Krycí jméno U.N.C.L.E.

Jsem hrozně rád, že Guy Ritchie dostal do ruky scénář špionážní grotesky. Říkám záměrně grotesky, protože ono to tak opravdu působí. Rozhodně více mi to k tomuhle filmu sedí, jak pojem komedie. Zároveň mě ale strašně mrzí, že mě film nebavil na tolik, na kolik bych si já přál. Tři hvězdy jsem tady po shlédnutí filmu dával opravdu nerad. Film má totiž super scény, které Guy Ritchie prostě umí. To, že Guy Ritchie film dělá spíš na efekt, ale vyprávění příběhu mu moc nejde, je sice fakt, ale na druhou stranu díky tomu vytvořil suprovou retro atmosféru a celou řadu skvělých akčních scén (závěrečná akční scéna nebo scéna na základně u moře). Holt musíte ustát to, že příběhově je to někde na dně Orlické přehrady. A Henry Cavill a Armie Hammer tomu taky vysloveně nepomůžou. K jejich postavám jsem se vysloveně prokousával, nicméně mám pocit, že na po druhé už by to bylo určitě lepší, čímž netvrdím, že tomuhle filmu v budoucnu nedám druhou šanci a třeba názor nezměním. Když už nic jiného, tak naprosto úžasná Alicia Vikander měla charismatu, že s ním zacelila přebytečné rány. Takže když už nic jiného, alespoň na ní jsem koukal vysloveně s radostí. Tak, jako dlouho na nikoho jiného ve filmu. (27.10.2016)

Smutný fuckt, že s Madonou přišel o koule, prokazuje Gej Ryčí i ve svém dalším snímku. A není se čemu divit! Nabrnknout si o deset let starší pornopaní s motorovým pekáčem je zhruba stejné dobrodružství, jako šnorchlovat bez plavek mezi barakudy s pytlíkem namalovaným na Nema. A tak když ho Gej po geniálním Podfucku dobrovolně strčil do soustruhu, který jej sežvýkal a vyplivnul, následuje už jen zmar, impotence a podivné bukviády, co letos vyvrcholily hloupoučkým vybarvičkovaným gejprajdem s příznačným názvem Muž ze strýce. Jedná se sice opět velmi zručně natočený, avšak veskrze tupý, sterilní a neinventivní pokus o Homobonda, jehož jediný přínos spočívá evidentně v tom, že přesličný metrouš Henry Clavin pomohl pár svěšeným pupušům od erektilní dysfunkce a zbohatlický fracek a naprosté neherecké poleno Ármí Kladivo zabrnkal svým sameťákem několika nezletilým kravkám a otylým hospodyňkám na slimáka. No, a mně se jen po skončení opět zanítilo básnické střevo a zkomponoval jsem nesmírně truchlivou a jímavou „Baladu o rýči“, gradující tak zvaným obkročným jambem, který si mohou všichni ti mnou postižení školáci kreativně dorýmovat. Nepochybuji, že s procítěně zarecitovaným dílem tohoto významu lze hravě zvítězit minimálně ve školním kole celorepublikové recitační soutěže Seifertova prostata. Hysterické maminky předškolních dětí pak žádám, aby to se svými ratolestmi před veřejnou produkcí důkladně procvičili. Nevadí mi, pokud vaši miláčkové nahradí v první strofě špatně vyslovitelné „er“ obvyklým „el“, ovšem dbejte na to, aby poté následovalo jednoznačně znělé „ypsilon“ a nikoliv měkké „i“, neboť by mohlo dojít k záměně s madagaskarským ovocem, pročež by se vytratila veškerá zamýšlená poetika a údernost básně. V první strofě rovněž prosím o přednes se stejnou intonací, jako když kolega Mácha lákal Jarmilu do sendviče. Takže, emh, ehm… Verbal: Balada o rýči - „Rýči! Rýči! Rýči! Rýči! / Ty už jsi teda pěkně v …… „hlíně“!“. (29.10.2015)

(pře)Stylizovaná nenáročná špionážní retrohubka, která není vyloženě komediální, ale po celou stopáž jí nezmizí z koutků pobavený sebeuvědomělý úšklebek. Nepřekvapivě to stojí a padá (i díky záporákům do počtu) na škorpení ústředního tria, které většinou funguje. Většinou. A když zrovna ne, tak to na svá bedra berou "šedesátkový" Ritchie, "morriconeovský" Pemberton či strýček Rudi se svou pohádkou. (12.08.2015)

.... A ono je to lepší, než jsem čekal. Když jsem letos viděl Kingsmany, myslel jsem si, že letos zábavnější a stylovější film neuvidím, ale pak přišel ultrazábavný Mad Max (minimálně s kino audiem) a hle, co se stylu týče, tahle grupa agentů pěstujících družbu uprostřed studené války je jednoduše dotažená na efekt v každém šroubku. Jasně nalinkované nadsazené postavy, špičkování mezi nimi jimi, kostýmy, knírky (Italský Tony Stark!).. A je to zábavné, jednak je skvělej casting, jednak skvělá režie, která výše vypsané dokáže spájet do výtečné retrózní atmosféry, ale především naprosto boží hudba, kolem které se vznáší auroela nakokainovaného Ennia Moriconeho. Jasně, chyby to má, třeba všichni záporáci jsou sterilně jaloví a všechny náhlé odhalení v ději jsou asi tak náhlé, jako únik moči devatenáctiletého jezevčíka paní Flusíčkové, ale... Ono je to prostě ideálně zábavné.. Howgh. (28.08.2015)

Stylová retro špionážní podívaná, která žánr naštěstí nijak neparoduje. Ale bere ho s nadhledem a jde jí to. Ústřední trojice je velice sympatická (Armie Hammer se do role sovětského bijce hodí přímo perfektně a roztomilá Alicia Vikander není pouze roztomilá a už vůbec ne jen nějaká laciná ozdoba) a její neustálé špičkování příjemné... A Hugh Grant opět dokazuje, že stárnutí člověka nepřipraví ani o špetku šarmu, pokud se nedá. Režie Guye Ritchieho má švih a spoustu nápadů, nabízí řadu vděčných scén plných humoru (včetně toho černého, viz křeslo) i napětí a obzvlášť vyzdvihnout musím úžasný soundtrack. Ten instrumentální od Daniela Pembertona, který tedy vzdává hold spíše Johnu Barrymu než Enniu Morriconeovi, i ty skvěle vybrané písně. Jsem velmi spokojený. (12.08.2015)