42. ulice

Choreografia,krásne babenky s krásne dlhými nohami:Bebe Daniels,Ruby Keeler,Ginger Rogers a kopec ďalších,len sa to tak nimi hemží,k tomu rešpektovaný režisér Warner Baxter,ktorý pripravuje výnimočnú,jeho konečnú SHOW:PRETTY LADY s neustálym 5.týždňovým skúšaním,ktorému ako to býva,vojde problém do cesty,ktorý by túto šou mohol stopnúť,našťastie tomu tak nie je,a ja si vychutnávam pohľad na krásne babenky,spev,step,tanec pod hlavným dohľadom choreografa Busby Berkeley a naozajstného režiséra Lloyda Bacona,kde títo dvaja páni to majú tak nacvičené a premyslené s kamerovými nápadmi,že nemôžem uveriť,ale verím,kochám sa ako to môže byť takto perfektne zosynchronizované,som v tzv.nemom úžase,fakt konečná,posledná šou je zadosťučinením sa doterajší tréning a iné problémy charakteristické pre muzikáli. Je tu vidieť viacej debutov,čo mám na mysli najmä GINGER ROGERS,ktorej parťák bude čoskoro iný velikán,odborník na slovo vzatý,Fred Astaire,s ktorým vytvorí jednu z najlepších dvojíc v dejinách filmu... Neviem,či si môžem dovoliť prirovnať k ALL THAT JAZZ,ktorý je ale,ale viac prepracovanejší...Aspoň podobnosť tu určite je. (05.09.2014)

Na 42. ulici jsem zcela postrádal divadelní atmosféru a přitom se tam tak intenzivně nacvičovalo muzikálové představení. Lidé neznalí vlastních jmen se zde němě konfrontovali, reprodukovali slova písní i pohyby tanců, odžívali své nejasné existence a vyvolávali dojem velkého divadelního světa. Každý krok byl však jen úkrokem a od prvních scén se chaotickým děním šířil chlad. Postrádal jsem nadsázku, která by vše zvrhla v travestii, nebo která by, třebas vrcholící milostnou pointou, alespoň nechala explodovat ohňostroj happyendu, či smysluplně vystavěný scénář, který by vážnost, ba osudovost zápletek náležitě vyzdvihl a vpustil diváka do dramatu. Dílčí silné scény, třeba iniciační rozhovor dvou konkurenčních hereček před premiérou (se svou svatební pointou), byly silné, ale až ta závěrečná procházka premiérovou scénou vzkřísila smysly chtivé music-hallu. Rozpaků jsem se prostě nezbavil – a do tance se mi nechtělo. Škoda… (21.10.2017)

Muzikálová komedie, která není nijak zvlášť vtipná. Jejím vrcholem je velkolepý divadelní muzikál, který během celého filmu zkouší divadelní společnost. Závěrečné muzikálové číslo trvá asi 15 minut, ale bohužel je to jen takový mišmaš pěveckých a tanečních čísel, která nedávají nějaký extra smysl, i když jsou docela výpravná a zdařile natočená. Snímek vznikl ještě před vydáním osudného filmového kodexu, takže si tu užijeme plno záběrů na armádu obnažených nohou divadelních tanečnic anebo třeba v písničce spojení "sexy ladies", což jinak moc ve filmech s této doby není. (19.03.2017)

8/10 Hned na zacatek rikam, ze muzikaly nesnasim...vetsinou se jedna o bezduche "videoklipy" s pitomym dejem natazene na neunosnou dobu trvani, kde vsechno slouzi jako vizualni zhmotneni slaboduchym pisnickam. Stejne jak jsem s obavami pristupoval k Singing in the rain, tak i tento kus jsem poustel s obavami. Ale chyba! Dej je sice klasicky pitomy ;]] a rozhodne se nejedna o milostny trojuhelnik tech postav, jak to popisuje obsah nahore, coz o autorovi prozrazuje, ze ten film vubec nevidel... Ale TY DIALOGY! Vyborne jako byva vetsinou prvni pulhodina Hitchovych konverzacek. Postupem casu se i britke poznamky otupi, ale Ruby dokaze se svym sympaticky naivnim zjevem a chlapsky choreografovanym stepem udrzet vysoky standard i po zbytek filmu. Prapredek odporne Kvasky, vyborneho Chorus Line a nedocenenych Showgirls, kde se nastesti moc nezpiva a rozhodne stoji za to videt nejen kvuli kamerove jizde mezi nohama tanecnic. (05.03.2009)

[6/10] (Warner Bros.) (Čb. /// Produkce: Darryl F. Zanuck /// Scénář: Rian James, James Seymour podle románu Bradforda Ropese /// Kamera: Sol Polito /// Hudba: Harry Warren /// Nominace na Oscara: Hal B. Wallis, Darryl F. Zanuck (nejlepší film), Nathan Levinson (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (03.02.2013)