Hlad

Hlad není další z řady dojímavých vězeňských filmů o nezlomnosti lidského ducha, nespravedlnosti systému a jeho nelidskosti. Konečně, tohle vězení je jiné, než jsme z filmů z podobného prostředí zvyklí. Tytam jsou přeposilované gumy, vřava z chodeb, práce v prádelnách, pašování drog, fyzické potyčky mezi vězni, jejich boj o moc či plánování útěku. Je tu ticho, světlo a kdyby vězni nepotřeli vše svými výkaly, ocitli bychom se pod odmontování vězeňských dveří ve sterilní nemocnici. Rutina. Úmorný nedostatek podnětů (jak rozumné v tomto ohledu bylo vzdát se hudby). Hlad má i své bachaře, kteří nemluví, pracují ze zvyku, bez větších emocí. Jen občasné návštěvy, motáky a povídání se spoluvězni na ignorované mši vytrhávají mukly z jejich letargie a vtiskávají jim zdání osobnosti. Tady není a nemůže být ztotožnění se s postavami, protože ty již kromě touhy vzdorovat, kterou nikdo nechápe, (výtečně představené v jediném rozsáhlejším dialogu) o osobnost víceméně přišly. Nemluví, nežijí, nemají důstojnost a nakonec již ani nejedí a nepřežívají... Jejich protest proti nelidskému zacházení je tichý, pro ně bolestivý, pro věznitele nepodstatný či nepochopitelný, chvílemi i respektovaný a přece to film nějakým zázrakem ustál a nestal se lacinou moralitkou o špatnosti všeho, co je "od vlády". I v těch z druhé strany vidí lidské bytosti a jejich vraždu jako krutou a nesmyslnou. Nedozvěděl jsem se, že boj za všech okolností má smysl. SPOILER - Bobby Sands umírá, jeho požadavky se plní, ale pro mě i tak hrdinou zůstavá (zde nevystupující) Bertrand Russell se svou myšlenkou: "Nikdy bych nepoložil život za svůj názor, protože bych se mohl mýlit." Film mnou proto nepohrdá, neříká mi, že myslím špatně. - KONEC SPOILERU. Hlad vidí a vnímá, ale nevelí a nepodsouvá. (10.05.2010)

Spoilery! Na začátek se přiznám, že nemám zrzavé ochlupení a ani nepiji ranní čaj s mlékem, tedy nejsem ani Ir ani Brit. Nějaké historické záležitosti mi v dané oblasti nejsou známé a ani nemám závratnou chuť si dělat přehled. Danou situaci mi postupně částečně nastiňoval samotný snímek. Forma je velmi minimalistická. Ve snímku je jeden delší dialog s knězem, jinak je takřka němý a divákům jsou události servírovány pomocí záběrů statické kamery s lehce artovým nádechem. Je jasné, že tato forma nesedne každému. Já se řadím mezi tu skupinu diváků, kterým tato forma chutnala. A chutnala mi velmi. Pokud během filmu hodláte něco konzumovat, tak vám to pravděpodobně příliš chutnat nebude. Stěny natřené hovnama, chodba plná chcánek, pohled na malé žížalky, pohled na masturbující pány, či přenášení předmětů v ženské jeskyňce, nejsou věci, které by zdravému člověku zvedly chuť k jídlu. Spíše asi naopak. Zobrazení hladovky bylo velmi pěkné. Fassbender ji vydržel držet 66 dní a jeho tělo bylo nádherné. Dlouho jsem neviděl nic, na co by se mi koukalo tak nepříjemně, takže za to u mě snímek sklidil body. Hladovka je dost nepříjemná záležitost. Taky jsem si 4denní nedobrovolně vyzkoušel, takže vím o čem mluvím a dokážu se do role hlavního hrdiny naplno vžít. Celkově snímek vidím na slabší 4 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (25.02.2017)

Sado/ maso pozeranie. Stále násilnejšiemu správaniu dozorcov (sadizmus) zodpovedajú väzenské výtvarné kreácie v podobe vymazávania ciel vlastnými výkalmi a vylievanie moči na chodbu. Neskôr uväznení členovia IRA hladujú (masochizmus). Zrežírované je to fajne, zvolená forma upozorňuje na to, že pri odpore voči systému je dôležité kolektívne presadenie požiadaviek, nie individuálne persóny, ktoré dej filmu (s výnimkou vodcu) bez dovysvetlenia opustí, nech stoja na jednej alebo druhej strane. Systémovo pomerne ok. V konkrétne zakotvenej politickej realite už menej - neviem či by nejaké fyzicky nepríjemné emócie vzbudili obdobne zrežírované osudy uväznených organizátorov moslimských atentátov v Londýne, Barcelone. Pritom ide o rovnakú sortu ľudí. V mene idey sú ochotní odstraňovať nevinných civilov. Druhé a podstatnejšie je, že takéto demonštratívne samovraždy (hladovka, upálenie sa) sú vždy len prejavom márnomyseľného ego exhibovania. Vždy sa nimi bojuje za nejaké vyššie dobro, dôsledkom smrti mladíka v rodine je vždy len psychicky zlomená rodina, milenky a kamaráti. A nenaplnené ideociele. Pretože tie smerujú vždy k realizácii prázdnych hesiel (slobody, dôstojnosť, rovnosť), ktorých obsah je štát od štátu a výklad od výkladu rôzny. Niet prečo žialiť, niet koho obdivovať, niet koho ľutovať. V tomto zmysle bol film zbytočný, pretože všetci predsa vedia, že väzni sa mlátia a tí odporujú odpornými metódami sebazohavovania sa. Ale rozhodne nejde o nejaké nasledovania vhodné vzory. Ako spieva kapela The Stranglers: "No more heroes any more!". (25.08.2014)

Nebudu se pouštět do nějakých hlubokomyslných soudů o smyslu tohoto činu ( hlavního hrdiny ), obhajovat ho či zatracovat. Vyřknutí konečného " ortelu " ponechám na každém z vás. Co ale musím jednoznačně vyzdvihnout na tomto snímku, to je mistrná režie Stevena McQueena, brilantní kamera, zejména smysl pro DETAIL a výborné herecké výkony všech představitelů v čele s EXCELENTNÍM Michaelem Fassbenderem. Snímek je natočen na motivy skutečné události a líčí poslední měsíce života Bobbyho Sandse ( člena IRA ), který se rozhodne ( spolu s dalšími členy ) protestovat formou hladovky proti zacházení tehdejší britské justice s vězni a uznání statutu " politický vězeň ". Téma IRA zpracované tentokráte trochu odlišným způsobem. Nečekejte přehršel akce, spoustu dialogů, těch je zde poskrovnu, ale když už , tak k věci! Než jeden 30 minutový dialog, stačí jeden detailní všeříkající záběr kamery a člověku běhá mráz po zádech. Zejména poslední dny hladovky jsou " pouze pro silnější povahy. " Pomalé tempo dává divákovi dostatek času a prostoru o všem přemýšlet a vstřebávat tento silný zážitek. Člověk díky citlivé režii a všudypřítomné " nemilosrdné " kameře prožívá celé ty muka s hlavním hrdinou ( od nudy, strachu, bezmoci, utrpení, po konečné odhodlání ) . Na začátku člověk vůbec " něco takového " nečeká ( snímek se rozjíždí pomaleji a dává jen lehce tušit v náznacích, co přijde v následujících okamžicích). O to silnější dopad a intezivnější zážitek na člověka čeká s blížícím se závěrem snímku. Pro mě osobně hodně silný a intezivní zážitek! ! p.s. jediným nedostatkem tohoto snímku ( a chápu, že pro někoho bude dosti podstatným ) tak zůstává fakt, že tvůrci si nedali téměř žádnou práci s " osvětlením " motivů hlavního hrdiny. Zůstávají pouze u slabých náznaků, divákovi to předkládají jako fakt ( počítají s jeho dostatečnou informovaností o této tehdejší situaci ) a tím příběh trochu " trpí. " Nicméně tento snímek se zabývá něčím jiným...... p.s.2 komu se líbilo Gibsonovo Umučení krista, troufám si tvrdit, nebude zklamán. Koho tento snímek ponechal zcela chladným, doporučuji i tento snímek minout velkým obloukem..... (31.08.2009)

Hlad musím chtě nechtě konfrontovat s českou filmovou tvorbou posledních let, především se mi nabízí srovnání s nedávno viděným Protektorem a Občanským průkazem, které přímo drtivě válcuje a ukazuje, v čem spočívá slabina dnešního českého filmu. Ty totiž mají dílem nevěrohodný scénář, dílem jsou ukecané a vypadají jako tuctové televizní inscenace. Hlad je film, který působí naprosto přesvědčivě, vyvolává přesně ty emoce, které vyvolat chce, a je přitom ve vyjadřování úsporný. Je vyprávěný obrazem a jediný zásadní dialog mezi hladovkářem a vězeňským knězem je přímo lahůdkou v tom, kolik rovin, jinotajů, oťukávání a informací v sobě obsahuje. Tohle drama dokáže na rozumné ploše 95 minut poskytnout celkový obraz problému a diváka doslova pohltí. Téma týrání, frustrace vězněných i dozorců, kteří jsou limitováni politickými pokyny lidmi, kteří nemají ve vzdáleném parlamentu o skutečné situaci reálnou představu a ani snahu se jí zabývat. Je to souboj vůle, ideologie, myšlenek, obětování, zastrašování a síly. Kontroverzní film, který není pro každého. Celkový dojem: 95 %. (19.05.2011)