Dům

Vcelku tradičné "wanna be ultra deep" slovenské depresso. Enigmatická hlavná hrdinka, nepokojná dokumentárna kamera a brutálne pomalé tempo. Vďaka fajn atmosfére a presným hercom ma to síce vyložene nesralo, ale v žiadnom prípade sa mi to nepozeralo jednoducho. Hlavná zápletka je totiž pomerne jednoduchá, čo by nevadilo, avšak remeselná forma sa vehementne snaží navodiť dojem, že pod povrchom snáď buble niečo oveľa silnejšie. Nebuble. (27.12.2012)

Ten film funguje a zajímá zhruba prvních a posledních 20 minut (tudíž 40 minut), ten zbytek je dlouhá nuda, kde se rozvíjí vztah, co prostě fungovat nebude.Do toho spousta záběrů krajiny a jízd autobusem, jenže roztřesenou kamerou (chvílemi jsem měl pocit, že se dívám na found footage). Musí se ale uznat, že to má pár dobrých scén a dobrou hudbu. Ale jako celek to spíš nudí, než aby to nějak zaujalo. 2* EDIT: Tu hvězdičku navíc teďka po letech přidám, na dvě to fakt není. 3* (13.04.2018)

Právem oceňovaný a uznávaný dokument. Výtečně vykreslené pocity, parádní cesta časem, při níž jsou patrné i sebemenší změny ve vzájemných vztazích i osobních postojích jednotlivých postav. Z filmu naléhá stísněnost a smutek, stejně jako z něj občas vytryskne nenápadná kapka naděje. I když všichni všechno myslí dobře, ještě to není zárukou štěstí, že? Jo a zase jsem se zamiloval... (27.10.2011)

Fakt nevím. Lepší průměr. Snaha v některých scénách okatě kopírovat Kaurismäkiho (Akiho) jak pojetím scény, tak nečekaným střihem. Snaha o jistý minimalismus, který časem leze na nervy. Věčně rozkomíhaná kamera jako na lodi, proč? Zde bez jakéhokoliv opodstatnění, neb na sebe strhávala pozornost a rušila, odtahovala od dění. Motivace postav zvláštní, nedovysvětlené, nahozené. Co motivovalo dceru, že najednou otce začala milovat? Ta vkladní knížka? Co změnilo smýšlení otce? Že dcera utekla a přespala na lavičce? Proč v sobě ani jednou nenašel sílu dceru obejmout? Objímal někdy manželku? Jak se vlastně seznámili a proč se brali, když nedokáže dávat city najevo? Najednou je zde spousta otázek, a jestli jsou na ně ve filmu odpovědi, tak dovedně skryté. Btw, tak nějak jsem měl chvílemi pocit, že ten syžet kopíruje Ene bene Alice Nelllis. (Mankote, ta kamera mi ale lezla na nervy! Vraťte nám stativ!) (13.06.2014)

Že by sa na slovensku konečne "lazy pohli"? Lióvá mi príde ako tá prvá pomyselná lastovička, ktorá zo sebou prináša nový vietor. Vietor plný zmien. Aspoň v to dúfam. Dom je komorný, minimalistický a realistický príbeh jednej rodiny, zo všetkými problémami, ktoré sú z inštitúciou zvaná rodina späté. Absolútnym ťahúňom filmu je Imrich v podaní Miroslava Krobota, ktorý si vystačí s jedným jediným výrazom, ktoré v sebe skrýva viac ako sa môže zdať. Keď si to tak vezmem každá postava má svoje dve, tri emócie, ktoré počas filmu strieda a vďaka ktorým nie je film emotívne vypätou drámou, ktorá by vás emocionálne rozbila, alebo ohúrila, ale vďaka ktorým pôsobí film uveriteľnejšie a prirodzenejšie. Spôsob akým film narába s dramatickými a humornými scénami je až zarážajúco prirodzené. Vtipné miesta vychádzajú z reálnych situácií a sú podané bez väčšej štylizácie- o to viac si ich ako divák cením a rovnako to platí pre miesta dramatické. Film nie je popisný a niektoré kľúčové momenty nechá na divákovi aby si ich vysvetlil, alebo ich vysvetlí v inej scéne a čo je dôležité bez zbytočných viet. Dom sa vďaka tomu stal jedným veľkým prekvapením. (08.10.2011)