Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Překvapivě zjišťuji, že Havel je o poznání lepším estetikem i filmařem, než byl politikem, a stokrát než spisovatelem. Povinné absurdní prvky tentokrát nijak nerozčilují, herectví Abrhámovo i mnohých dalších válcuje fakt, že ve filmu (což není překvapení) jde o hovno, a drobné cameo členů a oblíbenců početného havlovského panoptika nijak nevadí ani neuráží. Estetická mistrnost je zvlášť patrná v noční hudební scéně, tady by se možná i F. A. Brabec mohl přiučit, jak nebýt kýčovitý, ale koukatelný. Pro mě osobně příjemné překvapení, i když vidět Odcházení jednou úplně stačí. Dobrá kamera a příjemná střih. ()
Čím níže v seznamu hodnocení půjdete, tím větší koncentraci odpadů v něm naleznete. Odpůrci Havlovy politiky zkrátka dorazili i na ČSFD a bez velkého přehánění se dá předpokládat, že bez nich by se Odcházení pohybovalo minimálně kolem šedesáti procent. Ano, pro každého Havlův režisérský debut nebude, ale věřím, že jiná (a snad i větší skupina diváků) z něj bude odcházet spokojená. Osobně jsem na něj šla s jistou skepsí (Jenže na co jiného než na český film do kina zavítat, když jednou za několik měsíců navštívím ČR?), a za hodinu a půl se tato nedůvěra proměnila v čisté nadšení. Bavilo mě, jak si Havel hrál s jednotlivými detaily (nápis "dost bylo Havla" mezi graffiti na zdi), jak odchod každé postavy získal díky obyčejné louži na zajímavosti a jak sympaticky vše prolínala hudba v čele s netradičním podáním Rusalky. Bavila mě absurdní kamera, která se nakláněla ze strany na stranu a která se od herce často oddálila jen proto, aby se k němu v následujících vteřinách začala znovu přibližovat. Bavila mě hravost veršů (věta: "Byl jsem na koktejlu s Molotovem," je krásně paradoxní hned dvojím způsobem: zaprvé z hlediska doby, kdy Molotov žil, a zadruhé kvůli spojení koktejl & Molotov) a vzhledem k tomu, že jsem jen před necelými třemi týdny viděla v divadle Krále Leara s Derekem Jacobim, mě bavila i ta krásná duševní a vzhledová podoba mezi Jacobiho Learem a Abrhámovým Vilémem v jedné bouřlivé scéně (schválně si zkuste na internetu vyhledat fotky). A Havel samotný rozhodně není špatný režisér; jeho styl vymykající se škatulce tradičního tvůrce ala "mám diplom z FAMU" mi byl svou originalitou sympatický a divadelnost z něj zdaleka netryská tolik, jak všichni tvrdí. (Mnoho britských divadelních režisérů bylo při přechodu na filmové médium obrazově mnohem "statičtějších".) Tím však rozhodně netvrdím, že jsem Odcházení plně pochopila, to ani náhodou. Dokonce ani nedoufám, že jsem si ho třeba jen z části přebrala tak, jak chtěl jeho autor. Ale to nic nemění na tom, že mě velmi bavilo, že jsem si přála, abych podobně uměla psát taky, a že ho už teď chci vidět znovu, abych odhalila další zajímavé detaily. A pak možná zvýším hodnocení i na pět hvězdiček. ()
Odcházení není film. Jsem přesvědčený o tom, že odcházení se dostalo z divadla do této podoby a následně do kina hlavně proto, že jde o dílo Václava Havla. Dost podobně to bude fungovat i s herci. Šok nastal ve chvíli, kdy paní Veškrnová šla pro Českého lva za nejlepší scénář. Tohle má být to nejlepší v roce 2011? Smutné. Po pravdě něco tak nudného, prázdného a beznápadu jsem nečekal. Postavy se objevují z ničeho nic a hned zase mizí, statická kamera pozoruje většinou statické herce, kde dialogy mají být to hlavní, co celek udrží při životě. Bohužel se jim to nedaří. Odcházení je jako divný sen Václava Havla, po kterém se probudí, vzpomíná a pak řekne – “co se mi to sakra zdálo za kravinu“. ()
Ačkoliv jsou divadelní hry Václava Havla řazeny k absurdním dramatům, Odcházení má blíže k surrealismu. A jeho filmová podoba podtrhuje všechny významné aspekty hry samotné, rozvíjí je a dotváří naprosto precizním způsobem. Přiznávám se, že z divadelní podoby Odcházení jsem nebyl zrovna nadšen, a zcizovací brechtovské prvky mi vadily ze všeho nejvíc. Možná to bylo i tím, že hra nebyla pořádně zakusena herci, hodně proti srsti může být přehnaný patos v podání Jana Třísky nebo Zuznay Stivínové. Filmová podoba je oproti tomu jemnější a citlivější. A tragikomičtější. Díky tomu se povrch stává jen kulisou ve stylu výprav a kostýmů Ester Krumbachové, aby se mohl více rozeznít vnitřní svět postav, dialogů a myšlenek. Když už je řeč o Ester Krumbachové, ne náhodou si lze vybavit podobně střižený film Jana Němce O slavnosti a hostech, který stojí na podobném půdorysu s podobně vedenými dialogy, jemnou absurditou i surrealismem, a hlavně v podstatě podobnou myšlenkou. Avšak jinak - moderněji - uchopenou a otočenou naruby. Základní téma - lidé se na politických postech mění, ale jejich blbost je věčná -, doplňují další motivy, z nichž některé se nečekaně ukáží být nadčasové - ta ukradená pravítka jako dar přece každému musejí připomenout jednu ukradenou propisku. Jsou zde pojmenovány i další nešvary doby - patolízalství, hrabivost, vlezlost, výměny kabátů, buranství či bulvárnost... Panoptikum postav, vyjádřené rockovou parodií na Ódu na radost. Až vedle toho všeho bývalý (nejen komunistický?) poslanec může vypadat jako prosté neviňátko, překvapené, co se stalo a kam se ten svět dostal. Sledujeme sice osudy kancléře v důchodu (a jeho nezvyklou suitu věrných nevěrných), který čeká, že ho lidé a média budou stále oslavovat, a místo toho mu hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ale tahle prostá story s sebou nese i další charaktery, záměrně karikované až přehnané. Na to, že jde o Havlův režijní debut, je jeho práce s herci skvělá, a vše dovádí k dokonalosti kamera Jana Malíře - jak kompozicí záběrů, tak vyjádřením atmosféry děje. Celé obrazové absurdnosti dopomáhá i řízný střih a ostatně zajímavě zvolená hudba (Měsíčku na nebi hlubokém mne dostalo) i práce s ruchy. Film se odehrává sice v podstatě v jedné lokaci, ale nenudí ani náhodou. Souvisejí s tím samozřejmě i herecké výkony, kdy někteří herci překvapí už jen tím, že nepřehrávají (Jiří Macháček, částečně Jaroslav Dušek), a výkony hlavních herců netřeba komentovat. Jen díky nim vyvstávají v Havlově hře další významy a nápady k přemýšlení pro diváka. Škoda jen podle mne nedotaženého konce, kde si to možná chtělo místo burlesky pohrát s naznačenými možnostmi ve stylu úvodu filmu, přesto je však snímek logicky uzavřen a ona nedotaženost se může vztahovat k nekonečnosti dané situace v reálném světě. Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc. () (méně) (více)
Takové barevné mauzoleum Václava Havla. Film tak strašně přetížený úmyslnou absurditou, nevkusem a různorodými vlivy, že v něm zaniká jakýkoli osten původního textu a bohužel stejně vadne i jeho smysl. Je to úplně stejný syndrom, s jakým se po smrti Petra Lébla potýká Divadlo Na Zábradlí. Smíchat Čechova, Shakespeara, western, první republiku, totalitu, podnikatelské baroko a spoustu dalších ingrediencí tak, aby měl výsledek jasně daný smysl a něco skutečně vypovídal, to je výsada velkých režisérů. A tím Havel (při vší úctě k němu) prostě není. Odcházení je místy docela roztomilé a zábavné, ale jako celek působí bezbarvě a zbytečně. Nevím, co tím chtěl básník říci - i když mám jinak jeho verše strašně rád. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (16)
- Režisér Václav Havel si do filmu vybíral herce sám. (M.B)
- Životopis napsaný na vnitřní straně obalu Riegrovy knihy patří jeho představiteli Josefu Abrhámovi. (multiflexi)
- Jiří Macháček v roli bulvárního novináře musel zpovídat odcházejícího kancléře (Josef Abrhám st.) přesně podle scénáře. Improvizovat mu Havel zakázal. (zdeny99)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Reklama