Blízko od sebe

Vinterbergova Rodinná oslava, Kočka na rozpálené plechové střeše s Elizabeth Taylor, o které se tu mimochodem mluví, a teď multidialogové Blízko od sebe Johna Wellse. Konverzační dramata o křehkých rodinných vazbách a kostlivcích ve skříni, která ve mně vyvolala silné emoce. Cynismem obdarovaná matka, její tři dcery, svérázná sestra, půltucet dalších příbuzných, nastávajících nebo služebných a máme tu břitkou sondu, ve které nejdou přehlédnout divadelní kořeny. Režisér Wells si je velmi dobře vědomý mistrovství zejména svých hereček a nabízí dramaticky i emocionálně rezonující dílo, které si svými všedními momenty, rodinnými rituály i vyhrocenými hádkami zajišťuje vysokou míru pozornosti. Třikrát hurá za přepečlivý casting!! Hned šest herců tu má nebo bylo nominováno na Oscara, vévodí jim krutá a sarkastická Meryl Streep, která předvádí charakterní hru složité osobnosti (z její jedovatosti je nám zle, ale dokážeme ji nejednou pochopit) a Julia Roberts, která mě k obrazovce přikovala, a to pochopení i vrčení (případně fyzické svalení matky na podlahu) jí šlo dokonale. Její zdaleka nejlepší role za posledních deset let. Nominace na Zlatý glóbus i na Oscara je zcela na místě. Zlomovou je pak právě smuteční večeře (páč tmel i alkoholik rodiny to po svém zabalil), kdy to každý druhý pořádně schytá a divák si ji milerád pustí znovu. Tohle řezavé drama mě skutečně bavilo, přemýšlím o něm už druhý den, a i když se ve finálním řešení problémů už lehce přehrává, pořád je to jedna velká filmová „radost“!! 80% (09.02.2014)

Typický příklad divadelní hry a "oskarového" filmu, který se zaměřuje pouze a jen na herecké výkony zúčastněných hereckých hvězd. Jediné čím film, alespoň na první pohled zaujme jsou (skoro zapomenuté) herecké a oskarové hvězdy v pro ně atypických rolích. Jinak film nenabízí nic, co by divák už x krát neviděl v horších, ale i daleko lepších a působivějších variacích. (16.03.2014)

Hořký, realisticky působící portrét dysfunkční rodiny, který na vás během své dvouhodinové stopáže sype jedno trauma za druhým a ke kterému si podle mě najdou svou cestu především stoupenci divadla. O audiovizuální stránku tu totiž vůbec nejde; celé Osage County stojí na perfektním obsazení a Pulitzerovou cenou oceněné předloze Tracyho Lettse. A tak zatímco filmoví režiséři mohou dle libosti měnit lokace a představit divákovi deset postav za pět minut, tady se s jednotlivými členy rodiny seznamujete postupně dobrých 45 minut, když jeden po druhém přijíždějí do Violetina domu. Jedna lokace, jedna rodina a hodně dialogů, které ve vás zanechají pocit, že Sam Shepard nakonec dopadl ze všech postav nejlépe. (30.01.2014)

Prekvapenie nastalo na konci, vážne som si myslela, že to koniec nemá. Stručne, tieto rodinné trampoty chápem tak plne, ako len viem, preto neodsudzujem správanie ani jedného člena. No a keď som odhodila všetky svoje zaujaté predsudky voči Julii, s čistým svedomím ju uznávam ako naozaj kvalitnú herečku. (28.02.2014)

Další ze vztahových dramat, kde se téměř všechno odehrávalo hodně za hranicí normálnosti. Já osobně bych tu komediální rovinu vynechala, ale možná, že někdo tam nějakou tu malou jiskřičku k pousmání našel. Rozhodně jsem ráda, že nejsem součástí podobné rodiny, jakou jsem měla možnost dvě hodiny sledovat, ale to neznamená, že mně tam nebyly některé momenty něčím povědomé a blízké. Docela dlouho jsem přemýšlela, jak mám tenhle snímek hodnotit kvůli zcela zřejmé překombinovanosti, která vyplynula i ze závěrečné části, ale nemohu si pomoct, jako celek na mě v žádném případě nepůsobil průměrným dojmem. Možná to silně ovlivnila i celá herecká sestava, která se tady sešla, to nepopírám. Herecký výkon Meryl byl vynikající i když měla zcela nepochybně hodně nevděčnou roli neustále sjeté matky, což mě občas silně iritovalo, ale právě to svědčí o jejích kvalitách. Kdo na mně ale tentokrát po dlouhé době zapůsobil nejvíc, byla asi Julia Roberts v roli Barbary. Dokonalý závěr a výraz v jejích očích byl všeříkající. (24.01.2014)