Sezení

NECH MĚ SE TĚ DOTKNOUT SVÝMI SLOVY. NEBOŤ MOJE RUCE, LEHKÉ A NADNÁŠEJÍCÍ SE JAKO CIHLY IGNORUJÍ MÁ PŘÁNÍ A TVRDOHLAVĚ ODMÍTAJÍ VYKONÁVAT MÉ NEJTIŠŠÍ TOUHY...... /// Další borec na krypl káře? Smysl pro humor by tady byl, ale jemu de spíš vo to píchání…. (tož, taky to potřebujou)! Cvičení vnímání těla (tak takhle se tomu dneska říká… to u nás…)… prostě film vo šukání. Ale žádná uchylárna! Jen citlivej příběh, jak multifunkční univerzální žena učí chlápka, co se musí myslí i podrbat, emociální a fyzický lásce. Tohle musí dohnat k slzám víc lidí než jen mě! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám Marka O'Brieana ani jeho články: "O schůzkách se sexuální náhradnicí.". 2.) Bobr Helen Hunt(ten ksicht už fakt nic moc). 3.) 30 let jsem neviděl ptáka (svýho). 4.) Thx za titule ,,exitus“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (01.02.2013)

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)

Ne tak dobré a vtipné jako Nedotknutelní, ale zase více "romantiky" zejména s téměř padesátiletou a přesto krásnou a milou Helenou. Láska kvete v každém věku jak mezi rovnými, tak i na hony fyzicky vzdálenými. Že to není jenom o sexu, vám jistě potvrdí a ráda každá žena, s tím už se musíme, my chlapi, tak nějak smířit. Dobrým signálem ovšem je, pro nás zdravé, že mnohdy opravdu stačí nechovat se jako hovado. (17.02.2013)

I když je snímek někdy vtipný, někdy dojemný a místy plný očekávání, tak mě mrzelo, že na konci jsem nic necítila, žádné dojetí nad smrtí hlavní postavy a to mě mrzelo, jelikož mi Mark O'Brien přišel navzdory svému postižení jako psychicky silná postava plná kreativních myšlenek. Helen Hunt ukázala, že se za své tělo nestydí a já před ní smekám. Zajímaví film, možná v budoucnu hodnocení změním, ale prozatím zůstanu na zlatém středu. (04.08.2015)

No, to bylo fakt zvláštní. Netušim, o co se tvůrci snažili, kam cílili, nakonec ani tomu Markovi dvakrát nerozumim. Ale kdybych psal dál, akorát bych působil bezcitně, protože je to přece dle skutečných události - takže u tohohle radši zůstanu. Snad jen ... Helen rozhodně neni tak zHuntovaná, jak by se podle zdejších komentářů mohlo zdát - však se stejně od třicítky vůbec nemění. :)) (05.02.2013)