Godzilla

Kde je Hamlet? Zase se někam schoval. Ale kdyby tady byl, přesně vím, co by ti řekl... Asi tak první třetinu se daly ocenit alespoň stalkerovské reálie. Pak to bylo dementní, a to tak, že víc než Emmerich. I ta Emmerichova potvora totiž při své demenci dává alespoň v rámci svých vlastních pravidel smysl. Tohle je pro mě osobně podobný jako Nolanův Batman. Snaha křížit monster žánr/komiks s temnou realitou dopadá po stránce logiky katastrofálně. Zcela otevřeně přiznávám, že někde u převozu jaderné hlavice vlakem jsem přestal pobírat i ty zbytky chatrné dějové konstrukce, co tam ještě byly. Proč se vždycky potvůrky jentak pošťuchujou, co s tím zárodkem vlastně celou dobu dělali, proč jsou ty lodičky tak pěkně naskládaný pět metrů od sebe, proč je v celý armádě jedinej pyrotechnik, ten seznam by vydal na knihu. Zkrátka u tohohle bych s chutí napsal scénář pro honest trailers. Čili, Emmerich byl aspoň blbej tím způsobem, že to je vtipný, tohle je jenom blbý s pár vizuálně pěkně provedenejma záběrama. (22.08.2014)

Fajn, lidi šli na Godzillu a dostali Gojiru, tu pravou původní Gojiru z oněch starších japonských filmů, kdy se herec v kostýmu příšery natřásal nad papundeklovým městem. Figurka s opuncií na zádech to byla groteskní a mně je záhadou, že ji v dnešní době nechtěli udělat trochu... prostě ne tak směšně. Myslel jsem, že uvidím trikové orgie, že se hrůzné monstrum bude valit ulicemi přelidněného města, že mě zcela pohltí atmosféra děsu a beznaděje, že mě oslní herecký koncert Cranstona či Binochetové, ale viděl jsem frašku, usoplenou nudu a emočně mrtvou parodii na sebe samu. Taylor-Johnson ač nadějný talent z "kikásů" podal neuvěřitelně pitomý výkon a jeho filmová rodina s postiženým chlapečkem mi byla naprosto ukradená. Děj odehrávající se v totální tmě mě též nechával zcela chladným, protože jsem pyču viděl, že jo?! A ti obří borci morušový taky byli snad za trest. To už bylo na čisté LOLkování a skládání origami z dlouhé chvíle pod lavicí a poslepu. Zapomeňte na epickou bitvu lidí s monstrem. Očekávejte kataklyzmickou blitku mezi statisty v kostýmu, směšné zobrazení armádních složek a postupů v krizi a spoustu menších záchvatů smíchu, tenhle akční sci-fi thriller je totiž jen rodinou komedií. Jedna hvězda za hudbu a snahu ukázat nám, o co vlastně šlo v těch původních Gojirách, jelikož my, nezasvěcení, známe jen tu luxusní dinosauří Emerichovu. Ze všech těch blockbusterů na rok 2014 je tohle zatím asi největší zklamání. S růžencem v ruce klečím v rohu své cimry a svá záda šlehám uzlíkovým písmem a prosím Boha za to, ať nikdo nezkouší natočit druhý díl, kdy Gojira a Taylor-Johnson budou bojovat s King Kongem. (22.06.2014)

Lépe to dopadnout nemohlo a Edwards splnil, co slíbil. Umně balancuje na hranici mezi poctou jeho milovanému Spielbergovi (takže nás, stejně jako Spielberg v Čelistech velkou část stopáže napíná pouhými náznaky) a poctou všem 29-ti filmům s přerostlou ještěrkou a čtyřem godzillím generacím společnosti TOHO, které započaly roku 1954 a s velkou pompou „zavřely krám“ roku 2004. Zejména s posledními dvěmi – "alternate reality" sérií a následující "new generation" sérií má nová Godzilla spoustu shodných znaků a styl vyprávění. Směju se některým kritikám zdejších přemoudřelých pubíků, kteří jsou políbeni maximálně Emmerichem a podivují se (samozřejmě zcela od věci), že Godzilla šlehá plameny, polyká atomovky a nohy má jako slon. Jenom tak dokazují svojí neznalost a ignoranci. Já kvituji, že Edwardsovi se podařilo téměř nemožné – najít balanc mezi klasickým hollywoodem a japonskou poetikou godzillí série, kde bylo, je a doufám, že i bude vše možné.__PS: Herci jsou tady, stejně jako u japonských originálů, v podstatě zbyteční a řešení jejich rodinných vazeb se také nijak neliší od japonských bratříčků, takže je zbytečné nad tím lkát. (16.05.2014)

To, co se slibovalo nejvíc, tedy nový pohled na nejslavnějšího bořitele mrakodrapů, to jediné nakonec nepřišlo. Civilní pojetí přináší spoustu zbytečných podzápletek a až překvapivě průhledných klišé, vědecký podklad zase skrývá neuchopitelnou hromadu kulometné odborné hatmatilky. A monstrem v celé jeho kráse Edwards až zoufale šetří, dokonce tak moc, že jsem byl ještě před příchodem hlavních atrakcí doslova ubitý věčným čekáním a odkládáním. Na to, jak vysoko se mířilo, byl ten pád při začátku závěrečných titulků až bolestně střízlivý. Několik vysloveně nervy drásajících scén (tunel) proto zachraňuje alespoň nějaký zážitek jen velmi střídmě. (14.05.2014)

Nezávislí režiséři by se neměli pouštět do komerčních blockbusterů ... pak bych se na ně nemusel těšit a odcházet z nich zklamaný. Akce je tu podle mě dostatek, ale nestrhne, což je daleko větší problém, než kdyby jí podle něčích měřítek bylo málo. Nejzajímavější postavu film odpraví v první třetině, po zbytek stopáže pak už všichni jenom tupě čumí a buď vymýšlí kraviny (s bombou se tu šachuje podobně prapodivně jak v posledním Nolanově Batmanovi), anebo se snaží z diváka dolovat emoce (bez účinku). Kdyby se na ten "příběh" vykašlali a nechali by monstra, aby se mezi sebou jenom akčně řezala, udělali by líp. Jenže to neudělali ... a výsledek v mnoha momentech vyloženě bolí. Vizuálně je to dle očekávání první třída, některé výjevy bych si nejradši vytisknul a pověsil na zeď, ale v pohybu je to celé takové nemastné neslané. A úplně nejvíc mě sralo, jak se ten charakterově absolutně plochý hlavní hrdina vždy objevil tam, kam čistě náhodou zamířila i monstra. Že takové byly i předchozí japonské Godzilly? Tak v tom případě kravina zůstala kravinou. A já nemám rád kraviny. Snad to v příštím roce podobně nezabije i Colin Trevorrow... (15.05.2014)