Jasná hvězda

Nádherný úvodní obraz s detailem jehly a látky, podbarvený krásnou hudbou. Na můj vkus celkově dost unylé, přestože krom oné nešťastné lásky a nelítostného souboje kamaráda básníka a jeho vyvolené, se nic nedělo, přesto mi chybělo vysvětlení některých reálií (např. proč najednou bydleli všichni ve stejném domě a zase najednou tam básník bydlet nemohl, pak padl do záhonu a zase tam bydlet mohl).... Básníkův hrob v Římě má zajímavý nápis ZDE LEŽÍ TEN, JEHOŽ JMÉNO BYLO NAPSÁNO NA VODU. (06.02.2010)

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)

Mne táto Campionovej umiernenosť a odklon od jej zaužívaných postupov a formy v mnohých ohľadoch nesadla. Jediné čo ma trochu zaujalo bola slušná výprava, prostredie londýnskeho Hampsteadu a sympatická herecká zostava. To ostatné nestálo ani za myší prd. Dejová linka by mohla súťažiť v nezáživnosti, postavy sa tu len tak mihali, plkotali medzi sebou, veršovali, prípadne fňukali nad nenaplnenou láskou a k ničomu rozumnému to neviedlo. Myslel som, že sa niečoho dočkám na záver, no mýlil som sa. Tiež som nepochopil jednanie postáv. Ten mladíček sa celý čas hral len na tragéda, fňukal za nešťastnou láskou a že je chudobný a nič preto nerobil, aby tomu tak nebolo. Miesto toho aby sa chopil práce alebo aspoň lopaty tak radšej len niekde vylihoval a sťažoval sa. Čo čakal? Že sa tá jeho chudoba sama od seba nejak vyrieši? Neviem... bola vtedy už športka? Dievčinka zas na tú dobu a prostredie mala až moc voľnosti a tolerancie zo strany rodiny a známych, to sa mi zdalo nereálne. Možno to do určitej miery vysvetliť absenciou otcovej ruky, no i tak... spoločenský tlak bol v tej dobe neúprosný, pochybujem, že by jej matka bola taká slniečková svätica. No proste jedna hrozne unudená zbytočnosť oblečená do pekných kostýmov sympatických hercov. 40/100 (19.10.2017)

Ben Whishaw opět udivuje svým velice působivým a sympatickým subtilním zjevem, a Abbie Cornish nabízí divákům postupné proniknutí do podstaty její přirozené krásy. Jsme tak svědky, kolikrát až moc, citově zabarveného dialogu, který vlastně oslavuje lásku cudnou, či staromódní, chcete-li. Spojte si Finding Neverland, Piano, Pýchu a předsudek, Pokání a výjde Vám tahle historická lovestory, která sama o sobě není originální, což nejde ani tím nejnajivnějším způspbem očekávat, avšak v samotném důsledku ukňourané zamračené východočeské neděle, to nehrje pražádnou roli. To vše se děje za přítomnosti skvěle naexponovaných obrazů anglického venkova (především jednotlivé obrazy měnící se v závislosti na ročním obdobím), které dávají ostatním divákům jásný impuls, dát si tuto exkurzi do citově čistých, ale v jistém směru přehnaných vod lidského milostného spojení, spíše na plátně, větších rozměrů, než na obrazovce s malou úhlopříčkou... (06.02.2010)

Tvorba Jane Campion je v nejlepším smyslu slova niterná. Mám radost, že přilnula k Keatsovu příběhu. Její vnímání světa ho pozvedlo a zase znovu představilo. Nádherné obrazy, realistické emoce, samozřejmě vynikající výprava a kostýmy. Radost, prožít takovou melancholii. A už se těším až ve své knihovně vedle dopisů Mozarta Konstanci přidám dopisy a verše Johna Keatse Fanny Brawneové. Životopis Keatse z pera Andrew Motiona česky nemáme, v originále vyšel v roce 1997. (05.12.2016)