Obsahy(1)
V bombardovaném Londýně roku 1942, uprostřed války, vyhrává hrdina špionážně detektivního příběhu Artur Rowe shodou náhod v loterii pro dobročinné účely jednu z atrakcí, dort z čerstvých vajec. Dort měl získat jiný smluvený výherce a agent nacistické páté kolony v Britanii se pokusí kvůli němu dokonce Rowa zabít. Vnitřně rozpolcený Rowe, který umožnil své nevyléčitelné ženě vzít jed a je vlastně (alespoň ve svém vědomí) vrahem, se nemůže obrátit o pomoc k policii ani k veřejnosti. Ač je sám v pozici štvance, musí v sobě najít dostatek odvahy a síly, aby se pustil do nebezpečného boje sám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Nevážené vedení ČT, podívejte se na tohle, nafackujte si a urychleně rezignujte na své posty. Svým předchůdcům z ČST nesaháte ani po ztvrdlou kůži na patě, natož abyste měli jejich hodnotu. Určitě to nepochopíte, neporozumíte tomu, ale kdysi se i v televizi dělalo umění. S výpravou za pár korun, ve studiu, bez zvláštních efektů. Stačily k tomu „jen" chytrý scénář a parta lidí, která ovládala své řemeslo. Dodávat, že Adamíra je zde skvostný, je snad zbytečné. Za pozitivní překvapení bych označila velmi dobře zvládnuté akční scény. ()
Greenova průvodní myšlenka, že člověk, který se dostane do styku s tabuizovanou věcí (obecně, a především zde: ublížení, a stačí jen myšlenkou, rodinému příslušníku, především matce, zde manželce), ztrácí životní stabilitu a stává se cílem různých fóbií, výčitek svědomí ohrožujících jeho zakotvení v realitě a paranoidních představ. Osobně mě tato linka zaujala více, než samotná špionážní zápletka, kterou jsem zde ochoten chápat pouze jako podřízenou. Pozn.: Ostatně sám tím (byť ne příliš intenzivně) také trpím. Když mi umíral přítel na rakovinu, v poslední fázi/metastázi jsem si pomyslel: ať už to má za sebou. Byla to však mýlka: sebezuboženější přítel je vždy lepší než žádný. - V tomto ohledu doporučuji knihu Mary Webbové: Vzácný jed (Precious Bane), v níž bratr hrdinky poruší toto tabu velice drsným způsobem hned dvakrát. ()
,,Člověk má tak málo možností udělat něco velkého a já tu možnost měl..." Tenhle noirový thriller natočený v poměrně chudých ateliérech ČST má ale atmosféru!! Vynikající Jiří Adamíra, herec s nádherným hlasem a velkou noblesou sobě vlastní, vytvořil jednu ze svých nejlepších postav před kamerou - člověka se zajímavou minulostí, který se čirou náhodou zaplete do kruhu špionážního zločinu. Hlavní ženskou roli stvárnila Milena Dvorská, kráska s velkým dramatickým talentem, rovněž ve filmu excelují Zdeněk Ornest, Miroslav Macháček a v roli doktora Felix le Breux, předčasně zesnulý herec, herecká hvězda 60.let s exotickým jménem a výrazným hlasem. Samotný příběh slibuje dobrý filmový zážitek při napínavém příběhu plném zvratů, u kterého do poslední chvíle netušíme, na které straně zákona která postava stojí. Knihu Grahama Greena jsem nečetl, americký film z roku 1944 jsem neviděl, ale tohle mě nadchlo po všech stránkách. Absolutní skvost! Úplně nepochopitelné, proč se to v TV vysílá jednou za x let a proč dosud nedošlo k vydání na DVD. 90% ()
Film je voľnou adaptáciou rovnomenného románu Grahama Greena. Odohráva sa v roku 1941 v období najťažších náletov na Londýn, išlo o nemeckú operáciu Blitz, trvajúcu osem mesiacov. Hlavný hrdina sa omylom dostáva do špionážneho kolotoča, ktorého význam mu zo začiatku úplne uniká. Nakoniec je prinútený bojovať o svoj život aj napriek tomu, že pred nedávnom pomýšľal na samovraždu. Film nám predstavuje napínavý príbeh so psychologickým vývojom hlavného hrdinu, ktorý prijíma svoj osud a stáva sa znova rovnocenným človekom. Ministerstvo strachu nie je skutočným ministerstvom, ide v skutočnosti o spôsob vydierania a hrozieb používané nepriateľom, aby si vynútil dosiahnutie svojich predstáv. ()
Ač nejsem zrovna vášnivým fanouškem film se „špionážní tématikou“, musím uznat, že tento černobílý starý televizní kousek se naší televizi skutečně povedl. Hlavní prim hrál samozřejmě výběr skvělých herců - Jiří Adamíra podal výborný výkon, Milena Dvorská zase okouzlila svým půvabem, ale i ostatní byli dobří. Atmosféra rovněž neměla větší chybičky, mělo to tempo, i jistou formu „akčnosti“, psychologie a dramatičnosti – prostě i na tu docela dlouhou délku se u toho člověk nenudí. Co takový lahodný dort může způsobit za neplechu a vyžádá si tolik obětí… ()
Reklama