem do druhé a de facto nevypráví žádný příběh a nedovolí divákovi se s hlavním hrdinou nijak sžít. Svět kolem něj plyne a on jen kouká, jak mu běží čas. Belmondo pak byl celou dobu evidentně dost duchem nepřítomný a sledovat tenhle jeho boj s následky mrtvice nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Je-li pak v příběhu o stárnoucím muži emotivně nejsilnější scénou pohled na psy v útulku, tak zřejmě něco není správně.  Když silný film o stárnutí a beznaději s ním spojenou, tak Otec s Hopkinsem. Za krásnou Hafsii Herzu, vtip v tramvaji a pro psí oči za vratké tři. (07.09.2023)

Trochu se toho filmu musím zastat, protože jsem na jeho adresu již četl pěknou řádku výtek. Náhodou, podle mě dobře vystihuje takový ten okamžik v životě, kdy už jste staří a chcete už jenom zemřít. Příběh je citlivě pomalu odvyprávěn a to malé citové vydíraní se zde skousne. Já si zde nebudu hrát na drsňáka, protože jsem k mému velkému šokojícímu zjišťěni zjistil, že jim nejsem.Většinou stačilo, strašně málo a já už se málem rozbulil.. Ono taky jde o to jaký vztah máte k Belmondovi. Když tohoto člověka milujete a naplno obdivujete jeho osobnost, film vás může položit už na začátku. A navíc budete obdivovat to jak se dokázal vypořádat s nemocí a opět natočit film. A tak mistrovsky v něm zahrát. Za chvilku už zapomenete, že ten Charles je vlastně Belmondo. Pro fanoušky Belmondo, je zhlédnutí Muže povinnost. A vy ostatní si to rozhodně užijete, tak napůl. Každopádně ten film, má své mouchy. Bylo zde pár míst, které jsem nepochopil a pár klišé současné kinematografie, ale celkově to je hezké drama a hlavně přenádherná pocta přenádherné osobnosti. Taky s velmi povedenou hudbou, která místy dělá divy a výborně dokresluje atmostféru a působivost scény, která díky ní často vyzní mnohem dojemněji. Jo a jinak Francouzi nezapomněli své výborné závěry. Závěr, byl opět nejlepší chvilka z celého filmu. A nejenom proto, že už je konec.:-) Hezký komentář: VMa, Enšpígl. (11.02.2017)

Veskrze dojemná výpověď o bezbrannosti stáří a o lidské lhostejnosti. Bezprostředně po závěrečných titulcích jsem měla dojem, že dějově poněkud roztříštěný scénář příliš spoléhá na stále VELMI charismatického Jean Paul Belmonda, jehož herecké umění nezestárlo. Teprve s odstupem času mi došlo, že tenhle snímek vznikl hlavně kvůli němu, pro něho ... že autoři jednotlivé scény zcela přizpůsobili fyzickým možnostem Bebela - tak, aby natáčení zvládl, aby si MOHL zahrát ještě jednu velkou roli ... A to je od všech zúčastněných úžasné gesto, je v něm lidskost, vřelost, poděkování, úcta i pokora. Navíc angažovali to nejvstřícnější a nejroztomilejší čtyřnohé chlupaté stvoření, jaké bylo k mání ... ;-) ... Tak přihazuju 1* navíc - za všechny ty jedinečné okolnosti, které nemůžu jen tak pominout. Z mé strany jde opět o hodnocení, ve kterém hrají velkou roli osobní sympatie, ale návrat francouzské herecké legendy na filmové plátno mě upřímně potěšil - a dojal. (18.11.2009)

No jo no. Jean - Paul zestárl a z toho filmu je ten smutek neskutečně cítit. Jenže jakmile se Bebel rozesměje, okamžitě na životní osudy muže s jeho psem zapomenu. To on ale dokázal vždycky. Stačilo málo, a člověk byl okamžitě šťastnější. A to je prosím po dvou mrtvicích, po kterých se znovu učil mluvit. A i když je to na něm ve filmu hrozně znát, stále to je ten klasický frajer, na kterého se nezapomíná. A to nemusel skákat z letadla na letadlo za letu, ani stále dokola padat ze schodů, a ani se ve filmu neobjevilo horší zvíře než jeho pes. Stačilo aby se zasmál a okamžitě jsem byl za něj šťastný i já. Protože i přes tu utrápenou tvář bylo cítit, že on šťastný je. (06.04.2010)