Fantomas

V dětství pecka, dnes jen naivní taškařice, která spíš než jako komedie (za celý film jsem se jen asi dvakrát pousmál) funguje jako zředěný dobrodružný film a to díky fascinujícímu záporákovi a dvěma dlouhým zdařilým honičkám v poslední třetině - jízdě horskými serpentinami v autě bez brzd a závěrečnému epickému pronásledování Fantomase po souši, vzduchu i vodě. Krom toho se film může opřít ještě o skvělý ústřední hudební motiv a o ústřední herecké trio - šarmantního Maraise, typickou šedesátkovou sexbombu Demongeot a cholerického Funèse, jehož pitvoření už na mě ale nefunguje ani zdaleka jako kdysi. Takovému MUŽI Z ACAPULCA nesahá FANTOMAS ani po kotníky. (16.11.2012)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)

Souhlasím s tím, že s novějšími díly kvalita fantomasovksé série narůstá. Jako výchozí bod je první film už tak dost kvalitní. Akorát narozíl od pokračování nemají hlavní hrdinové příliš ujasněné charaktery a působí dost rozpačitě. Jinak jde o velmi sympatickou klasiku, která už sice dnes nepůsobí tak jako před čtyřiceti lety, ale své kouzlo příliš neztrácí. (16.08.2007)

Po vsetkych Cetnikoch som si povedal, ze si s uzivatelkou Madison zopakujem z detskej nostalgie aj Fantomasa a dojem po jeho reprize je vynikajuci. Je to skvela zabava, super humor, ani chvilku nudy, Funes je ako vzdy super. Takze asi zo vsetkych Funesovych filmov, ktore som videl, bude Fantomas patrit medzi tie najoblubenejsie. Uz sa nemozem dockat na pokracovanie FANTOMAS SA HNEVA (1965)... 09.01.2011 _______ Louis de Funes - (Komisár Juve) +++ Jean Marais - (Fantomas / Novinár Fandor) +++ Myléne Demongeot - (Héléne) +++ Jacques Dynam - (Bertrand) +++ Robert Dalban - (Riaditeľ novín) +++ Marie-Helene Arnaud - (Lady Belthamová) +++ Christian Toma - (Inspektor) +++ Hudba: Michel Grignon +++ (09.01.2011)

Klasika, které zub času vůbec neuškodil. A když, tak jenom trošku :o) Je totiž fakt, že některé scény se dnes jeví trošku naivní a divák odkojený akčními trháky posledních let se asi bude nudit. Ovšem ti, co rádi nostalgicky zavzpomínají na ta léta, kdy seděli v totálně narvaném kině a královsky se bavil při Fantomasově pronásledování, si toho záhadného zloducha asi rádi zopakují. A já patřím mezi ně :o) V tom případě není co dodat, pouze popřát BON APETIT. PS: Nejvíc jsem Fantomasovi záviděl tu ponorku :o)) (02.06.2002)