Godzilla II Král monster

Chápu, že tímto filmem jdou naproti originální předloze, ale já musím říct, že jako divák se v tom měl strašnej bordel. Godzilla neustále někoho kosila a poznat se to dalo jenom podle barevného filtru, do kterého tvůrci zrovna v tu chvíli zasadili kameru. Jinak to byl snad nejhorší digitální maglajz, co jsem za poslední léta viděl. Ale čínští producenti asi právě toto mají, řekl bych, docela rádi. (01.01.2021)

4,5/10 Jedničku miluju. Kong byl průser. Tohle má bohužel blíž ke Kongovi. Hrozně hloupý, scénáristicky prázdný, plný klišé a hlavně naprosto bezpohlavní. Monstra se řežou pěkně, ale co z toho, když vás to vůbec nezajímá. Občas se daří navodit slušnou atmosféru a kamera umí vykouzlit krásné záběry (ty barvy!)... ale kdo by to nečekal u filmu za 180 mega. Zklamání. (07.06.2019)

Nápad urobiť z Godzilly, King Konga a spol. spojené univerzum pokladám za geniálny. Do druhej Godzilly sa zjavne šlo naplno, s patričným rozpočtom, ambíciami a v neposlednom rade je natočená vážnejšie a veľkolepejšie, ako mnohé oscarové drámy. Napriek tomu ma zaskočilo, ako veľmi ma nebavila. Už počas prvej polhodiny som sa príšerne nudil. Pritom ono to nie je zlé, herci idú naplno (druhou stranou mince je, že postavy sú nezaujímavé, čiže herecká snaha vychádza vnivoč, keďže Chandler, Farmiga a spol. nemajú čo hrať), efektov sú tony a sú dobré, monštier sú tiež tony, stále sa niečo deje. Ale nie je to ono, vôbec to neodsýpa a scenár je odsunutý na vedľajšiu koľaj (čo mi u jednotky a Konga: Ostrova lebiek neprekážalo). Nevadí mi absencia humoru (skôr naopak, čím vážnejšie, tým lepšie), ale skrátka nesadlo mi to. Každopádne snímka v rámci svojho žánru vôbec nie je zlá, atmosféra je temne apokalyptická, vizuálna stránka OK, páčil sa mi Charles Dance, páčilo sa mi, že nie každý gigant je automaticky zlý a ešte viac sa mi páčilo, že monštrá sú prezentované s posvätnou úctou. Sú to titani a giganti kedysi vládnuci svetu. Teraz by ho mohli prinavrátiť do pôvodných koľají, očistiť ho a vrátiť mu zmysel, ktorý mu ľudstvo vzalo. To je skvelá myšlienka. (15.09.2019)

Tenhle monsterverse je zatím raritní ukázkou variabilních filmařských postupů, které jednotlivé filmy vzájemně značně diferencují. Godzilla (2014) byl možná nejosobitější blockbuster dekády, který chytře vázal dění na vizuální perspektivu postav a bezvýslednost jejich konání, Kong: Ostrov lebek zase nabídl přímočaré a formálně nadnesené dobrodružství s důrazem na lidské činy (které vše obrací k horšímu). Třetí pokračování s ohnivou ještěrkou v hlavní roli se vydává někam mezi - z jedničky si bere seriózní snahu o osudovost a zobrazení nicotnosti lidských aktérů, od Konga zase přebírá vypravěčský drajv, větší prostor pro střetnutí monster (nebo s monstry) a aktivnější lidskou účast v partii Titánů. A asi nemusím oddalovat tvrzení, že oscilace mezi dvěma takto různými přístupy vytváří dost neosobní přístup a často poněkud zjednodušuje, možná až oslabuje jednak charakter monstrózních střetnutí, jednak úděl a motivace lidských hrdinů. Katalyzátorem děje je totiž skupinka lidí, jejíž význam však postupně slábne a nakonec zcela ustupuje protlačovaným rodinným poutům a oné bezbrannosti tváří v tvář všemocným titánům. Kladné postavy se zase snaží celou dobu aktivně jednat, jenže svými činy (které ale naštěstí většinou nejsou hloupé ani naivní, naopak srozumitelně motivované) jen naplňují potřebnou funkci oddalování vyvrcholení (na rozdíl od jedničky, kde se postavy na vyvrcholení jen snažily připravit). Na druhou stranu vyprávění náramně odsýpá a rytmicky zasazuje monumentální akční sekvence do příběhu, který systematicky přešlapuje mezi subjektivním sledováním všech hrůz a škody monstry napáchaných a mezi obdivováním Godzilly, jejíž ikonický obraz film rozvíjí a stupňuje. A jednotlivé zvraty na sebe plynule navazují a v podstatě dávají smysl, byť je často zjednodušuje šíleně rychlé přesouvání prostorem a samozřejmě ona nerozhodnost, jakým dominantním směrem se vydat. Jednotlivé scény a jejich inscenace jsou sami o sobě skvělé a je velká škoda, že se kolem nich úplně nepovedlo uzavřít soudržnější dějový oblouk. Rozhodně ale pořád zajímavě řešený přístup k rozsáhlé mytologii světa, na nějž si někdy rád posvítím znovu. 70% (08.06.2019)

Zatímco jednička byla pruda pomalu horší než prznění katolických panen, dvojka značně pookřála, zesvižněla a dala by se přirovnat k interakcím s multiotvorovou katalogovou MILFkou. Sice blond a kapku přitroublou, ovšem chlípnou, agilní a s natolik kulantním hardvérem, že na nějaké to postkoitální rozbíjení atomu a rozjímání nad nejpalčivějšími dilematy Schopenhauerovy intergenderové pohlavní metafyziky pro tentokrát sere pes. Ono také vyčítat filmu, mimochodem skvěle a megalomansky udělanému, který a priori i a posteriori pojednává o vzájemném koxování ťamanských sci-fi megapokémonů, filosofickou plytkost, naprostý nedostatek Cuntových postulátů či insitní prokreslení psychologie postav á la antické drama, může jen olupený rozumbradáč fixovaný na vlastní pravačku (čti „naprostý kokot“). Takže žádná další Edwardsova uspávačka hadů, nýbrž nabušený, poměrně temný, odsejpající a vizuálně blažený spektákl o godzilím Bajajovi, který se bez bázně a hany vypraví naporcovat draka, aby za odměnu dostal půl Zeměkoule a mohl ošukat obří radioaktivní můru, v němž tvůrci neváhali tasit téměř kompletní panteon Hokajdomonster, dokonce i včetně Kena Watanabeho. Tu a tam sice klukům kapku ustřelilo měřítko, ale když to děláte s láskou, na velikosti přeci nezáleží, a z každé obří šlamastiky se vždycky nějak dá se ctí vylízat. (17.06.2019)