Bratrstvo

Očakával som klasický, ale od severanov určite kvalitný film na tému skinheads. Viem že k témam pristupujú svojsky, často originálne a v podstate to aj dostaneme. Ibaže ma ten homosexuálny vzťah medzi dvoma členmi dosť prekvapil. Prečo? pretože je všeobecne známe, že skinheads nenávidia homosexuálov , preto je veľmi nepravdepodobné, že by sa práve takto orientovaný človek k takejto partii pridal. Ak už majú byť dvaja, je to ešte menej pravdepodobné, ale dajme tomu. Ak na to pristúpime, máme tu film na ktorý sa dá pozerať. Teda okrem tej "romantocko-erotickej" scény, pri ktorej som trpel. Vadila mi ešte roztržka v bare s "farebnými", prim ktorej z toho skinheadi vycúvali napriek presile. Opäť dosť nepravdepodobné. Mimo týchto malých nedostatkov film šľape, herecky výborne obsadené i zahrané s tradične protirasistickým záverom. 70%. (05.10.2013)

Broderskab se vlastně nijak zvlášť neliší od ostatních filmů s neonacistickou tématikou. I tady hlavní hrdina nakonec poruší tabu, což pro něj bude mít nakonec fatální následky. Nicméně homosexualita,která je v tomto případě ústředním motivem, dělá přeci jenom Bratrstvo jedním z nejlepších filmů o neonacistické scéně. 90% (14.07.2013)

Když jsem tento film viděla poprvé, tak mě naprosto dostal. Již samotný námět, který zpracovává naprosto tabuizované téma lásky mezi dvěma muži uvnitř neonacistické skupiny, je velmi lákavý. Vynikající herecké obsazení jejích věrných členů. Nicolas Bro jako "Fatty" či skvělý Morten Holst jako Jimmyho bratr Patrick. K tomu minimalistická atmosféra chladného severu a mlčenlivost záběrů. Pro mě se tento snímek stal nejvíce zapamatovatelným díky vztahu Larse a Jimmyho a jejich úžasného ztvárnění Thure Lindhartem a Davidem Dencikem. Jiskřivá chemie mezi nimi pracuje obrovskou silou již od prvního setkání a její intenzita se postupem děje ještě zvyšuje. Spolu s rostoucí touhou, potřebou a vším nevyslovitelným, co se na obrazovce přetavuje do téměř hmatatelného napětí a erotického dusna (dokonalá scéna na toaletách). Jejich "love scene" je pro mě tou nejúžasnější a nejkrásnější (mužskou) milostnou scénou, jakou jsem kdy ve filmu viděla. Když jsem snímek viděla poprvé, tak při celé této scéně, počínaje příchodem z pláže, mi srdce bušilo jako zvon, polévalo mě horko s chladem a byla jsem doslova magnetizována. Něco tak úchvatného a intenzivního jsem snad ještě při žádné filmové milostné scéně nezažila. Nejde (možná jde:) jen o to, že se jedná o dva kluky, což mě jako dívku přitahuje, ale i o celkové spojení všech prvků. Charaktery, prostředí, námět a mimořádné ztvárnění i propojení jednotlivých momentů. Závěrečná část mě docela "smetla" a slzy byly zaručeny. Pro Nicola Donato se jednalo o režisérský debut, který natočil naprosto geniálně. Smekám jak jemu, který se zasloužil i o realistický scénář bez jakéhokoliv klišé či patosu, tak kamerovému zpracování a představitelům Larse a Jimmyho. Zvláště skvělému, civilnímu ztvárnění Jimmyho. Navrch násilnický a tvrdý charakter. Jinak však také uzavřený a vnímavý. Když si uvědomí možné nebezpečí z vznikajícího citu, neprojevuje žádný vztek či agresi jako obranu. Nevnímá ho jako něco špatného a nepřípustného. Zkrátka se mu poddá. Jakoby na něco takového čekal a věděl o tom. Rovněž excelentní je hudba. Jemné, minimalistické a krásné, stejně jako zároveň podmanivé a melodické tóny. Když zhlédnu nějaké dílo, které na mě silně zapůsobí (ať kontroverzním vztahovým tématem či silnou výpovědní hodnotou), často přemýšlím nad tím, jak by podobné téma vypadalo, kdyby jej natočil někdo u nás, a jestli by si na to někdo vůbec troufl. I kdyby se našel režisér, kteří herci by dokázali něco podobného? Myslím, že, ať máme sebe lepší hereckou základnu, tak na něco takového nejspíše nejsou jak oni, tak ani konzumní a na, mnohdy podřadnou, bezduchou a sterotypní filmovou tvorbu navyklí diváci, připraveni. (03.01.2012)

Film dobře vystihuje podstatu neonacistických skupin a soustředí se na vykreslení paradoxní situace, kdy mezi dvěma neonacisty vzplane homosexuální láska, tedy něco z hlediska jimi vyznávané ideologie naprosto nepřípustného. Vyprávění pečlivě buduje situaci před klíčovým zvratem i po něm a rozehrává atmosféru napětí vycházejícího z hrozby protivení se vůči striktním pravidlům. (27.08.2010)

„Co to říkal o gayovi u vodárenský věže?“ - „Ebbe je naštvanej, že skončil v nemocnici.“ - „Proč?“ - „Bojí se, že půjde na policii.“ - „Ne, proč jsi ho zmlátil?“ - „Protože byl gay. Trik je v tom zmlátit jen gaye, kteří to tají, protože ti se bojí to někomu říct. V naší organizaci nemáme gaye rádi, víš?“ Lars je zhrzený vyhozením z armády a otrávený snahou rodičů řídit mu život. Jeho osamělost a vyděděnost zaujme neonacistického předáka Tykkeho, který v něm vidí silného potencionálního člena Strany. Larsova ostrá zásadovost se začne otupovat…Zajímavý náhled na nečekaný vztah uprostřed neonacistické skupiny. Baví počáteční nevraživostí, postupným oťukáváním, dobíráním se až skutečným jiskřením. Neměl jsem problém těm 2 jejich vzplanutí věřit, stejně jako přicházející obavy, pochyby, podezíravost. Natolik byli Lindhardt a hlavně Dencik přesní. A Bro byl zase dokonalý představitel demagoga, který ví, jak jednat s lidmi. Konec byl nevyhnutelný, přesto jeho podoba trochu překvapí, aneb co člověk zaseje, to i sklidí. Vidím to na solidní 4*. (26.01.2024)