Režie:
Elio PetriKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Piero PiccioniHrají:
Marcello Mastroianni, Ursula Andress, Elsa Martinelli, Salvo Randone, Massimo Serato, Milo Quesada, George Wang, Mickey Knox, Jacques Herlin (více)Obsahy(1)
V roce 2000 se na celosvětové úrovni vytvoří soukromý klub, jehož členové se, propojeni prostřednictvím počítačů, věnují smrtonosné honičce - jednou jako lovci, podruhé coby oběti. V Římě získává supervybavená čarodějka svou desátou oběť. Pomineme-li slabý konec, který si vynutil producent Carlo Ponti, Petri tímto zajímavým a úchvatným filmem - také díky scénáři Ennia Flaiana - vyhrál riskantní sázku. Ve snímku se míchá sci-fi s westernem, se špionážním žánrem i s romantickou veselohrou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Akční sci-fi satira, která v mnohém předběhla dobu. Máme tu medializaci násilí, reality TV, mobilní telefony a další v polovině 60. let nezvyklé prvky. Marcello Mastroianni v roli oběti a Ursula Andress v roli vraha tu spolu rozehrají něco mezi akčním thrillerem a romantickou komedií, díky čemuž rozhodně nehrozí záměna s modernějšími filmy typu Battle Royale nebo Hunger Games. Navíc tu má Ursula ještě lepší plavky než v Dr. No. ;-) ()
Údajný předchůdce filmů Battle Royale a Hunger Games odehrávající se kolem roku 2000, kde je vzájemné lovení lidí povoleno a veškerý zločin úspěšně zregulován. Je zvolen lovec a oběť, která o svém "dravci" neví. A tak se vesele lidé za plného provozu jen tak střílejí na ulici jako by se nechumelilo. Celé je to pojaté jako velká nadsázka prakticky s absencí krve a se svými nadcházejícími filmy, zmíněné v první větě, se samozřejmě nedá vůbec srovnávat. Je to italský a spíš takový romanticky rozvleklý biják, který si zas tolik na akci nehraje. Postrádal jsem tah na bránu a těch několik úsměvných momentů stejně situaci nijak neurychlí, ale ve výsledku to vlastně vůbec špatné nebylo. ()
Dost velké zklamání. Začne to dobře, jako takový předchůdce Running Mana, Pana a paní Smithových a dalších filmů s podobnou tematikou, jenže... Jako by sám režisér se nedokázal rozhodnout, co točí. Chvilku je to sci-fi, chvilku kritika italské společnosti, chvilku kritika reklamních praktik, chvilku to má zajímavě mystický nádech (uctívání západu Slunce na pláži, které v tu dobu ale vychází v Americe), pak je to vztahová komedie o žárlivosti a konec je už zcela crazy... Ke všemu tu nefunguje ani vnitřní logika příběhu, kdy jsou sice nastavena nějaká pravidla, ale každou chvíli se porušují, vrazi a oběti běhají po veřejnosti a nikomu nevadí možné civilní oběti, jedno z pravidel je v závěru porušeno (ani manželka, ani milenka nejsou součástí hry, tudíž dosvědčují zbytečnost celé hry). Do toho podivná výprava jako z Expa 68, to snad i v Muži z prvního století byla nápaditější, neustálá divně a neladně znějící hudba, která je pokusem o skloubení jazzu a pop music. Mastroianni má na hlavě zelený trávník místo vlasů a Ursula na mě nikdy nepůsobila sexy a tady s tím velkým zadkem v kalhotách už vůbec ne. Chemii mezi ústředním párem nevěřím ani za mák. Nakonec vlastně ani nevím, co a jestli mi to chtělo říct. ()
Mastroianni a sci-fi komédia ? Netradičné spojenie vytvorilo netradičný zážitok. Charizmatický herec si evidentne oddýchol od žánroviek, ktorými získal slávu a odskočil si do myšlienkovo drsnej sci-fi komédie, či skor satire. Sekunduje mu okrasa Ursula Andress, ktorá v tých rokoch prežívala najlepšie obdobie, čo bolo logické, lebo hereckého talentu veľa nepobrala. Tak či onak, obom to svedčilo. Doležitý je výborný scenár a samotný príbeh, ktorý sa odohráva v roku 2000 v časoch bez vojen. Aby sa ukojila ľudská agresivita, na globálnej úrovni sa vymyslela hra na lovca a obeť. Do hry sa dostanú dvaja lovci, kedy americká lovkyňa za účasti mediálnej show musí zabiť talianskeho lovca. Tak sa z muža stáva jej desiata obeť... ()
Při dokonalém dualismu formy a obsahu je nám tu představena Petriho vize budoucnosti, ve které již lidstvo zapomnělo a zcela rezignovalo na jakékoliv morální, etické a duchovní hodnoty (ještě lépe: lidstvo jakoby takové hodnoty ani nikdy nemělo). Vize společnosti, fungující na principech zažitého a normalizovaného fašismu, v duchovní sféře se navracející k primitivním pohanským rituálům, a v rovině všudypřítomného a nejmodernějšího entertainmentu oživující starověké gladiátorské zápasy na život a na smrt. V částečně komediálním, částečně dramatické a místy melodramatickém podání a za výrazné podpory skvělé hudby Piera Piccioniho energií nabitý film. A z dosud mnou shlédnutých Petriho filmů asi nejlepší. (věčná škoda toho debilního, producentem Pontim vynuceného konce, který veškerá témata filmu úspěšné zametá pod koberec). ()
Galerie (37)
Zajímavosti (2)
- Snímek byl natočen na motivy povídky Roberta Sheckleyho „The Seventh Victim“. (Hans.)
Reklama