Zkrat

možno preháňam, ale tých 5 hviezdičiek za túto akčnú štúdiu problémov modernej ženy soderberghovi doprajem. on steven je celkovo jeden z najnezaraditeľnejších režisérov súčasnej ameriky, ale s čímkoľvek príde, zaujme... tuto zaujal viacnásobne, urobil akčný film, ktorý veľmi skromne a skoro nenápadne narúša isté stereotypy žánru, veľmi príjemne ho obsadil, veľmi poučene natočil a veľmi svojsky obohatil a výsledok som si užíval - soderbergh by podľa mňa mohol byť indikátorom (ak už nie priam definíciou) tenkej hranice medzi mainstreamom a nezávislým/alternatívnym filmom: lebo toto, akokoľvek to bolo áčkovo obsadené, žánrové a "moderne" natočené, nebol vôbec mainstream, divákov akčných filmov a blockbusterov v multiplexoch to môže skôr sklamať, nie všetkých, ale väčšinu asi áno... o to viac si silnú/krehkú ženu mallory vychutnáme my - čo máme radi to soderberghovo laškovanie a balancovanie. (15.03.2012)

Medzi béčkom a tradičným priamočiarym príbehom je rozdiel. Haywire nie je béčko. Len je prvoplánový a v podstate prázdny. Proste žánrovka, ktorá sa navzdory očakávaniam vôbec na nič nehrá. Na vysoký level kvality to posúva Soderberghova réžia, ktorá je proste dokonalá. Ako zvyčajne ide proti očakávaniam a natáča napínavý thriller ako čosi bežné, všedné a nenapínavé. Skrátka rutina nájomných vrahov a špiónov. Všetky súboje sú geniálne natočené, ale vrchol je automobilová naháňačka v zasneženom lese. Scenáristicky priemerné, z režijného hľadiska veľká lahoda. (25.04.2012)

Soderberghovy akční omalovánky, které ze začátku solidně baví, ale jakmile se děj přehoupne do druhé poloviny celková roztříštěnost začne děj stahovat ke dnu. Ve výsledku je těch 8 dní, které otočí hrdinčin život naruby, přeci jen poněkud dlouhých, úmorných a zcela bezkrevných. Jak dlouho bude tohle vybíjení hollywoodského ansáblu Soderberghovi ještě procházet? (21.04.2012)

Soderbergh jde opět proti očekáváním, i když se to vlastně čekalo, a nabízí prostinkou báchorku, ve které jde o děj až na posledním místě. Podrazy tajných agentů a ještě tajnějších pohlavárů, mi svou schematičností v režisérově podání evokují spíše výsměch pravidlům žánru, než jeho adoraci. A to nejsem filmový vědec, abych si v tom rochnil. Bavilo mě to přehlednými akčními scénami, kterým vládnou fyzické schopnosti Giny Carano, a Soderberghův neortodoxní přístup. Takže když ve scéně osvobození rukojmího pouze hraje hodně ulítlá Holmesova hudba, která evokuje laciné špionážní motivy, zabořil jsem se do sedačky a až do konce se vezl na plně pozitivní vlně. PS: Tu scénu škrcení nohama bych s Fassbenderem měnil, ne že ne. (14.03.2012)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)