Kovář z Podlesí
The Blacksmith from Woodham
Režie:
Pavel GöblScénář:
Pavel GöblKamera:
Richard ŠpůrHrají:
Bolek Polívka, Gregor Bauer, Valerie Šámalová, Filip Dvořák, Matěj Převrátil, Josef Somr, Milan Markovič, Rostislav Novák ml., Jiří Pecha, Szidi Tobias (více)Obsahy(1)
Filmová pohádka, ve které spolu s herci hrají animované postavy. Podlesí je malá vesnička, kterou se před lety přehnala válka s Turkem. Dobré houbové víly byly tehdy požádány o pomoc, ale protože vykonaly dobro i zlo zároveň, byly potrestány a staly se z nich houbové baby. A na Podlesí za to padla kletba. Teď přišel čas vše napravit, ale ve vsi se objevil Drak. A tak zatímco se Toník snaží zachránit svou milou Bětku ze spárů zlých víl, jeho strýc Kovář se, se svými zaměstnanci Veverkou a Křečkem, vypraví na Draka. Hlavní myšlenkou pohádky je, že se zlem nelze bojovat hrubou silou, ale naopak – rozumem, srdcem a odvahou. Kovář z Podlesí má poklidné tempo klasických pohádek a bez zbytečného spěchu vypráví příběh, ve kterém jde, jako v každé pohádce, o souboj dobra a zla. A protože je to „pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak“ není ani dobro a zlo až tak úplně jednoznačné, a stejně jako děj filmu, je i jeho závěr nečekaný a originální. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (98)
Půjdu lehce proti proudu a řeknu, že jsem čekal něco strašlivého, a dostal něco až překvapivě snesitelného, byť mám dojem, že schovávání se za masku originality je trochu přehnaná snaha zakrýt nedotaženosti zejména v oblasti výstavby příběhu. Na druhou stranu, když přistoupíte na to, že zkrátka z nějakého důvodu tam lidem nepřijde divné, že mluví nejen některá zvířata (ta jsou zrovna "v rámci možností" vysvětlená) ale i stromy, máte poměrně neotřelou a sympatickou pohádku, s nějakou tou drobnou satirou navrch:) Animace hlodavců naprosto super, po vizuální stránce je pohádka velmi příjemným překvapením i jako celek. Takže ode mě 60%. ()
Je to celkově zmatek. Dadaistické záběry, takže to nedrží pohromadě. Kouzlo nesmyslu musí mít svou přísnou, byť skrytou logiku, jinak se ztrácí. Tři věci se dají ocenit: výtvarnou stylizaci na pomezí Svěrákova Kukyho a vidění Tima Burtona, pokus o propojení živé akce s animací a pár herců v čele s Bolkem Polívkou, snažících se najít v překombinované historce řád a vtip. Jenže jim v tom brání jednak mnohomluvnost, celá historie prokleté vsi se odvypráví kostrbatými oznamovacími větami, jednak rozkolísaný jazyk: bez varování skáče od výrazů typu "rurální" k jadrnému "Já myslel, že jdete kadit". Mladý pár své dialogy pouze bez výrazu přerecituje, ale pořád vzbuzuje víc příchylnosti než užvanění plyšoví hlodavci, vedle chipmunků nejprotivnější a nejzbytečnější animovaná zvířata v dějinách filmu.Jsou zde zajímavé technické hračky dětského vynálezce.Přehlídka zbytečných záběrů bez účelu, dlouhých vysvětlivek bez pointy, nahodile se zjevujících bytostí. ()
Kovář z Podlesí asi v Podlesí na věky věků zůstane a nestane se pravidelným návštěvníkem domácností o Vánocích, Velikonocích, Hromnicích, dnů české státnosti a významných dnech. Hezké výtvarné zpracování se poněkud utápí v pomalém tempu, vtípky blikající na diváky jak jiskřičky z pohasínajícího ohně jsou spláchnuty vlnou nudy a ani roztomilý psík, netopýr, oslík a půvabné loutky příběh nepozvednou ani na úroveň běžného průměru nedělních kulisových pohádek. Snad že šarm většiny postav je takový neolitický, vtipy v nejlepším případě gotické a renesanční zůstává pouze myšlenka, kterou se však, zcela v duchu současnosti, nepodařilo zrealizovat a zůstala jen ve formě plánů na nejbližším stavebním úřadě. ()
Divný film. Poetika a výtvarno se mi líbily, ono to má blízko ke Kuky se vrací, a ten zas k hrám typu Machinarium. Kamera je velmi dobrá, jak ve snímání krajiny, tak navození nálady, dokonce si párkrát hraje se zlatým řezem. Ale žasl jsem nad některými „nápady“ (ona nestačí víla, houbové víly, vynálezy a mluvící křeček a veverky, on tam ještě musí být za humny hodný drak) nebo některými dialogy (Ty asi nejsi kůň, co? - Ne, já jsem drak. - Aha. A můžeme být kamarádi? - Tak jo, když na mě neřekneš, že sem chodím na uzené.). Některé scény jsem si musel vracet - třeba jsem vůbec nepochopil, proč tam najednou lítá nějaký andílek, a ony jí houbové víly vytřásly duši z těla - ale tak, že to člověk nemá snad ani šanci postřehnout. Podobně jsem si říkal, kam najednou z jejího těla zmizeli pavouci? Až později jsem v jiné recenzi našel, že v sekundovém záběru jsou na Bětce vidět netopýři, takže mi mělo jako divákovi dojít, že oni ty pavouky sežrali. Nu, na těch pár pikosekund, kdy se tento záběr objevil, ne, nedošlo. On vůbec film vůbec nepracuje s dramaturgickými vrcholy - každá klíčovější situace je podána zastřeně, skoro utajeně, nebo nicotně a rozvláčně, jako by o nic nešlo. Třeba vypjatá chvilka u dračí jeskyně. Budou nebo nebudou bojovat? Ne, budou si povídat a filozofovat. A pak jsou zde rozhodné chyby - třeba že obyvatelé vesnice se bojí strašidelného mlýna, ale najednou tam stojí před ním, jen aby mohli střílet na draka, o kterém nevěděli, že se tam objeví? Uvědomil si někdo, že Toník jde podzemím za vílou celou noc a většinu druhého dne, a beze spánku a bez jídla? A pak jde na draka a furt nemá hlad a furt nespí? Nepochopil jsem postavu šlechticova syna - on jako blb nevypadá, ale chová se. Tudíž mně, jako divákovi, mělo být více sugerováno, že je to vlastně pablb, protože ta postava se chová nekonzistentně. Být ta postava od začátku koncipovaná jako ten blb v Mrazíkovi, co huhňá Nastěnku chci za ženu, tak to celé působí daleko líp. Stejně tak postava Bětky je hrána hodně neschopnou herečkou, které se její projev nedá moc věřit. Jo, a taky jsem nepochopil, proč jsou v celém filmu odkazy na film Frankenstein, ať v úvodní scéně s bleskem nebo později u zástupu lidí s loučemi, proč to? S pohádkou to nemělo žádnou soudružnost, vnitřní fór, nic. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (11)
- Draka namluvil Vratislav Brabenec, údajně pod heslem "Plastic People dětem". (Terva)
- Jeden z objektov v skanzene je rodný dom Josefa Somra (Starosta). (gogo76)
- Ve scéně, kdy na lesní křížovatce Toník (Gregor Bauer) nabídne mluvícímu rozcestníku, že ho narovná, vezme si od dědy z pojízdného křesla kouzelný meč a začne hloubit díru. Ještě než Toník díru vyhloubí, tak kamera zabere dědu v křesle, jak si ukusuje chleba a ejhle... za dědovými zády stále trčí kouzelný meč. (ČSFD)
Kritický humbuk, který se strhl kolem této nové pohádky a označil ji za nesmyslnou podivnost, selhávající v nejzákladnější schopnosti vyprávět a "udržet nit", osobně vnímán jako dosti nemilý omyl. František Fuka si zakládá svoji kritickou "osobitost" na tom, že co nejpodrobněji sleduje děj a hledá sebemenší skulinku, kde dramaturgovi či skriptce něco uniklo. Tím dokazuje jen to, že je velmi pozorným divákem, který se ale bohužel zajímá o naprosté malichernosti a ne o podstatné rysy zhlédnutých filmů. Zde jeho přístup, který lze těžko označit za plnohodnotnou kritiku (naštěstí vše probíhá v rámci blogu, takže není třeba s pojmem kritika tak doslovně pracovat), ovšem příliš na místě není. Zatímco Fuka vše vidí skrze neprůstřelné zákony logiky a racionalismu, Kovář z podlesí a jeho svět prostě na tyto návyky moderní západní civilizace nehrají a dobře si to uvědomují. Vezmeme si třeba Fukův útok na mechanismus, skrze nějž byly zaklety tři houbové víly. Ano, tento proces neodpovídá přírodním zákonům tak, jak se s nimi každodenně setkáváme a nedá se vysvětlit psychologicky/sociologicky/matematicky/anatomicky a bůhvíjak jinak. Je třeba ale vzít v potaz, že jde o zkazku, která nejprve ožívá skrze stylizované obrazy Laterny Magiky, a je povídačkou, které věří jen na první pohled naivní Bětka. Jenže hlavní osobitost světa Kováře z Podlesí tkví v tom, že v něm dávné povídačky a pověsti náhle začnou ožívat, stávat se skutečností a postavy se s tím musí nějak vyrovnat či spíše smířit. Zajímalo by mě, co si František Fuka myslí například o staletých příbězích o bílých paních, které fungují na stejném principu, nad nímž se nikdo nepozastavuje, i když je holým nesmyslem. To, s čím se první kritiky musely střetnout a v čem selhaly, byla nutnost vyrovnat se s velmi otevřenou fantazií, která absorubuje dobové vnímání světa. Kovář z podlesí bere v potaz nutnost vesničanů najít si k novým jevům iracionální vysvětlení, v němž hrály roli pověry a stále bujná představivost a tento velmi zajímavý aspekt v absurdní nadsázce rozvíjí a nachází tak řadu vděčných situací. Vyprávění má tedy dosti hluboký a obhajitelný smysl - sice je netradiční a vybočuje z tradičních motivů daného žánru, věnuje více prostoru popisu osobitého světa než dějovým peripetiím, ale rozhodně není slepencem bez ladu a skladu, bez kontinuitního vývoje. Zápletka je natolik jednoduchá a přímočará, že i přes vkládání prapodivných vynálezů, bytostí, historických odkazů i pomrkávání na dospělého diváka vyprávění nevybočuje z nakročené cesty a zachovává základní přehled o dění a motivacích postav, neustále směřuje k závěrečnému sepjetí několika dějových linií. V tomto ohledu je vidět péče dramaturga, který se dokázal vyrovnat s netradičním Göblovým přístupem. Ten totiž občas brání rozvoji zápletky a uchyluje se k ornamentálnímu popisu. Podle mě je hlavní slabinou snímku právě určité "drhnutí" a nevyrovnaný rytmus: rozhodující situace jsou často postaveny na dlouhém a poměrně statickém dialogu v jediném prostředí (i přes střihy na rozpohybované loutky, malebné detaily architektonicky a výtvarně pozoruhodných kreací), a tím je kraden prostor pro bohatší rozvíjení motivu putování, kterému jaksi schází "dobrodružnost" a spíše je podáno v zkratkovitých situacích, čímž trpí i charakterizace postav. Göbl zde odhalil "spisovatelské střevo" - užívá si dialogů, slovních her, vtipných pointací a průpovídek, avšak tato slovní přeplněnost zastírá menší schopnost fabulace, vytvoření vděčnějších i dramatičtějších situací, které by utáhly pozornost a občas trochu popohnaly někdy až příliš "pohodové" tempo. Této pohádce tedy ve zkratce jaksi chybí "krev v žilách", což je vidět i na pojetí postav (proslule líný kovář, civilní působení ústředního páru jako téměř současné mládeže, která si s ničím moc neláme hlavu a nedává okázale najevo své city, bodře filosofující drak). Naštěstí pocitu dotírající nudy zabraňuje precizní a vskutku pohádková výprava, působivě zvolené exteriéry, nadmíru vydařené animované vložky a především profesionální triky z dílny UPP. Tahle pohádka může být sice dějově chudá, ale vizuálně tak rozhodně nepůsobí a každou chvíli nabízí nějakou "atrakci". Ve srovnání s Troškovou Čertovou nevěstou či dalšími pohádkami z poslední doby je vidět markantní rozdíl i přes obdobnou výši rozpočtu. Takto poctivým přístupem nakonec vzniká plnohodnotná atmosféra, dojem uzavřeného světa umocněný zmíněným podložím "jiného vnímání". Nakonec musím konstatovat, že i když Kovář z podlesí z hlediska fabulace a lehkosti vyprávění zůstává ve stínu pohádek Anděl páně či Čert ví proč, je co se týče svéráznosti a "pohádkovosti" nejprogresivnějším porevolučním počinem. Proto otevřete oči a mysl a nestavte proboha tento pozoruhodný počin na roveň nových troško-magnusovských výtvorů! () (méně) (více)