Tajemství

Vždy prchá. Vždy je pronásledovaný pro nějaké význačné tajemství... V 70. letech vznikalo na západě množství thrillerů s konspirační tematikou, které odrážely paranoidní atmosféru v době studené války, často různé kvality, ale s přibližně stejným ideologickým podtextem. Uvidíte-li něco podobného poprvé, netušíte předem do čeho jdete a máte zrovna štěstí na jeden z kvalitnějších snímků této řady, dost možná se vám dostane strhujícího zážitku, který s vámi slušně zamává a ještě budete ho nějaký čas rozdýchávat. Přesně takové pocity mi před třemi lety přinesl Kramerův Princip domina. Tyhle konspirační filmy mají trochu smůlu, že čím víc jich vidíte, tím víc u dalšího snadněji prokouknete filozofickou linii a tím méně strhující zážitky vám postupně přinášejí. Ale ono to Domino mělo oproti Tajemství i jednu další výhodu: svoji politicky vyhraněnou myšlenku vůbec netajilo, Kramer s ní vytasil na diváka hned v úvodním prologu a tudíž zůstává ve své manipulaci s divákem naprosto nevinně. Enrico s Jardinem konspiraci nechávají na poslední chvíli a působí to jako poslední záchrana nepříliš vyvedeného scénáře. Zatímco spočátku jsem byl plně vhozen do napjaté atmosféry, delší čas v ní setrval a při sledování vývoje situace s příchodem neznámého podezřelého člověka do cizí chaty nedokázal pohnout ani očima, v poslední třetině ve znamení zvratu za zvratem a často i podivného konání postav nutně směřujícího k závěrečné myšlence jsem už se žádnou z postav ani trochu necítil. Dovětek, který má po sérii několika nepravděpodobných zvratů a vztahového chaousu dodat chaotickému filmu myšlenku se společenským přesahem, mě tedy nerozházel, nepřiměl mě k zamýšlení. Leda k takovému, zde měl něco podobného Robert Enrico zapotřebí. Enrico, libující si často v lyrických scénách, natočil v Tajemství možná svůj nejnapínavější film. Ale dle mého názoru současně taky nejslabší. Naštěstí se mu podařilo vybudovat slušně paranoidní atmosféru, podporovánou spočátku hodně temnými flashbacky. Dávám tři hvězdy s lítostí, že v případě inteligentnějšího vyústění a propracovanějšího scénáře jich mohlo být víc. 70% (03.12.2020)

Tri herecké esá a k tomu navyše Enrico a Morricone. Tabuľkové predpoklady vynikajúce. Vôbec som nepredpokladal, že z toho vyjde slabý nadpriemer. Dúfal som, že spomeniem výrok Woodyho Allena (Ak ste paranoik neznamená to, že po vás nikto nejde) nadelím aspoň štyri hviezdičky a ostane. mi uznanie a pekné spomienky. A predsa! Herci nesklamali i keď JLT som videl aj v lepších úlohách a Morricone sklamať nedokáže. Najviac mi prekážala akási neujasnenosť, až chaotickosť filmu. Pokiaľ to bol zámer (lebo Enrico je dobrý režisér a tieto výhrady by nemali ísť na vrub jeho neschopnosti), tak je to takmer na úrovni pohŕdania divákom. Škoda. Nebolo by treba veľa zásahov, aby sa film prečistil a nebol by iba pre tvorcov, ale aj pre divákov. (13.08.2019)

O jednom si máme od samého počátku myslet, že je blàzen, to je David. Druhý se tak raději rovnou chová, bez jakéhokoliv rozumem zdůvodnitelného podnětu uvěří zcela cizímu člověku neověřitelnou konspirační historku. Takže jediná rozumně jednající zůstává Zrzečka, než se jí vyrobí nápad, že musí prořezat gumy. Enrico je kouzelník, i s takto chatrným nàmětem, který postràdá špetku logiky, dokázal vybudovat napětí hodné kvalitnîho filmú. Záhadou mi zůstává nadšení kolegů z hereckých výkonů, všichni tři odvedli svůj standard, možná dokonce trošku méně, než jsme u nich zvyklí. K závěrečné šokující pointě se raději snad ani nebudu vyjadřovat, jen zmíním, že byla naprosto předvídatelná od samého začátku. Sedmdesátá léta byla ve znamení filmů s konspiračními teoriemi, ale tenhle určitě nepatří k těm nejlepším. (14.08.2019)

Film, kde celý čas čakáte, či je správna varianta A, alebo varianta B. Ale niežeby bolo to čakanie zdĺhavé, naopak, vďaka kvalitne napísaným dialógom a trom veličinám francúzskeho filmu je chvíľami až lahôdkové. Tajomstvo môžeme rozdeliť na dve časti, v tej prvej sa ocitáme na usadlosti a v tej druhej na úteku a osobne ma bavila viac tá druhá. Finále odkryje teda jednu z dvoch variant a popravde mi prišlo až príliš didaktické a akosi neviem, k čomu konkrétne táto kritika smerovala, možno ide o nejakú obecnejšiu metaforu. Inak opäť paranoja pri hodnotení, ale pri takomto paranoidnom trileri je to na mieste. 70% (13.08.2019)

{Společnost tvoří mechanismy, které posléze nedokáže ovládat.} David utíká z psychiatrické "léčebny", ale nevidíme na něm žádné poškození, tělesné ani duševní. Posléze zjistíme, že zná nějaké 'tajemství', že viděl něco co neměl a také, že každý, kdo se s ním dostane do styku (tj. jak tajemství, tak David) zemře. David se dostane do styku s nemanželským párem. Zatímco Thomase uchvacuje nová situace jako možnost dalšího dobrodružství (prvním je jeho vztah s Julií a druhým jeho obydlí), Julie chce poznat ono tajemství. Jejich cesty se dělí: Zatímco Thomas definitivně podléhá Davidovu vlivu, Julie, poté co se s Davidem vyspí a ani přitom se tajemství nedozví, stane se jeho smrtelným nepřítelem. Tajemství není prozrazeno a vy nikomu neříkejte, že jste znali Davida, Thomase, Julii, ani jejího bratra! Zapomene se na něj! Tajemství jaké, tajemství koho, tajemství chráněné kým a před kým, se rozplyne hned potom, co se objeví další, nové tajemství. Staré už nikoho trápit nebude. Ale vy buďte i nadále opatrní. (12.08.2019)