Hmyz

Filmy Jana Švankmajera nejsou pro každého a bohužel já se k této skupince lidí řadím. Beru jej jako umělce, výtvarníka a animátora. Má osobitý styl a už je ze záběru na rozsypané zápalky na staré podlaze z prken poznáte jeho styl a vidění světa či reality aniž by jste věděli z úvodních titulků, že koukáte na jeho film. Mám rád tu krásu detailu, celek mi však často uniká. U jeho filmů mívám pocit, že si je točil pro sebe, aby něco niterně svého sdělil, aby uvolnil přetlak. To je práce všech umělců, záleží však jak srozumitelně to těm venku podají. U něj ne vždycky mám ten pocit, že jej chápu. A tak tu nebudu sázet řady hvězd a psát o vyvrcholeníé jeho tvorby tímto filmem jako jiní, kterým se to možná pochopit podařilo. Téma zpracování ďivadelní hry pánů Čapků bylo ale zajímavé i to, že jsme vlastně sledovali v rámci hlavního filmu i film o filmu... A trochu jsme měli možnost nakouknout do Švankmajerovy alchymistické kuchyňě, což také nebylo k zahození. Herci hráli parádně, hlavně pan Dulava se mi líbil. A pěkný byl i ten závěr, kdy se nikdo při zamykání domu nepozastavil nad tím, že ochotnictvo už není klompletní... Dávám tedy za 3 kuličky brouka potemníka. * * * (05.08.2018)

Na rovinu. Pro mě docela zklamání, jako obrovský příznivec a fanda tvorby mistra Jana Švankmajera jsem čekal mnohem mnohem více a něco jinšího. Čekal jsem, že to bude mít atmosféru povídky, kterou Švankmajer napsal v roce 1971. Vytratila se ta jeho tajemná aura, přesně ta aura, co dělala jeho filmy něčím jiným, zvláštním a od ostatních snímků stoprocentně odlišné a originální. Ne, že by Hmyz nebyl originální, naopak, od běžné produkce se zásadně liší. Leč, jak už jsem napsal, to tam je ono kouzlo imaginace, ten surrealismus, který byl jasnou značkou práce Jana Švankmajera. Možná je to i tím, že všechny celovečerní filmy kombinoval hrané části s animací tak půl na půl. U Hmyzu převládá hraná část a animace skoro zmizela, což já považuji rozhodně na škodu, hrané části mě víceméně otravovaly (i když to tak zřejmě Švankmajer zamýšlel). Po výtvarné stránce se na filmu podílel i jeho syn Václav a popravdě jsem čekal také lepší práci (když vzpomenu jeho geniální animátorský počin Světlonoš). Vkusné ovšem byly záběry z natáčení, které snímkem prostupovaly. A také naprosto špičkový zvuk, jak jsme již zvyklý u Švankyho předchozích filmů. Možná je jen dobře, že je to poslední Švankmajerův film (jak on sám tvrdí), než abych se musel dočkat jeho pádu. Kdybych měl Hmyz hodnotit objektivně, musel bych dát tak dvě - tři hvězdy. Ale jako totálně posedlý fanoušek mistrové tvorby, který hodnotí každý jeho snímek plným počtem, tak musím pálit také za pět! Už jen k úctě a k celoživotní práci největšího mistra imaginace a surrealismu na světě - mistra Jana Švankmajera! Navždy u mě bude jedničkou v animátorské práci a jeho talent a osobnost zůstane naprosto nenapodobitelná a jedinečná. (27.02.2018)

Hmyz je snáď už len pre tých najväčších a najvernejších režisérových fanúšikov, ktorí prežívajú aj po desaťročiach orgazmus pri nejakej typickej švankmajerovskej scéne, akú už ale videli mnohokrát predtým. Alebo pre fanúšikov nových, ktorí sa s jeho tvorbou iba oboznamujú a tak im Hmyz môže pripadať originálny. Švankmajer absenciu normálneho deja vypĺňa celkom chytro, ale stále iba alibisticky, zábermi z natáčania, čím sa mu darí film dostať cez hodinu a pol. Svojimi preslovmi a špeciálne upozorňovaním na to, že Hmyz nemá žiaden zmysel alebo myšlienku, potom naopak vyvoláva dojem, že ide o ťažký art a keď si z filmu nič neodnesiete, chyba je v adresátovi. Ako pravdepodobnejšie vysvetlenie sa mi však javí, že tá prvotná je na odosieľateľovej strane. (12.04.2019)

Na film jsem byl zvědavý, protože mám jeho tvůrce v oblibě, bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání. Ten scénář, forma nebo co to vlastně je, je zde tak - nenapadá mě jiné slovo než - zvláštní, že jsem si k tomu prostě cestu nenašel, celou dobu to sledoval značně nezúčastněně, místy až znuděn. Občas jsem u toho zasmál - to když z filmu sem tam probleskne starý dobrý Švankmajer - ale jako celek mě to neoslovilo, a asi jsem to nepochopil (protože mi přišlo, že Švankmajer je zde zcela suverénní a naprosto každý záběr a scéna tam má pro něj svůj smysl, což mě fascinuje, protože já to tam prostě nevidím, bohužel). A dost by mě zajímalo, co si o tom mysleli herci během natáčení, jestli to prostě brali jako práci jako každou jinou a mysleli si o tom své, nebo jestli je fakt Švankmajer přesvědčil a viděli v tom ten smysl, který tolika divákům snímku včetně mě unikl. (22.09.2018)

Asi takhle. Ty zcizující brechtovské prvky mi nevadily, přece jen divadlo se hraje i s těmito zcizujícími technikami. Některé scény jsou docela kouzelné a napínavé a dobře zahrané - třeba zabití cvrčkové při zalévání. Nějak jsem nepochopil ty monology páně Lábusovy postavy. Avšak filmu by hodně pomohlo, kdyby byl o hodně kratší. Celková délka jej sráží s každou přibývající minutou, některé scény a myšlenky už se jen opakují, prostě ten námět neutáhne celý film. Je fajn, že se tady pan Švankmajer krotí ohledně animace a perverzit, ale přece jen to nemá takovou sílu výpovědi nebo nějakého přesahu, pro které by stálo za to sledovat film celý, a ne raději po kouskách (jak tu někdo psal, jako úvod seriálu by to možná bylo dobré), nebo které by divákovi něco zajímavého, neotřelého a třebas i poučného daly. Víte, podle mne by film měl být buď čistou zábavou pro oddech, nebo se snažit říct nějakou myšlenku (někdy jen poetickou a náladovou), ale to mi tady chybí. Jaké vlastně je ústřední téma tohoto filmu, co chce tak vehementně říct? Třeba u Tarkovského Nostalgie je to jasné, u Blade Runnera taky, dokonce i takové československé Plavení hříbat má zcela jasné téma a poselství. Ale tohle nevím, fakt ne. Hra pro hru, umění pro umění, zcizení pro zcizení. (06.09.2019)