Hra o trůny

Konečně někdo natočil fantasy podle mého gusta - Statečné srdce s draky. Klasický model HBO - historické kulisy, intriky, sex a krev - tu na mě zafungoval výrazně lépe než u Tudorovců (Řím a Spartaka jsem ještě neviděl). Nahota a brutalita tu ale jen připomíná, že se pohybujeme v drsném světě a v seriálu pro dospělé diváky. Hra o trůny pevně stojí na propracovaném fikčním světě, zástupu dobře napsaných postav, které se výrazně vyvíjejí, na napínavém ději se silnými zvraty, parádních dialozích i bitvách, výpravě a hereckému obsazení. Dohromady to šlape famózně, jen tvůrci občas honí moc zajíců najednou (postav a linií je tu jak nasráno) a zavrávorají v posledních dvou sériích. I tak se to ale bez debat řadí k právěm milovaným milníkům televizní zábavy. (27.04.2012)

Bez urážky, ta hra na drsnou a jinou fantasy se tu odbývá především tím, že mezi všemi možnými klišé, režijními i příběhovými, se hojně souloží zezadu, mluví se sprostě a sem tam se někdo vymočí. Jinak se v prvních dvou dílech především hodně mluví, aniž by to ale v člověku neznalém předlohy nějak probouzelo zájem o mytologii fikčního světa (u fantasy docela problém). Postavy jsou fajn, některé vysloveně skvělé (hlavně dekadentní trpaslík Tyrion), ale jaksi jsem se ostupem času přistihoval, že mi vlastně moc nesejde na tom, co se s nimi bude dít dál. Chybí mi tu vysloveně kulervoucí a okouzlující scény, něco, co by tuhle sérii odlišilo nad rámec vyměšování a souložení. Nemám příliš náladu dívat se na další díl - u seriálu HBO celkem průšvih. (18.04.2011)

Bez nutnosti vyblít ze sebe po prvním díle komentář plný ať už oslavných tamtamů, či naopak kýblu špíny, jsem v klidu a pokoji dosledoval tuto třetí řadu seriálu Řím. Pravda, prosluněné amfiteátry vystřídala chladná atmosféra mohutných hradů, avšak postavy zůstaly. Ty krásně nejednoznačné, nečernobílé, skvěle propracované a výtečně zahrané figurky, opět utvrzují důvěru v to, že i když v seriálu (filmu) řinčí zbraně, nemusí nutně dojít k bitvě, neb vždy je dostatek šedých eminencí, intrikánů a s nimi spojených náhod, jenž dokáží děj posunout i jinak, než bychom zrovna čekali. Jestli jde něco mimo chválu, tak režie posledních dvou dílů, neb prvnímu chybí pořádná gradace a tomu závěrečnému zase silnější rezonance epilogu. Až v knihovně přestane být in půjčovat si Martinovy knihy a nebude se na ně stát řada až na Svoboďák, stavím se také, ten svět mě opravdu zaujal. [PS: Osobní sympatie vysílám směrem k seru Jorahovi a Arryi Stark, ke kterým se už od počátku druhé série přidává Tyrion Lannister.] (21.06.2011)

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru). Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu. (21.09.2017)

Hodnocení prvního dílu: Game of Thrones mile překvapí svou absolutní nekorektností, výbornou atmosférou, příslibem fantasy a hláškujícím skřetem. S nějakým spádem už to ale tak slavné není a bud mi asi dlouho trvat, než si zvyknu na casting některých herců, kteří jsou sice dobře, ale typově mi nesedí. Příslib do dalších dílů ovšem velký... **** / Hodnocení druhého dílu: Mystický prvek jde do pozadí a rozehrávají se politické pletichy. Je to zajímavé. Velmi zajímavé. **** (05.05.2011)