Anna Karenina

(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. (08.12.2012)

Ugh... tak takhle teda ne. Anna Karenina je v podstatě příběh nešťastné lásky, který by nemělo být problém adaptovat pokud máte ty správné herce a umíte prodat emoce. Ale Wrightovi se to - navzdory krásnému vizuálu - nedaří. Kromě Aarona Taylora-Johnsona v roli Vronského jsem nikomu nevěřila jejich postavy. A celý příběh navíc postrádá jakékoli vydařené romantické, dramatické nebo emocionální momenty a prostě se dokodrcá k nějakému konci, který bohužel nemá silný dopad. A přitom tahle story má takový potenciál - máte tu silnou vášen přerostlou v zapovězenou lásku, máte tu pokryteckou společnost, která Annu trestá za to, že následovala své srdce (přičemž její bratr si bezstarostně může užívat mimomanželských aférek), máte tu drama dvou manželů, kteří se respektují, ale nemohou najít čistou cestu z toho zapletence citů, do kterého se dostali... To všechno je v téhle adaptaci rozbředlé a mělké. Tenhle příběh vám má trhat srdce... Wrightova verze vás ale jen uspí. (14.09.2015)

Nejčastěji adaptované "ženské" (totiž na ženské hrdinky soustředěné) romány 19. století - totiž Janu Eyrovou, Pýchu a předsudek a Annu Kareninu - spojuje téma, které v našem, dogmaty hedónismu smýkaném století bije do očí: totiž téma problematičnosti tzv. "nespoutané vášně", která lomcuje člověkem a nedbá přitom morálních a sociálních bariér. Joe Wright to tentokrát se stylizovanosti přehnal a jeho do divadelních kulis částečně situovaný spektákl místy diváka mate a odcizuje ději, ale zároveň se mu podařilo do zestručnělého příběhu vtěsnat skutečné charaktery, ne jen panáky v kostýmech. Po zhlédnutí bylo o čem přemýšlet… (04.01.2013)

Oproti minuloročnom ubíjajúcom dvojapolhodinovom Vronského príbehu je Wrightova experimentálnejšia verzia priam balzamom na dušu. Bohužiaľ je to stále ten istý príbeh, čo má za následok, že ani nádherná a premyslená výtvarná stránka nedokáže prebiť predvídateľnosť scenára. Je to podobný syndróm, aký som cítil pri súčasnej Vražde v orient exprese. Wright je ale ako režisér kúzelník a herci nemohli byť obsadení lepšie. Tým sa ale dostávam aj k nietkorým negatívam, ako nevyťaženosť prítomnosti Emily Watson alebo aj Kelly Macdonald. No a chudák Serioža, ten je obeťou nielen svojich rodičov, ale aj filmových adaptácií. 70% (01.02.2018)

Divadelný úvod som v pohode bral tak ako je, lenže po niekoľkých minútach toho bolo viac, ako som čakal a začal som mať zvláštny pocit, že tentoraz som šliapol poriadne vedľa a že pozerám nejaký divadelný prepis. Až neskôr, keď sa film rozbehol a začali ma zaujímať postavy a ich vzťahy, som tie sekundové prechody medzi scénami ocenil. K záveru som bol nakoniec celkom spokojný a uznávam, že ten vizuálne nablýskaný režisérov pohľad má čosi do seba. Napriek tomu dávam prednosť reálu a radšej by som Kareninu videl ako rozsiahlu ságu v štýle veľkofilmu Doktor Živago. 70%. (05.05.2013)