Nadějné vyhlídky

Současně vzniklá televizní verze BBC je po prakticky všech stránkách lepší. Tedy až na výběr hlavního představitele, k němuž jsem měl výhrady už v příslušném komentáři. Zde ještě zaslouží poznámku slušná hudba, jinak je příběh velmi oploštěný, krácený, a mimořádně ukecaný, aby se vysvětlilo, co se nevešlo. Nejvíc to srovnání s britskou verzí je poznat na ztvárnění slečny Havishamové, kterou HBC podává jako další variaci na sjetou sebe sama (případ, kdy manželství s šílencem totálně herecky zabije nadějné vyhlídky talentované herečky), proti ní byla Gillian Anderson úplný poklad. Výsledek je takový hodně slabý průměr. Celkově se mi ovšem ze všech adaptací nejvíc líbila rozhlasová hra Českého rozhlasu :) (Viděl jsem ještě zpracování s Michaelem Yorkem, ale to mi bylo tak 8-9, takže si to skoro nepamatuju, jen uhoření slečny Havishamové, které tam bylo podané asi nejdrastičtěji ze všech verzí). (20.04.2014)

Já tedy nadějné vyhlídky měla - bohužel mě, ale čekalo spíše zklamání. Dvě třetiny filmu to vypadalo, že děj neexistuje a poté se toho událo tolik, že jsem měla co dělat, abych to pochopila. Navíc se mi jediný charakter nedostal pod kůži a ty sentimentální scény působily spíše směšně. Zpracování a kostýmy bylo tedy bravurní, ač mi některé kulisy silně připomínaly Harryho Pottera. ,, Hey Newelle, máme tu ještě nějaké pláště z Bradavic, neoblíkneme do nich všechny komparzisty?" (05.03.2013)

Zfilmovat uznávaného klasika je pochopitelně výzva a Britové na výpravě nešetřilil, přesto to jediné, co mi utkví v paměti a představuje důvod vyloženě Nadějné vyhlídky nezavrhnout, je postava trestance ztvárněná Ralphem Fiennesem. Tenhle herecký chameleon je v podobných úlohách jako doma a dokáže svému hrdinovi vtisknout temnotu i tragiku. Vlastně co to povídám, za zmínku stojí i Helena Bonham Carter pro změnu v opačné pozici. Moje oblíbená představitelka extravagantních ujetých ženských postav nijak nezměnila svůj rejstřík, aniž by si uvědomila, že její zatrpklá hrdinka není Marla Singer, natož pak Černá královna z Alenky. Její afektovanost tady byla vyloženě na obtíž a srážela dojem z filmu nemilosrdně dolů. Netuším, jak dalece se na výsledku podepsal text Charlese Dickense, který přece jen patří do jiné doby, ale tohle drama je pro mě snadno zapomenutelnou záležitostí. Celkový dojem: 45 %. (19.02.2018)

Už niekoľkokrát zfilmovaný román nejako nevie nájsť cestu k divákovi. Neviem či je to tým anglickým nevyspytateľným počasím, ale i toto spracovanie je akési chladné a chýbajú mu emócie. R. Fiennes sa snaží, rovnako ostatní, ale réžia i celé spracovanie je iba priemerné a diváka nedokáže strhnúť. Najlepšie funguje úvod, kde sa stretáva chlapec a zločinec, ale potom to už iba chladne odsledujete . Je to škoda, pretože Dickensova kniha je výborná, len to chce správneho režiséra. Než som to videl, tak som si myslel, že Mike Newell by ním mohol byť. 60%. (08.09.2013)

Několik kvalitních britských herců, osvědčený režisér, uznávaný autor viktoriánské doby a obratný kritik společenských poměrů – přesto to tak úplně nefunguje. Z osudů dětí z nuzných poměrů byl Charles Dickens nejvíc opěvovaný za Nadějné vyhlídky. Sirotek Pip žije u své přísné a uječené sestry a jejího dobrosrdečného muže. Ač pochází z chudých stěn kovářské dílny, stane se společníkem dvanáctileté chráněnky Estelle, kterou si osvojila bohatá a excentrická stará panna. Jak všichni z klenotu britské literatury víme, ona pověstná jiskra přeskočí jen ze srdce A do srdce B, pyšná a panovačná Estelle cvičená být mrchou totiž mladíkovu náklonost odmítá. Stejný stav trvá i o několik let později, kdy mladík dostane příležitost prosadit se díky nečekané podpoře neznámého dobrodince v londýnské smetánce. Právě skutečnost, že se Estelle v dospělém podání objeví až po víc než hodině stopáže, mi nepřijde šťastná. Sázka na jistotu nakonec nevychází. Režisérský chameleon Mike Newell tu a tam zaboduje, víckrát ale musí strpět nelítostná, leč oprávněná slova kritiků. Vstup do stejné řeky selhává hlavně proto, že tvůrci nepřicházejí prakticky s ničím novým. Chtějí být noblesní, přejí si být svůdní, hodlají emočně oslovit, touží být myšlenkově hutní. Nejsou. I přes silnou předlohu tak budou příznivci lidských dramat i kavárenští intelektuálové docela naštvaní. Úvod ještě dokáže jakž takž vtáhnout do děje. Působí připraveným a dotáhnutým dojmem, divák věří atmosféře ostrovanského neutěšeného života venkovanů, londýnská pasáž se ale nepěkně zadýchává. A to i přesto, že odhalování kladů a záporů života na vysoké noze bylo vždy vděčným tématem. Závěr i s ohledem na předešlé dění neudeří tak, jak by si divák očekávající vypjaté momenty přál. Leccos jde na bedra ústřední postavě. Jeremy Irvine projeví pramálo charismatu, natož aby přidal uvěřitelné emoce. Je zastíněný prakticky pokaždé, když se na plátně objeví vedle Heleny Bonham Carter (neuvěřitelně mi tu připomínala Steva Buscemiho v ženském podání) nebo Ralpha Fiennese, který po několika komerčních projektech znovu dokazuje, jak vynikajícím hercem je. Newellova adaptace by se tak víc hodila na televizní obrazovky, jeho práce nepřesahuje mdlé inscenace. Také u nich začne divák dřív nebo později přemýšlet, jestli doma není potřeba utřít prach. Sečteno podtrženo: Když už si mám vybrat menší zlo, tak jednoznačně hollywoodskou love story podle Alfonse Cuaróna. (10.06.2013)