Jasná hvězda

Film plný rýmování a básní chytajících nutně za srdce a hladících duši kulturně založeného člověka. Pokládám se za docela kulturně založeného člena naší společnosti, ale tento snímek se mi nezdál. Pominu fakt, že mi vůbec nezapadá do souvislostí posedlost Fanny módou již v tehdejší době, podobně jako mi nejde na mysl neutuchající nuda, která čiší snad z každé scény(krom scén kdy citují básně). Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale Abbie Cornish mi jako jasná hvězda moc neseděla a Ben Whishaw je zase jediným důvodem proč jsem film přečkala vcelku bez újmy a s menším pobouřením. Pár rýmů na konec celkem skeptického komentáře: "Ničeho jsem neulpíval, ničeho jsem nemiloval, ničeho neviděl necítil, jen krásný sen si snil! Ach, proti lásce, nebi jsem byl troufalý, proti živlům i duším smrtelným k sobě spoutaným." a další "Jen vešla dovnitř, svíčka zhasla hned, v měsíčním svitu dým se ztratil lehce, zavřela dveře. Slyší duchů let, přízraky tuší na blízku i v dálce." (25.02.2013)

Přestože mám vystudovanou literární historii - poezii opravdu nesnáším. Ale doufám, že u mě v životě někdy nastane ten okamžik a já ji dobrovolně a s úsměvem otevřu ;) Příběh na motivy života Johna Keatse byl pro mě oříšek, jelikož jeho tvorbu znám, ale tento film je spíše z pohledu dívky, která se do něj hluboce zamilovala a on její lásku opětovat, ale je tu jedno veliké ALE. Film je hodně silná romantika, ale stojí to za to. Milostné dopisy a i mluva ve filmu je prostě okouzlující a prostředí, v kterém se to odehrává, už i jen to samotné připomíná dobu Jane Austen, která se ve své tvorbě zaměřuje na hodně podobná témata. Kostýmy a hlavní herci - to jsou tahouni celého filmu a musím říct, že některé momenty jsou ve filmu opravdu silně emotivní a snad každý, kdo někdy v životě miloval a vcítil se do postavy, ať už dívky či chlapce ve filmu, ucítil alespoň mrazení po těle, husí kůži či slzu stékající po tváři. Z celého filmu mě také dost zaujala postava, kterou ztvárnil Paul Schneider, u kterého jsem celou dobu čekala, zdali se nějak projeví, jelikož si o jeho pocitech k hlavní ženské hrdince od počátku filmu myslím své a zajímalo by mě, zdali své city někdy projevil... (13.04.2012)

Ben Whishaw (ten do 18. nebo 19. století padne jako ulitý) a skvělá "zpívající" scéna, udržují tento film na hranici tří a čtyř hvězd. Celkově je to ovšem docela velké zklamání, logika chabých zvratů žádná(zapomněl si vzít kabát, wtf), štáb se asi moc nenachodil - natáčelo se prakticky v jedné místnosti a příběh by se dal sepsat do dvou vět. Prakticky nic se neděje a o chemii nebo atmosféře Wrightových kousků se nedá mluvit ani omylem. A zde vychvalovaná Abbie Cornish se mi opravdu moc nelíbí. (20.02.2010)

No, nevím, jsem z toho trochu rozpačitá. První polovinu filmu jsem byla s Brownem zajedno a nejradši bych Fanny nakopla - ne moc pěkná fiflena, která se jenom parádí a o poezii se začne zajímat jenom proto, že se jí líbí Keats. (Prostě pipina, která za ním šíleně dolejzá.) Další výtky mám ke scénáři, na začátku je příliš stručná expozice - vůbec jsem netušila, která bije (ostatně víc věcí nebylo vysvětlených), a závěr je oproti tomu dost rozvleklý. Líbily se mi vlastně jenom dvě věci - stará Anglie (výprava byla bezchybná) a fešák Ben Whishaw v roli básníka Keatse :) (27.03.2010)

Umelcove opletačky s poéziou a láskou sú (nielen) vo filmovom svete neželaným zbožím k prípadnej diváckej odozve, ktorý je už na takéto čosi do špiku kostí navyknutý. Dej vychádza z typických melodramatických čŕt a v závere sú relatívne úsporne naznačené a emocionálne prežité, avšak zápletka nemá potrebný motor. Nemyslím v zakuklenosti, ale postráda akúsi vzácnu arómu a hlbšie splynutie, keďže ani postava Abbie Cornish nie je napísaná nijak prevratne. Potešili ma lokácie a nádych Londýna v inej perspektíve, nie tej príliš výraznej a extravagantnej. Nežné, mierne, ale neprežité dostatočne. (07.04.2016)