Když Burian prášil

Baron prášil se pořádně rozjede až v poslední čtvrthodince, která je sice skvělá, ale bohúžel zbytek filmu tak zábavný není. Vlasta Burian má zde méně prostoru a méně komediálních čísel než jsme u jeho komediích zvyklý. Jsou filmy které na jeho komice stojí (třeba Nezlobte dědečka) a ty mám právě nejradši. Protože jeho herečtí kolegové (krom vždycky výborného Šlégla. a Marvana) toho nikdy moc nepředvedou. Ale to je můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuji. Ale výchazí z toho mé pouze průměrné hodnocení a celkový dojem. Burian má totiž málo prostoru a Šlégl s Marvanem se ukážou až nakonci. Všichni ostatní pouze trapně přehrávají a to u mě platí i pro Nového. A ta pravá bláznivá jízda příjde až nakonci. Do té doby mě pobavilo pouze pár klasicky Burianovských vtipů a jinak skoro nic. Je to za slabší 3. Až budu příště vybírat nějáký film s Vlastou, pokusím se sáhnout po lepším. (08.10.2016)

Nejlepší, největší a nejspletitější česká veselohra za rok 1940? Jo, rozhodně ano. Ovšem, nutno podotknout, slovo nejspletitější je v tomto případě definitivně namístě, vzhledem k tomu, jak moc sofistikovaný snímek Když Burian kecal a příjemně si vymýšlel, zatímco svou temnou minulost tajně pod svým vousem skrýval, dříve pouze Baron prášil vlastně je. Od první chvíle, co se začnou tvořit první zmatky jsem totiž naprosto ztratil veškerou kontrolu nad uspořádáváním veškerého filmového dění v danou, aktuální chvíli v mé hlavě. K tomu všemu nezadržitelné salvy smíchu díky jedinečným hláškám a gagům mistrů Buriana, Nového a také Šlégla. Skvělý snímek, co víc dodat, i přes mé, až do této chvíle velké zmatení.. 5/5 (07.01.2023)

Ten název docela klame tělem, protože tady o klasického Prášila, tedy Münchhausena. Je to komedie o jednom baronovi a o tom, jaká mohou vzniknout nedorozumění z toho, když se řekne pár lží anebo se něco neřekne. Čí je vlastně Benda syn, to je až do konce záhada. Film není třeskutě vtipný, ale Vlasta Burian mě po nějaké době opět potěšil. (02.07.2015)

Po několika výtečných filmech pro pamětníky (Eva tropí hlouposti, Kristián, další věci s Buriánem) jsem se tentokrát nebavil od začátku až do konce. Hloupoučkou zápletku nezachránila ani kombinace hereckých hvězd (Burián, Nový, Marvan, Šlégl aj.), nějak nebylo moc co hrát a také dialogy nebyly tak zábavné jako ve výše zmíněných filmech. Není to ovšem vyloženě špatný film a pobavit občas dokáže, jen to zkrátka není úplně to pravé ořechové. Možná jsem jen měl vysoké očekávání, když jsem se těšil na dvojici Burián + Nový. Někdy je spousta hvězd v jednom filmu spíše na překážku. Každopádně jsou to dnes tři slabší hvězdy. (02.10.2018)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)