Ten, koho se bojíš

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

Statut: Nebezpečný. Poločas slušňáctví, poločas dvojího života. Tvář systematického ničitele, tvář rozpadající se v okolní úhlednosti. "Mohl to být hezký život, leč pověsit na hřebík, jsem ho musel." Se zatajeným dechem stoupá dým oběti zmlsané. Jeho přímočarý, spokojeně nudný život, vyšel z módy. Již dlouho seděl v koutě stereotypu, zahleděn do falše reality, kterou sám nabízel. Mlčky provází, mlčky přichází, vnitřní smetí se na povrch dere. Mimo kontrolu, bez sebe, samovolné manipulaci tichý "zabiják" dal zelenou. Vstoupil do stinného sídla svého já, dlouho zapíraného já. Odemkl schránku temné, psychicky bodavé síně. Nosil v sobě obestřený charakter s vedlejšími účinky, jež vysvitly příliš důkladně, příliš důmyslně, příliš rafinovaně. V poklidu se kupí, kupí..., až přijde zasazení mrazivé. Na programu: Poslední ráno s maskou šílené „povinnosti." V cele aktér, s vyloučením mysli, zmizel napořád. (01.03.2015)

Šťastná a zajištěná rodina - Mikael má ovšem pocit, že pro ně dělá strašně málo. Tato Kopfrkinglovská myšlenka je v podání hlavního hrdiny realizována velmi podivně. Chvílemi možná ví, co chce, ale rozhodně neví, jak toho dosáhnout - placebo efekt je holt sviňa. Černá komedie či silné psychologické drama? Já osobně jsem, bohužel, zůstal na rozcestí. (18.04.2015)

Prášky neprášky, placebo neplacebo: ty to mohly jen urychlit (nebo zpomalit), ani nešlo o diskutovanou "krizi středního věku", alespoň ne tu běžnou. Klinický obraz je tu veskrze freudovský. Mikael si žije nad poměry (kdo by mohl pracovat nebo vůbec něco dělat, když celou stěnu tvoří pohled na jezero?), Luxusu, postavení (včetně rodinného) dosáhl jen na úvěr, za jistou cenu, kterou teď musí splácet. "Dokonale" vytěsnil svoje perverzní a agresilvní sklony - chápající manželka a upřímná dcera na jedné straně, a veslování a jogging na druhé, nejsou ekvivalentní náhradou. Mikael tedy povoluje uzdu a snaží se dohnat to, co zaměškal (vytěsnil). Ale psychika funguje jinak, než se možná domnívá, další úvěr si už vzít nemůže. Žádné rovnováhy (jakési kompenzace), o níž bláhově usiluje, se takto dosáhnout nedá. "Cesta", o které často mluví, ale až do závěru filmu se jí vyhýbá, komunikace s matkou, může spíš vést k cíli, který si předsevzal - alespoň já v tom vidím určitou nadějí. A nám všem nezbývá než sprásknout ruce a říct si s Petrem Skoumalem: Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde! (23.09.2021)

Je to veľmi nepríjemná, mrazivá dráma derúca sa pod kožu, aby opanovala každú zmysluschopnú bunku a tak nastavila znepokojujúci a nepríjemný pocit. Pretože najhoršie na tom bolo to samotné tušenie, ktoré predchádzalo situácii! Prial som si, aby som to mal už rýchlo za sebou. Uff... Zviera drieme v každom z nás ! (18.09.2010)