Rodina je základ státu

V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 (28.01.2013)

Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... (03.03.2012)

Rodina je základ státu je film, ktroý som videl na televíznej obrazovke na DVD. Je to vysoko kvalitný film, ktorý vie, čo chce povedať a ako to najlepšie povedať. Lenže jeho hlavným problémom je to, že by som ho nechcel vidieť na veľkom plátne, pretože by vynikla jeho televíznosť. Je to ale všeobecný problém českej a slovenskej kinematografie a ak tvorcovia chcú, aby sme si platili za vstupné, mali by s tým niečo robiť. (25.06.2012)

Tento film se snadno mohl stát docela depresivní sondou do života jednoho manažera podílejícího se na tunelování jednoho finančního ústavu. Jenže film je spíše oslavou svobody, oslavou rodiny, a okovy spravedlnosti jsou během většiny filmu hlavním hrdinům nahony vzdáleny. Divák si tak může užívat hořkou komedii plnou vynikajících hereckých výkonů a zajímavého děje, který je originální a nechává diváka až do úplného konce napnutého, jak to vlastně celé dopadne. Pro mě osobně bylo z celého filmu nejzajímavější moravské intermezzo, které bylo zajímavé, vtipné a ve všech směrech úžasně promyšlené. Ovšem celý film výborně reflektuje to, jak to v našem státě v současnosti vypadá a jako takový je velice cennou sondou do duše českého národa. Ve filmu zazní mnoho trefných postřehů a myšlenek (viz policejní detektiv, který má dvě vysoké školy, ovládá několik jazyků a žije v panelákovém bytě, zatímco manažer banky žije v luxusní vile), za které tvůrce chválím. Ve výsledku jsem s filmem velice spokojen a uděluji mu čtyři hvězdy. (28.04.2014)

Chválit Sedláčka jen proto, že "ostatní" točí ještě mnohem horší filmy, opravdu nebudu. Líbila se mi obrazová i zvuková složka, nikoliv ta obsahová. Přes všechna ta vychvalování jeho postavy a hlavně jejich dialogy nejsou celou dobu přirozené, pět minut života pokazí jedna blbá věta (za všechny hned v úvodu lakonické konstatování vyšetřovatele o bratrově cukrovce a vlastním "nedostatku cukru"). Vadí snaha za každou cenu šokovat/pobavit (české filmové nadsazování), Libor se má na kopci ožrat a ne vykládat do rozhlasu, který jak na potvoru je připraven na vysílání, takže na počítači stačí zmáčknout jedinou klávesu (že by enter?). Nejhorší jsou pak ty stupidní oslí můstky ve scénáři (holka nemůže do zahraničí, protože má epilepsii), které naznačují, že není snadné natočit příběh o tom, jak tatínkovi hráblo. (24.05.2012)