Glee

Po shlédnutí asi prvních 6ti dílů jsem dala 5 hvězdiček. Teď jsem někde za půlkou první série a nedá mi to a jednu hvězdičku uberu. Glee je skvělá show, opravdu nestačím zírat, jak moc jsou ty "děti" talentované, mráz po zádech je taky na "každodílovém" pořádku. Ale .. nemůžu se zbavit pocitu, že je to celé hrozně povrchní. Že téměř o žádné postavě nevím skoro nic. Je mi jasné, že Glee je postavené hlavně na zpěvu a tanci (i když hlavně na tom zpěvu), ale právě proto musím dát 4 hvězdičky, protože k úplné dokonalosti mi chybí právě ten zajímavější děj :) .. Mimochodem, Lea Michele a její hlas, to je něco neuvěřitelného! A úsměv Matthewa Morrisona taktéž :)) březen 2011 - změna ze čtyř hvězdiček zpátky na pět :) .. už mi to nepřijde tak povrchní a baví mě to čímdál víc :) (03.10.2010)

Starý filmový mýtus o looserech, co v sobě objeví kouzelný talent a přesvědčí ty krásné a populární idioty, kteří jim ztrpčovali život ve škole, ať se k nim přidají, zase ožívá. Tím se samozřejmě ukáže, že ti idioti jsou vlastně taky chytří a talentovaní. Ale to už jen tak na okraj. Spojme tento mýtus s vizáží High School Musical, kde se v perfektních choreografiích promenádují talentované děti, zpívají, tancují a hrají si na život. Protřepat, zamíchat. Glee má vlastně jen jedinou věc navíc a ta z něj činí koukatelnou podívanou. Nadhled. Scenáristé/režiséři (mezi nimi i skvělý Joss Whedon, který stál za Buffy) si uvědomují, že recyklují klišé a tak to dělají s pořádným gustem. Z postav jsou komické figurky, které klasická dojímavá a/nebo plytká schémata dovádějí do takové krajnost, že můžeme mluvit o cíleném využití estetiky trapnosti. Ne vždy je to vtipné, ale takřka vždy tak nějak milé. (01.09.2010)

Hledal jsem si pro podzimní sezonu nějaký nový seriál a hned napoprvé narazím na tuhle pecku. Samozřejmě nelze než ocenit muzikálnost všech hlavních představitelů i humor, který mi ideálně kápl do noty. Jen se trochu bojím, jak dlouhou z tohoto nápadu půjde těžit. Hodnocení je zatím pouze po pilotu, ale se silným náběhem na plný počet. A podle nadšených ohlasů na comic-conu nás na podzim čeká pořádný nářez. EDIT: Tak prvních třináct dílů podzimní série včetně "half-season finale" je za námi a ... a ... já nemám slov. Glee jako seriál dokonale parafrázuje vývoj svých postav - z nenápadného outsidera na seriálový vrchol. Bůh žehnej Foxu, že měli odvahu tento náročný projekt spustit, bůh žehnej Ryanu Murphymu a jeho úžasnému tvůrčímu talentu a bůh žehnej všem lidem, kteří již ví, že zpěv je nedílnou součástí života! EDIT 2: Tak ještě přidám stručný dodatek ke zbytku sezony. Ač se někomu mohlo zdát, že začátek druhé půlky nebyl tak kvalitní, tak já se při každém díle výborně bavil (a když jsem se neřezal smíchy u Brittany a spol., nahradila smích dramatická linka jako v případě dílu Home). Na 100% hodnocení neměním ani fň a už se nemůžu dočkat druhé série! EDIT 3: Hodnocení nechávám k parádní pohádce, která trvala celé tři sezony. Zbytek už osobně za Glee nepovažuji... tečka. (03.08.2009)

Zpětně se zdá až neuvěřitelné, jak často se k různým hudebním výběrům z Glee vracím. Přeci jenom jsou malé dějiny moderní hudby v kostce. Člověk tu přičichne ke klasickému muzikálu i ke generační hudbě posledních dekád. Mládež je hodně talentovaná, někteří hosté jsou vážně výteční. A konec konců je to Ryan Murphy. Ke konci se to sice už dost rozbilo, protože střední škola nemůže trvat věčně, ale spoustu těch tvářiček hlavně z posledních sérií můžeme dnes sledovat v Arrowversi. Kdo stojí určitě za zmínku z dospěláků je Gina Jessalyn Gilsig, Kristin Chenoweth a hlavně Gwyneth Paltrow. Z děcek samozřejmě Chris Colfer (Victor/Viktoria) a Melissa Benoist (Holding Out For A Hero). Až ve 4. sérii došlo na Don't Speak, ale dočkala jsem se i slavné Tell Him z Ally McBeal. (08.07.2012)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)