Ip Man

Ip Mana jsem si musel oblíbit ze stejného důvodu, jako westerny Serigia Leoneho. Dokonale vykreslené heroické charaktery a do jediného souboje muž proti muži vklíněná osudovost je tu vystavěna na stejném principu. Ip Man funguje jako pohádka pro kluky všeho věku o boji dobra proti zlu a i když trochu tomu ubírá někdy až moc důrazná sentimentalita, stále je to velmi slušné. Vidět to, když mi bylo deset, nejspíš by mi to přirostlo k srdci mnohem víc. Tím nechci naznačit, že by šlo o dětinský film, jen tu vyhraněnost a černobílost nejde na 100% ocenit. Na 80%/90% ale určitě. Někdy se holt je možné nechat strhnout i tak jednoduchým filmem. (02.05.2010)

Nehraje v tom ani jedna panda a je to asi takhle: "Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, to se mýlíš, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Při vší úctě a s maximální pokorou, mýlíš se ty, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, ne, ne a tisíckrát ne! Neuraž se, pane, ale mé Kung-fu je nejlepší Kung-fu ze všech Kung-fu, tudíž logicky musí být lepší než tvé Kung-fu! Taková drzost! Jsi neskonale domýšlivý ohledně svého Kung-fu! Ač mě mé Kung-fu učí pokoře a Kung-fu sebeovládání, nedáváš mi jinou možnost než porovnat, je-li mé Kung-fu lepší než tvé Kung-Fu.... (Urrrgh, Vzzzzum, Sssssvist)". Choreograficky perfektní Kung-fu, zabalené do klišovitého patosu tak hustého, že jej má místy problém prokopnout i dokonalé Mavashi pana Yena. (08.04.2010)

Bojové umění a bojové sporty přitahují moji pozornost po dlouhá léta a musím říct, že Ip Man je snímek, který navazuje na ty nejlepší kung-fu filmy, ve kterých svoji mrštnost, sílu a um předváděl legendární Bruce Lee. Málo kdo asi věděl, že mistr Ip tohoto fenomenálního bojovníka ovlivnil. Yipův počin je spíše než historický více akční, ovšem to nic nemění na faktu, že příběh se zakládá na skutečných událostech. Donnie Yen předvádí neskutečné bojové výkony, choreografie je neskonale působivá a dechberoucí, jednotlivé scény, při nichž mistr Ip rozdává rány na všechny světové strany, nenechají diváka vychladnout a za podpory fantastické hudby Kenji Kawaie dotváří jedinečný zážitek. Závěrečný doslov doplněný fotografiemi jen podtrhne oněch příjemně strávených 106 minut. Pro fanoušky bojového umění jde o nadmíru uspokojivý film. (23.01.2011)

Donnie Yen si chtěl nejspíše natočit svého Obávaného bojovníka a v kvalitách se s ním může klidně srovnat. Jet Li je mi sice sympatičtější a po herecké stránce mu Donnie moc nestačí, v souboji by si dal asi Jeta levou zadní. Bitky stylem Wing Tsun tady opravdu hodně bolí, křupne tady nejedna kost a Donnie Yen to tady do soupeřů láduje kulometným tempem. Bitky jsou prostě dechberoucí. Celkově je to velmi dobře napsaný a až na pár slabších míst i výborně zrežírovaný. Funguje to jak poté vážné stránce, tak i těch pár humorných pomrknutí v první půlhodince. V Hong Kong prostě co se týče kungu-fu filmů nemá konkurenci. (23.03.2009)

Neuveriteľné, že aj taký drsný, bojový, ázijský film môže disponovať silným dramatickým potenciálom, a to som vzhľadom na dĺžku a žáner filmu očakávala len akčnú jednohubku na štýl seagalovských rýchlych výplachov. Brutálne a svižné súboje sú kompenzované smutnými dejovými pasážami, ktoré majú pôsobivý náboj. Obzvlášť záverečná bitka neoplýva skratkovitosťou a povrchnosťou, ale dojímavosťou a emocionálnosťou. Donnie Yen v hlavnej úlohe a najmä jeho bojové umenie je vynikajúce. (10.01.2013)